Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Platy a odměny

Když čert nemůže uškodit, aspoň zasmrdí. V duchu tohoto starého rčení pojal svůj rozsudek oslovský senát Nejvyššího správního soudu ve složení Tomáš Foltas, David Hipšr a Pavel Molek. Rozsudek Městského soudu v Praze zrušil s tím, že soud musí nejprve ztotožnit a obeslat všech 9 Mládkových náměstků a 44 ředitelů odboru a o žalobě rozhodne až poté, co se seznámí s jejich názorem a dá jim možnost uplatnit svá procesní práva.

Nové rozhodnutí lze tedy očekávat někdy v polovině příštího roku, a to jen za optimistického předpokladu, že se všem 53 dotčeným osobám podaří výzvu doručit bez potíží a nikdo z nich nebude např. dlouhodobě v zahraničí.

Úmyslem soudců bylo primárně uškodit Janu Šináglovi a Petru Kočímu (se kterým má Pavel Molek již dlouhou dobu jakýsi niterný problém), případně mně, ale vysílá tím rovněž signál všem krajským soudům, které by měly snahu rozhodovat ve prospěch žadatelů o informace: nedělejte to, jinak vám budeme znepříjemňovat život, tak jako ho teď znepříjemňujeme osmému senátu Městského soudu v Praze. Správní žaloby týkající se žádostí o informace je proto lepší a jednodušší vždy, bez ohledu na argumentaci, zamítat.

Osoba, jejíž odměna má být zveřejněna, nemá v řízení podle zákona č. 106/1999 Sb. žádná procesní práva, povinný subjekt není dokonce ani povinen ji o tom, že někomu sdělil výši jejích odměn, informovat. Příčí se proto vší logice, že by tato její nonexistentní práva měla ožít v řízení před soudem: pokud povinný subjekt informace poskytne, dotčený nebude vůbec informován, pokud žádost odmítne a věc se dostane k soudu, získá tato osoba postavení fakticky ekvivalentní postavení účastníka řízení. Osel měsíce byl proto udělen zcela právem.

Nápad, jak formalistickým výkladem SŘS zcela zablokovat přístup veřejnosti k informacím, jest arci velmi originální a umožňuje četné variace. Příkladmo ve volebních věcech jsou dotčenými osobami všichni občané České republiky, neboť i oni budou tím, kdo bude zvolen poslancem nebo senátorem, potenciálně dotčeni na svých právech a mají právo se k volební stížnosti vyjádřit.

Co dalšího páni soudci ve svém úsilí oslabit práva veřejnosti vůči státní moci vymyslí?

Akutalisováno.
Napadlo mne, že hloupost Foltasova, Hipšrova a Molkova rozsudku lze nejsnáz demonstrovat na případu, kdy bude předmětem sporu mezi žadatelem a povinným subjektem samotná identita třetí osoby. Kdybychom se řídili názorem jmenovaných do taláru oděných tupců, musela by tato utajovaná osoba být soudem oslovena jako osoba dotčená, a aby nebyl účel utajení zmařen, byla by žalobci její procesní podání dávána na vědomí v přísně anonymisované podobě, a anonymisovány před žalobcem by musely být i všechny součásti spisu, které její identitu odhalují. A pozor, protože na úřední desce Nejvyššího správního soudu se vystavují zkrácená znění rozsudků, která identitu dotčených osob uvádějí, nakonec by se ji stejně žalobce dozvěděl. Nelze tedy než uzavřít, že se místo kvalitního judikátu, jaký bychom očekávali (a jaký si v soudcovských platech všichni platíme), se z NSS opět jednou ozvalo mocné zahýkání.

Nejvyšší správní soud dnes vyhlášeným rozsudkem vyhověl kasační stížnosti Mládkova ministerstva průmyslu a obchodu a zrušil precisní a podrobně odůvodněný rozsudek Městského soudu v Praze ve věci žádosti Jana Šinágla o sdělení výše odměn nejvyšších úředníků ministerstva.

Ačkoli písemné odůvodnění nebylo zatím vyhotoveno, vzhledem k okolnostem případu porušujeme své pravidlo a cenu Osel měsíce, spojenou s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, udělujeme soudcům Tomáši Foltasovi, Davidu Hipšrovi a Pavlu Molkovi již nyní: představa, že státní správa demokratické země smí utajovat odměny svých úředníků na posici náměstek ministra nebo vedoucí odboru, což jmenovaní justiční výtečníci svým rozsudkem fakticky prohlašují, se natolik vymyká naší právní fantasii, že nelze reagovat jinak. Pánové Foltas, Hipšr a Molek jsou skutečnou ostudou české justice – a to je v této konkurenci co říct. Do Brna srdečně blahopřejeme!

Jakkoli by titulek k takové domněnce sváděl, nebude řeč o případu Altner v. ČSSD. Tedy napůl: o sociální demokracii a jejím vztahu k právu psát budeme.

Jak čtenáři mého blogu vědí, Nejvyšší správní soud stanovil již před půldruhým rokem pravidla, jimiž se řídí zveřejňování informací o platu a odměnách úřednictva, a to tak, že se neposkytnou informace o osobách, u nichž jsou cumulative splněny dvě podmínky: 1) osoba, o jejíchž platových poměrech má být poskytnuta informace, se na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a při zohlednění všech okolností nevýznamným způsobem; a 2) nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.

Nyní, prosím, zbystřete, následuje kvíz. Tedy quizz. Myslíte si, že pod onu definici lze subsumovat a výluku tudíž uplatnit na náměstka ministra nebo ředitele ministerského odboru?

Nebudu vás napínat: Ano je správně. Vysvětlil nám to ve svém rozhodnutí jedinec nad jiné povolaný, sociálnědemokratický ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Ano, ten, který se proslavil mj. názorem, že živnostníci jsou parasiti. Kdo snad odpověděl na shora položenou otázku Ne, by měl více studovat, protože s takovými zpozdilými názory karieru ve státní správě nikdy neudělá.

Aktualisováno.
Z toho, co žadatel obdržel, vzniká důvodné podezření, že zejména náměstek č. 5 dře jako kůň. Nebo že by to byla náměstkyně?

Aktualisováno.
Proti rozhodnutí brojí žadatel správní žalobou; pokud vše půjde dobře, někdy v r. 2018–9 se výši odměn dozví.

Příjemno referovat o šťastných koncích. U Hitlerových projevů to zatím nevyšlo, tedy si dopřejme tohoto potěšení aspoň v případě borského informačního sporu, jenž byl téměř přesně po roce od podání žádosti ukončen autoremedurou povinného subjektu. Ten poskytl požadovaný přehled odměn tajemníka a vedoucí finančního odboru, načež borští se velmi podivují, jaké že kulturní a společenské akce paní vedoucí pořádala, když jim o nich není ničeho známo. My se do sporu nevměšujeme, neboť o poměrech na městských úřadech obecně leccos víme a vůbec si nejsme jisti, že by občané skutečně chtěli pravdu znát.

Dnes vyhlášeným rozsudkem rozhodl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, že soud setrvá na dosavadní praxi, podle níž se žadatelům o informace poskytovaly všechny údaje týkající se odměn a platů zaměstnanců veřejného sektoru, modifikovav ji toliko nepatrně v tom, že se neposkytnou informace o osobách, u nichž jsou cumulative splněny dvě podmínky: 1) osoba, o jejíchž platových poměrech má být poskytnuta informace, se na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a při zohlednění všech okolností nevýznamným způsobem; a 2) nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně.

To je velmi rozumné rozhodnutí, jímž snad bude konečně vyřešena nyní již šestikolová informační bitva mého klienta, Občanského sdružení Borsko (míněn Bor u Tachova, nikoli podobně pojmenovaná věznice v Plzni), o informace týkající se mimořádných odměn tajemníka tamního městského úřadu a jeho spřátelené vedoucí odboru. Pro klienta jsem sepsal celkem šest odvolání, aniž by se věci pohnuly kupředu, neboť povinný subjekt, město Bor, ústy informační žádostí přímo dotčeného tajemníka městského úřadu tvrdilo, že se mu líbí víc názor osmého senátu NSS než senátu pátého, a když provedlo oním senátem nastíněný test proporcionality (resp. to předstíralo), překvapivě mu vyšlo, že poskytnutí těchto informací by příliš silně negativně zasáhlo do osobnostního práva tajemníka a vedoucí odboru, takže žádné informace o jejich odměnách poskytnout nelze.

Odvolacímu krajskému úřadu se rovněž líbilo, že by se měl provést test proporcionality, a tak do jeho řádného provedení povinný subjekt nutil – což bylo arci úsilí evidentně ultra vires, pročež výsledkem je prozatím zcela frustrovaný klient, pět zrušených prvoinstančních rozhodnutí a šest odvolání, to celé v trvání jednoho roku. Nyní, kdy test proporcionality provedl paušálně Nejvyšší správní soud, by výsledek měl být jasný – a tajemník si bude muset najít jiný důvod, proč své příjmy před žadateli o informace tajit.