Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

K sepsání této poznámky mne inspiroval článek na serveru Antifa. Aniž bych byl na Hatecore subkulturu odborníkem, troufám si tvrdit, že text obsahuje tolik faktických nepřesností, že věcně nestojí za pozornost: je to obvyklý antifácký žalobníkův deníček, zaměřený spíše na stmelení bojové morálky mužstva než na analysu dostupných informací.

Zaujala mne v něm arci jedna pasáž, týkající se procesu Power a provozovatelů někdejšího Hatecore Shopu (překlepy a pravopisné chyby opraveny):

Jediní, pro koho mohl Hatecore Shop fungovat jako zlatý důl, bylo nejprve advokátské duo Klára Slámová a Kolja Kubíček a posléze i šikovný brněnský advokát Robert Cholenský, původně z Ligy lidských práv, který byl možná z počátku veden i idealistickou představou pomoci nespravedlivě stíhaným. Nakonec ale z lidí kolem Hatecore Shopu vytahal značné sumy peněz i za takové absurdity jako jím psané nic neříkající posudky neonacistických nahrávek prodávaných v obchodě. Přičemž musel dobře vědět, že i kdyby jeho posudky vyznívaly jednoznačně ve prospěch distributora, neměly by v případném trestním stíhání zásadní váhu.

Představa, že by obhájce mohl jako důkaz předložit vlastnoručně zhotovené posudky hudebních nahrávek, budí úsměv, a samozřejmě tomu tak není, milé děti: dodány byly posudky z Německa, které si obžalovaný za situace, kdy nebyl s to získat závazná a relevantní stanoviska českých znalců, opatřil a dal přeložit, a zaplacená částka se týká jejich překladu do češtiny soudním tlumočníkem. Takové posudky jsou důkazně vysoce relevantní, neboť podpora a propagace je úmyslný trestný čin a pokud obžalovaný toto skutečně učinil – a je schopen to prokázat –, stěží může soud dovozovat, že by měl v úmyslu jakékoli nedovolené hnutí propagovat.

To však pomiňme, hlavní líčení v kause Power je veřejné a každý se může přesvědčit, co se při něm děje a bude dít (a o jeho nadcházející závěrečné fasi budeme podrobně informovat i na tomto blogu). Zajímavější je pro mne tvrzení, že obhájci jen tahají z osob obviněných z extremistických zločinů peníze, aniž by, jak je implikováno, pro ně něco užitečného vykonali.

Ze strany Antify je takové tvrzení pochopitelné, protože je v souladu s jejím záměrem škodit neonacistům: kdo uvěří a obhajoby prostřednictvím zvoleného obhájce se vzdá – což novelisované znění trestního řádu u nevazebně stíhaných umožňuje –, bude tím snáz a tím přísněji odsouzen.

Skutečnost je ovšem jiná: jak prokazuje statistika několika desítek obviněných extremistů, jejichž kausami jsem se, většinou i na tomto blogu, zabýval, ve všech případech, kdy měl obviněný minimálně po část řízení kvalitního obhájce se zkušenostmi s obhajobou extremistické trestné činnosti, podařilo se mu dosáhnout zprošťujícího rozsudku, kdežto obhajoval-li se sám, ve většině případů skončil pravomocně odsouzen, i když se provinil třeba jen prodejem odznáčků s runovými nebo pohanskými symboly. Prakticky jedinou výjimkou jsou dva odsuzující rozsudky, kdy během dovolací lhůty přišla Klausova amnestie a nebylo tedy rozumné dovolání podávat.

V čem je obhajoba tak účinná a proč je bez ní obviněný skoro vždy ztracen?

Zkušenost ukazuje, že soudci nesoudí podobné případy rádi, protože jsou vystaveni dilematu: na jedné straně si uvědomují, že obžalobou je jen plněna společenská a politická objednávka a mají tedy před sebou nevinného člověka, na druhé straně se bojí rozhodnout ve prospěch obžalovaného, protože se děsí představy, že by své jméno a fotografii druhý den našli na stránkách Mladé fronty s obviněním z nadržování militantním pravicovým extremistům, s nevyřčenou douškou, že tričkem nebo samolepkou to začíná a Vítkovem a popálenou Natálkou to končí.

Obhájce je tím, kdo je schopen soudcovo rozhodování zvrátit, protože jednak dokáže presentovat důkazy v klientův prospěch (které by jinak soud buď vůbec nepřipustil nebo pominul), jednak vytváří hrozbu, že odvolací soud rozsudek zruší s takovým odůvodněním, které bude soudci na I. stupni znít v uších ještě za pět let, tak jako se stalo soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2 Daniele Reifové.

A že je obhajoba drahá? Je, ovšem zkuste si přijít za jiným specialistou, třeba malířem pokojů nebo automechanikem, a požádat ho, zda by vám pro dobrou věc nepřišel bezplatně vymalovat byt nebo vám gratis neopravil auto. Advokacie je nákladná záležitost, a je-li advokát nucen jezdit k úkonům trestního řízení třeba na trase Brno-Praha, padne na to celý jeden pracovní den, a těch je v měsíci jen něco málo přes dvacet. Mnozí navíc nevědí, že když řízení skončí ve prospěch obviněného, dostane klient vše, co advokátovi zaplatil, cca za půl roku zpět od ministerstva spravedlnosti.

Optimální by bylo, kdyby obhajobu obviněných pomáhali financovat ti, kteří právě na to inkasují nemalé prostředky jak od státu, tak z různých soukromých fondů, notabilně Liga lidských práv. Její postoj byl však až dosud jednoznačný: peníze sice dostáváme, ale těm, kdo s námi nesouzní ideově, nepomůžeme ani tiskovou zprávou, natož penězi! Buďte sluníčkoví, milujte Havla, podporujte to, co my, a pak se můžete přihlásit o naši pomoc. Lidská práva v pojetí Ligy svědčí totiž jen někomu a jen někdy.

23 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4434

Informační komedie na thema rozdojte kozla, resp. prolomte šifrovanou datovou komunikaci, zn. levně, utěšeně pokračuje.

Ministerstvo dnes mou žádost o informace odmítlo s tím, že jde o utajované informace, já podávám rozklad, a následně napadnu rozhodnutí správní žalobou: soudit se v této zemi s orgány veřejné moci je celkem nenáročná, nenákladná a ve výsledku mimořádně vděčná zábava, tak proč si ji odpírat…

Aktualisováno.
A není vyloučeno, že se dozvíme něco zajímavého i od vlády.

Aktualisováno.
Ještě doplněk pro ty, kteří historku o tom, jak sovětští soudruzi splnili úkol rozdojit kozla, třeba neznají:

16 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Šifrování
Počet zobrazení: 6308

Přiznám hned zkraje, že k brněnskému nádraží mám ambivalentní vztah. Za nějakých 25 let, co jej poměrně pravidelně používám, sleduji jeho změny, jež bych, jít o člověka, připodobnil k proměně veselého svatebčana s lahvinkou v podpaždí v somrujícího, dotěrného a permanentně nalitého bezdomovce: co je v malé míře mile šmrncovní a šarmantní, stává se ve větší dávce nesnesitelným a odpudivým.

Užívaje služeb této instituce posledně, což bylo shodou okolností před několika dny, z někdejších půvabů nádražních parafernálií nepozoroval jsem již téměř ničeho: Myší díra – zvlášť bylo-li po deváté večer – mi přišla víc jako sluj loupežníků než jako ctihodný podchod, povrch do oblouku tvarovaných peronů nezdál se mi mít nic společného ani s geometrickou rovinou, ani s bezpečným prostorem pro pohyb opěšalých osob, průčelí nádražní budovy, včetně schodiště, jevilo se být do místa čerstvě přeneseno odkudsi snad z Pripjati.
Brněnským mocipánům se tedy podařilo to, oč zřejmě roky usilují, a odsun nádraží na jih směrem ku Zvonařce, odporné již jaksi dědičně, učinili nakonec i mně alternativou přinejmenším plausibilní, ne-li přímo vítanou, dotlačivše mne do posice, že budu s odsunem srozuměn: ať si pro-mě-za-mě ten nádr přesunou třeba ke všem čertům, hlavně že už bude pryč!
Přesto je mi i jako Pražanu pozdvihnouti obočí nad tím, co se děje kolem přípravy místního referenda, kdy samospráva postupuje ruku v ruce s krajským soudem a tak jako vlk beránka ve známé Krylovově bajce, staví organisátory referenda před stále horší podmínky: ať donesou kolik chtějí podpisů, vždy se jich podaří vyřadit tolik, aby počet požadovaný pro uspořádání plebiscitu současně s nadcházejícími volbami nepostačoval: kdyby to nešlo jinak, prostě se řekne, že tohle P má moc krátkou nožku a tady chybí nad j tečka, případně že je v adrese přehozeno číslo popisné a orientační.
Což by se nebylo stalo, kdyby v presidentských volbách neustoupili Vojtěch Šimíček a jeho tři nestateční spoluhlasující politické objednávce establishmentu a nebyli posvětili svévolnou manipulaci s Okamurovými podpisovými archy, včetně arbitrárního přezkumu podpisových záznamů ministerstvem vnitra. Co šlo v celostátním měřítku, o to snáz se dá replikovat v komunálu. A skoro bych řekl, že to není to poslední, co nás všechny Šimíčkova touha po taláru ústavního soudce bude stát.
14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6151

Nejen v Mostě, ale i v Brně se dnes zprošťovalo: senát Městského soudu v Brně za předsednictví Martina Hrabala zprostil obžaloby všechny tři fysické a jednu právnickou osobu, viněné z vydání projevů Adolfa Hitlera, ztotožniv se do značné míry s procesní argumentací obhajoby. Rozsudek zatím není pravomocný, státní zástupce Jan Petrásek si ponechal lhůtu k odvolání.

Obžalovaným a jejich obhájci blahopřejeme, státnímu zástupci vbrzku zašleme vkusně provedenou grafickou kondolenci.

Připravujeme zvukový záznam z odůvodnění rozsudku.

Aktualisováno.
Prozatím bonbonek v podobě verbálního vyjádření Davida Navary (příspěvek věnovaný kause začíná cca v čase 18:40).

Aktualisováno.
Bezprostředně po zprošťujícím rozsudku obžalovaní požádali o vrácení zajištěných peněz ([1], [2]).

Aktualisováno.
Zvukový záznam z vyhlášení rozsudku (cca 20 minut, MP3).

76 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 14888

Blesková zpráva od mosteckého soudu: celé tříčlenné spiklenecké centrum závadových osob kolem Lucie Šlégrové, které v r. 2010 na veřejnosti mávaly praporem s logem Dělnické strany, bylo dnes samosoudcem Pavlem Plchem opět v plném rozsahu zproštěno obžaloby.

Připravujeme podrobnosti, včetně zvukových záznamů.

Aktualisováno.
Následně bylo zjištěno, že soud obžalované nezprostil, nýbrž postoupil jejich věc jako podezření z přestupku mosteckému magistrátu (což je naprosto formální, žádný přestupek, jehož by se mohli dopustit, neexistuje). Zvukový záznam ústního odůvodnění usnesení (cca 14 minut, MP3).

Záznam, ač technicky nepříliš kvalitní, si rozhodně poslechněte, soudce Plch se nebál nazvat postup policie tím, čím ve skutečnosti byl, tedy fakticky účelovou kriminalisací nepohodlných osob, a vymezil se i proti předchozímu rozhodnutí krajského soudu, který mu uložil provést zcela nesmyslné dokazování znaleckým posudkem.

Byl bych šťasten, kdybychom takové soudce měli např. na Ústavním soudu: taláru ústavního soudce by byl Pavel Plch hoden určitě spíš než takový Jan Musil.
4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 5317