Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
My se NIKDY nemýlíme!
V dnešním judikatorním koutku si procvičíme obnovu (trestního) řízení. Jako učební pomůcka nám poslouží nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2517/08.
Skutkově je záležitost celkem jednoduchá: V říjnu 2004 přepadl maskovaný muž pobočku České spořitelny v Újezdu nad Lesy. Nešlo o akci právě vydařenou, celková škoda činila pouhých 1 400 Kč, nicméně o trestný čin loupeže se jistě jednalo. Za tento skutek byl poté odsouzen S. Z., osoba – soudě podle toho, že jí byl ukládán souhrnný trest – nikoli zcela bezúhonná.
Před rokem podal odsouzený návrh na obnovu řízení, založený na novém znaleckém posudku. Znalec vyhodnotil záznam z kamerového systému spořitelny a dovodil, že pachatelem byla osoba vysoká 179,7±0,8 cm, takže to v žádném případě nemohl být cca o 13 cm nižší odsouzený.
Obecné soudy ovšem aplikovaly obvyklý postup a návrh na obnovu řízení zamítly: v systému tak dokonalého soudnictví, jakým je české, je justiční omyl vyloučen!
Nápravu zjednal až Ústavní soud nálezem, jehož precedenční hodnota je sice nevelká, ale k demonstraci tristního stavu místní justice a neuvěřitelné indolence českých soudců a jejich indiference k osudu lidí, které poslali za mříže, poslouží.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2326
Uko Ješita z Hradčan II aneb Čekatelská historie
Zajímavý vývoj dostává kausa justičního čekatele Petra Langera, který poté, co nebyl jmenován soudcem, měl tu opovážlivost jeho presidentskou výsost žalovat – a ve svém sporu byl úspěšný.
Langer nebyl soudcem jmenován dodnes, a Městský soud v Praze svůj nový rozsudek pojal spíše než jako imperativ jako "morální apel", neboť jeho soudci mají za to, že rozhodnutí nelze vůči presidentovi, který není podle čl. 54 odst. 3 Ústavy ze své funkce odpovědný, nijak vynutit.
Mám na věc jiný názor. Neodpovědnost z výkonu funkce vykládám jako imunitu (přesněji: indemnitu) osobní, tedy nemožnost postihnout presidenta republiky-fysickou osobu, nikoli jako nemožnost vynutit splnění povinnosti uložené rozsudkem presidentu republiky-orgánu veřejné moci.
Kdyby "věčný čekatel" Langer navrhl soudní výkon rozhodnutí (nebo exekuci), neměl by soud žádnou možnost, jak takový návrh zamítnout, už proto, že jinak by připustil existenci orgánu veřejné moci, jenž není podřízen soudní moci, což je v rozporu s ustanovením čl. 4 Ústavy a protiřečí to i základním zásadám materiálního právního státu.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 1703
Bratrstvo justiční pracky
Ano, právě tak se musí čeští soudci veřejnosti jevit: jako jedna velká parta kamarádů, která drží za všech okolností pospolu a veřejnost vnímá jako dojný skot, jako zdroj prostředků umožňující jurisprudentům jejich pohodlnou, nikým a ničím nekontrolovanou existenci.
Mrzí mě to, protože to, co jsem včera řekl při jednání, nebyly frase, ale výraz mého hlubokého přesvědčení: že soudci by měli být elitou tohoto národa, že by každý soudce měl být zárukou nejvyššího stupně osobní integrity a že by tento stav měl tvořit morální skelet národa. A když jsem při tom hleděl do tváří tří soudců, z jejichž indolentního pohledu bylo lze vyčíst nejen to, jaký rozsudek poté vynesou, ale i co si o mně i o přítomné veřejnosti, které se tentokrát sešla ve výrazně vyšším počtu než minule, myslí, styděl jsem se za ně. Pocit trapnosti a studu: to jediné jsou mnozí čeští soudci schopni ve veřejnosti vyvolat.
Samozřejmě, jsou výjimky: Eliška Wagnerová, Vojtěch Cepl ml., Michal Ryška nebo z nejmladší generace třeba Martin Husák, soudce Obvodního soudu pro Prahu 2. Co je to ale platné, když v převážné většině případů o rozsudcích rozhodují kreatury typu soudkyň osobnostního senátu pražského vrchního soudu nebo místopředseda Nejvyššího soudu a zároveň jeden z kmotrů české justiční mafie, soudce Pavel Kučera?
Snad je to nesmyslný idealismus, tato země má takové soudce, jaké si zaslouží, a není na místě moralisovat o jejich kvalitách, když ostatně o nic vyšší není kvalita úřednictva nebo politiků. A měli bychom se smířit s tím, že Česká republika je a zůstane zemí, kde se žije dobře jen ničemům – lhostejno, zda s talárem nebo bez něj.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 1948
Karlovarská kausa v Českém rozhlase
Český rozhlas 6 věnoval případu karlovarské exekuce včera odvysílaný pořad Zaostřeno na občana.
Mlžení tiskového mluvčího, podle něhož se teprve bude zkoumat, zda se někdo z magistrátu dopustil chyby, nemá chybu. Podle dalších informací se Karlovy Vary proti nařízení exekuce odvolají, podají na mě trestní oznámení a žalobu na ochranu dobré pověsti právnické osoby; úhrnem tedy vyhlídka na další porci hodnotné právní zábavy.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Karlovy Vary
- Počet zobrazení: 2674
Komunistická minulost soudců zůstává tajná
Městský soud v Praze podle očekávání zamítl žalobu, jíž jsem se domáhal poskytnutí seznamu soudců Vrchního soudu v Olomouci, kteří byli ke dni 17. 11. 1989 členy nebo kandidáty KSČ.
Jednání bylo nezáživné, rozsudek nepřekvapivý, ústní odůvodnění nanejvýš stručné. Žalobní argumentací se soud nezabýval a je otázkou, zda tak učiní aspoň v písemném vyhotovení rozsudku.
Dojem, který ve mně dnešní jednání zanechalo, je dosti depresivní: česká justice ve své nejhorší, nejmenší úcty nezasluhující podobě.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Komunističtí soudci
- Počet zobrazení: 3164
483 / 504