Autorem blogu je 
Řečeno s Forrestem Gumpem, český Ústavní soud is like a box of chocolate: you never know what you're gonna get. Po otřesném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 27/12, jímž soud posvětil prokázané volební manipulace, které vedly k odmítnutí registrace Tomio Okamury pro volbu presidenta republiky, jsem neměl přehnaná očekávaní ani ve věci návrhu na zrušení části Klausovy lednové amnestie.
Soudce zpravodaj Vladimír Kůrka, obvykle jeden ze spíše méně nápadných ústavních soudců, nicméně mile překvapil a jím formulované většinové stanovisko odmítavého usnesení sp. zn. Pl. ÚS 4/13 je argumentačně i právně brilantní, a kvalitní jsou i všechny čtyři disenty (resp. tři disenty a jeden konkurent
).
Jádro majoritní argumentace je vyjádřeno v § 23 rozhodnutí:
…Účelem amnestie v kontrolním mechanismu brzd a vyvažování, který je do dělby moci zabudován, není bránit řádnému výkonu moci soudní, ale modifikovat účinky nebo následky ukončeného anebo probíhající trestního stíhání za účelem naplnění (exekutivou nutně subjektivně definovaného) obecného dobra (skrze společenské milosrdenství, odpuštění či zapomenutí), případně reagovat, s ohledem na politické či trestněpolitické aspekty situace ve státě, na případné dysfunkce moci soudní při jeho dosahování. Svěřením tohoto mimořádného oprávnění exekutivní moci se ústavodárce rozhodl strukturálně omezit výkon mocí konstituovaných, tj. zde výkon moci soudní, a to vyvážením v podobě prerogativu hlavy státu učinit jistou výjimku z řádného pořadu práva v trestních věcech. Institut amnestie tak z povahy věci sám nemůže podléhat těm pojistkám vyvažování a křížení dělby moci, které jinak mají zaručit, že přehmaty exekutivy jsou korigovatelné rozhodováním soudů [srov. obdobně ve vztahu k individuálním milostem usnesení německého Spolkového ústavního soudu ze dne 23. 4. 1969 sp. zn. 2 BvR 552/63 (BverfGE 25, 352 ff)], a bylo by i logicky protismyslné, kdyby sivyvažovanámoc soudní mohla zásah proti sobě samé odstranit tím, že by příslušný akt prostězrušila. Ustanovení čl. 63 odst. 1 písm. k) Ústavy na jedné straně vytváří pravomoc exekutivy k vyhlášení amnestie, na druhé straně jí rovněž poskytuje (vzhledem k povaze aktu jako prerogativu) ochranu před zásahy dalších mocí. Soudcovské zásahy v případě stanovení rozsahu pravomocí a kompetencí představují ústavněprávní rizika, jelikož by mohly vést až ke zkreslení či faktickým posunům v oblasti dělby moci.
Proti tomu stojí disent Pavla Rychetského, který – shodně s námi – tvrdí, že v právním státě je nepřijatelné, aby kterékoli rozhodnutí exekutivy stálo mimo sferu soudního přezkumu (poněkud kuriosním se jeví, že i v mé analyse je reflektována zásada dělby moci, avšak se zcela opačným závěrem, než k jakému dospěla majorita), což lze sice označit za soudcovský aktivismus, resp. náběh k soudcokracii
, avšak v rovině úvah politických je tato these podložena velmi fundovaně, totiž otázkou, zda je vůbec přípustné, aby exekutiva byla soudní moci nadřazena, byť jen ve zcela výjimečných případech, takovým způsobem, jako tomu je v absolutistické monarchii, tzn. jako conductum Boží milosti (tento termín by atheista Rychetský nikdy neužil, avšak jde právě o to).
Podobně argumentuje, rovněž shodně s námi, ve svém disentu Vojen Güttler, který se staví za meritorní projednání (a zamítnutí) návrhu.
Majoritní stanovisko je blízké klausovsko-hasenkopfovské
představě o pojmové nepřezkoumatelnosti amnestie (akt milosrdenství je výronem spravedlnosti ve vyšším, transcendentálním smyslu, a proto není možné zkoumat, zda je materiálně odůvodněn), avšak, jak velice případně argumentuje Ivana Janů v úvodu disentního stanoviska, misericordia sine iustitia mater est dissolutionis.
Tam bych hledal východisko a řešení složitých otázek, které problém excesivního využívání presidentských pravomocí přináší: soudní moc by neměla zasahovat tam, kde je dobrodiní milosti integrální součástí systému trestní spravedlnosti, avšak musí být schopna korigovat takové excesy, jakým byla lednová abolice dopadající na případy nejzávažnější hospodářské kriminality.
Proto, ačkoli se před argumentační silou majoritního vota v úctě a uznání skláníme, přesto zůstáváme na straně disentorů.
Komentáře
Senátorská stížnost byla od (sedláckého) pohledu nesmyslná a její odmítnutí bylo samozřejmé (což samozřejmě neznamená, že byla-li by dostatečná politická motivace, nedokázali by jí ústavní kašpárci vyhovět, jak již v minulosti nejednou dokázali).
Vidím ve věci problematické zamítnutí Kydalkovy stížnosti (která jediná měla jakousi šanci), kdy použili podobně špinavý trik jako v případu Okamura. Kydalka argumentoval nesplněním ústavních předpokladů platnosti amnestie - schválení vládou dle Ústavy, čl. 64, odstavec (4). Viz www.concourt.cz/clanek/GetFile?id=7637, část IV.
Kašpárci to zamítli s tím, že už o věci jednají, ať se připojí, ale věcnou podstatou se vůbec nezabývali (okrajově se ho dotkla ve svém stanovisku Janů).
Ale zájem prozkoumat možnost zneužití pravomoci předsedy vlády a případné důsledky zřejmě nemáte ani Vy, neboť jste se opakovaně na mou žádost nevyjádřil.
Stejně jako Antl ve 20 minutách Radiožurnálu, když v této souvislosti (trestní odpovědnosti Nečase) pochyboval o možnosti prokázat úmysl ohledně paragrafu 329 TrZ, ale kupodivu si nevzpomněl si paragraf 330 TrZ, zato úplně nesmyslně odváděl řeč k případnému trestému činu Nadržování.
- Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda."
plus
- Vláda rozhoduje ve sboru.
- K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.
Netuším, jak by se z toho mohl vykroutit.
P.H.
Já se na to dívám selským rozumem, Kydalka to zdůvodňuje i "právnicky".
Na co si tedy hraje senát s "velezradou"?
"Úřední osoba, která při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu, bude potrestána odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti."
Ale myslím, že by se určitě našel i nějaký "interní předpis". Podle Ústavy premiér "jen" "organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony". Není tam ani slovo, že by za ni rozhodoval, pokud mu tuto pravomoc nesvěří jiné zákony.
Prostě by to chtělo vyšetřit
Opravdu chceme, aby na prostý lid byla přísnost, ale ti rovnější si mohli dělat co chtějí? Úřední osoba při výkonu své pravomoci zmařila nebo podstatně ztížila splnění důležitého úkolu. O tom snad není sporu. Ježí se státní zástupci, soudci, politici, senátoři, média, "všechen lid". Je nad slunce jisté, že odpovědnost nese vláda. Jak má nést odpovědnost, když ji Nečas svévolně ani s aminou neseznámil? Povinnost minimálně vládu seznámit plyne přímo z Ústavy, zákona nejvyšší právní síly. Bez Ústavy by ostatně ani amnestii prezident udělit nemohl, nemýlím-li se. Spor může být jen o to, zda Nečas překročil své pravomoci úmyslně či z nedbalosti. Navíc tím, že Nečas rozhodl svévolně, zbavil se možnosti skrýt se za "kolektivní nezodpovědnost" vládního sboru a stal se i terčem občanskoprávní odpovědnosti za vyvolané škody. Proč by měli nést náklady škod daňoví poplatníci, když se sám nabídl dobrovolník?
Richard
Podle Anonyma, senátorská stížnost byla od (sedláckého) pohledu nesmyslná a její odmítnutí bylo samozřejmé. To samozřejmě samozřejmé nebylo. Stačí si přečíst odlišná stanoviska Pavla Rycheckého a Ivany Janů. Nesmyslné je tak pouze Vaše tvrzení, a to zcela samozřejmě.
Richard
Nemyslím, že by nutně vláda musela amnestii schvalovat. Mohla ji třeba jen vzít na vědomí. Ale zcela minimálně o ní musela být informována, když za ni má nést odpovědnost. A podle Rychetského informována určitě bývala:
lidovky.cz/.../...
To, že Nečas vládu neinformoval, nese veškeré znaky Zneužití pravomoci úřední osoby:
a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu,
b) překročí svou pravomoc, nebo
c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci
Jediné, co by se zřejmě nepodařilo prokázat, je úmysl "opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch". Ne, že by tam ten úmysl nebyl - spekuluje se o výměně podpisu na amině za Klausův podpis na "deformy". O tom, že byl Nečas pod tlakem, svědčí, dle mého, jeho zrušení novoročního společného oběda.
Pro takové případy (kdy se úmysl prokázat nepodaří) pak máme, domnívám se, paragraf 330. Že jde o "splnění důležitého úkolu", je zřejmé z celého toho cirkusu - ústavní stížnosti, velezrady, atd.
Richard
1. kontrasignuje premiér, a
2. za kontrasignaci odpovídá vláda
nijak neplyne, že by se premiér měl vlády předem ptát. Může, ale nemusí. Teprve kdyby ho názor vlády zajímal, pak by vláda rozhodla ve sboru, ale i pak by šlo o pouhé doporučení vlády svému premiérovi, nikoli příkaz. Premiér prostě má plné právo to vládě hodit na krk. Nelíbí-li se to vládě, má právo jako celek podat demisi, premiérovi navzdory, a vzít ho ke dnu sebou.
Od kdy demise ministra způsobuje pád premiéra?:D
Já bych chtěl žít ve Vašem světě.
to nemyslíte vážně, doufám.
"VLÁDA je vrcholným orgánem výkonné moci."
"VLÁDA je odpovědná Poslanecké sněmovně."
"VLÁDA rozhoduje ve sboru. K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů"
"Předseda vlády ORGANIZUJE činnost vlády, ŘÍDÍ její schůze, VYSTUPUJE jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony."
Čili já čtu Ústavu tak, že předseda vlády je takovým jejím reprezentantem a organizátorem. Najděte mi tam někde, že za vládu ROZHODUJE. Že mu byla třeba nějakým zákonem svěřena pravomoc vládu obejít, neinformovat ji, co se mu zachce s ní neprojednat a zbavit ji tak reálné odpovědnosti, kterou jí VÝSLOVNĚ a v přímé souvislosti s kontrasignací Ústava svěřuje.
Kontrasignací aminy ji Nečas pravděpodobně učinil platnou. (Otázku, zda může být platná když nebyl dodržen ústavní pořádek, si netroufám s jistotou hodnotit. Ústavní soud se trestuhodně a alibisticky odpovědi vyhnul.) Ovšem že překročil své pravomoci - podepsal, aniž splnil předpoklad odstavce (4) článku 63 Ústavy - a tedy zneužil pravomoc úřední osoby, je nesporné. Paragrafy TrZ mluví jasnou řečí a předpokládám, že platí pro každého. Kdyby opozice byla skutečnou opozicí a ne jen kooperujícím partnerem v mafiánském spolčení, dávno by šla touto cestou, namísto nesmyslného populistického zviditelňování se.
V l á d a
a) v z a l a n a v ě d o m í ústní informaci předsedy vlády o jeho spolupodpisu rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, kterou prezident republiky vyhlásil při příležitosti svého nástupu do úřadu prezidenta republiky,
b) p o ž á d a l a předsedu vlády informovat vládu o těch rozhodnutích prezidenta republiky, které předseda vlády (případně jím pověřený jiný člen vlády) spolupodepsal s prezidentem republiky ve smyslu Čl. 63 odst. 3 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
racek.vlada.cz/.../...
Byla to nejspíš informace až po podpisu, což asi v pořádku není (podle Rychetského, viz odkaz výše, však vláda bývala informována již o přípravě, mnohdy dokonce varovala před možností nekontrasignace, pokud mu tedy můžeme věřit), nicméně den před vyhlášením amnestie, takže teoreticky by se snad dalo v případě nesouhlasu vlády vyhlášení zabránit. Každopádně ministři vlády se nemohli tvářit, že nebyli informováni, nemohli se zprostit své ústavní odpovědnosti.
""Nelíbí-li se to vládě, má právo jako celek podat demisi, premiérovi navzdory, a vzít ho ke dnu sebou."
Od kdy demise ministra způsobuje pád premiéra?:D"
Já někde mluvil o demisi ministra v souvislosti s pádem vlády? Hádejte, proč jsem použil slova "jako celek". Nebude to náhodou proto, že to vztahuji k vládě, ne k ministrovi?
Anonym 7.45:
Doufáte marně. Myslím to smrtelně vážně.
(Nemohli byste se vy anonymové aspoň očíslovat, kdo se ve vás pak má vyznat ...)
Ano, byla to informace až po podpisu. Pokud byla podle Rychetského vláda informována, zřejmě tím chtěl říct, že bylo informováno Ministerstvo spravedlnosti, a že ministr spravedlnosti to sem tam probral s premiérem. Btw, kde všichni berou jistotu, že tomu tak nebylo i nyní?
Domnívám se, že i takový postup (že to Nečas se svým stranickým kumpánem a spoluviníkem) pokoutně projednali), který byl zřejmě naplněn - Blažek svou informovanost veřejně přiznal - nikterak nenaplňuje ústavní předpoklady pro odpovědnost vlády jako sboru. Pochybuji, že si to neuvědomujete. Stejně tak si jistě uvědomujete, že havlistické pletichy nikterak Nečasovu trestní odpovědnost nesnižují. Nota bene snažíte se zamlžit, že ač byla patrně dokladovaná informace až po podpisu, což víceméně vyplývá i z citace, stále to bylo ještě před vyhlášením, což je formálně dosti podstatné.
Jistotu osobně žádnou nemám, nicméně několik členů vlády to veřejně připustilo, mimo jiné její první místopředseda a předseda nejvýznamnějšího koaličního partnera:
lidovky.cz/.../...
Ale podle posledního vývoje se zdá, že trestněprávní okolnosti Nečasovy kontrasignace budou konečně posouzeny, takže se jistě Nečas bude moci podezření bránit. No těším se na výsledek jako malý kluk - zda dospějí OČTŘ k názoru, že jsme si všichni rovni, nebo že někteří jsou si rovnější.
Kontrasignace je právo premiéra (nebo toho člena vlády, kterého tím on, premiér, pověří).
Odpovědnost za kontrasignaci nese vláda. Ptát se jí předem netřeba, členové vlády jsou tu od toho, aby s nimi premiér zametal nebo aby šli.
Je to stejné, jako když manželka nadělá dluhy a exekutor vám prodá auto.
(Feministická variace: Je to stejné, jako když manžel naseká dluhy a exekutor vám proto zabaví šperky po babičce.)
Plést do toho trestní odpovědnost může jen magor nebo kandidát na místopředsedu ČSSD, který se potřebuje zviditelnit.
Ve Vašem světě bych chtěl žít.
Jen práva a žádná povinnost. Hodně mi to připomíná komunistické papaláše.
Takže patrně by Vám nevadilo, kdyby přímo zvolený prezident zametl s vládou a odvolal premiéra či celou vládu. Vždyť je to jeho právo a vláda je tu od toho, aby s ní zametal. Důvodů by se našlo - neplnění ústavního slibu člena vlády, odpovědnost za aminu, jednání směřující proti demokratickému řádu (názor Senátu), nelegitimní členové vlády a vládní koalice, korupční praktiky udržující ji u moci (LIDEM), stejné korupční praktiky zabezpečující, že vládě není vyslovena nedůvěra Poslaneckou sněmovnou, odpovědnost za akcelerující rozvrat státní správy, rekordně nízká důvěra občanů...
On totiž kocour má docela pravdu. Ono to tady opravdu tak je. Ztratíte občanku a někdo se jí prokazuje v Metru při jízdách načerno. Na kom má dopravní podnik právo chtít peníze? Na Vás přece.
To, co popisuje Anon. by se klidně mohlo stát. Opravdová legrace nastane, až Zeman bude chtít s vládou zamést a odvolá ji, a vláda řekne ne, ty nemáš právo nás odvolat, nikam nepůjdem. Vláda podá trestní oznámení na prezidenta a prezident podá trestní oznámení na vládu.
Kocour pak bude psát, kdo má, dle práva na právo, aby jeho trestní oznámení bylo projednáno jako první.
Mirek Vorlický
Kdežto kdyby se vláda cukala, Zneužití pravomoci úřední osoby by bylo jako vyšité. Včetně zjevného úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch.
čl.59 Ústavy. Nadstranickost. Zeman sice tvrdí, že o tom ví, ale domnívá se, že může být jednou prezident a jednou občan-viz. dnešní projev k ČSSD. To nejde již jen proto, že jej jednou nelze brát jako občana, a podruhé jako prezidenta. Ledaže by jednou chodil v teplákách, s lahví becherovky v ruce jako občan, a v saku a kravatě jako prezident. Pak, kdyby se v teplákách někde bez ochranky opil a způsobil výtržnost, byl by posuzován jako každý jiný OBYČEJNÝ občan. To aĺe prezident Zeman nemá asi na mysli.
Mirek Vorlický
Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
Odvolaná vláda by zřejmě nemohla Zneužít pravomoc, spíš by to byl § 337 Maření výkonu úředního rozhodnutí nebo § 328 - Přisvojení pravomoci úřadu
...on ale slíbil, že bude zastávat úřad v zájmu VŠEHO lidu. To není závazné? A není-li to závazné, proč to slibovat?
Je-li to závazné, smí prezident říci, dnes jsem prezident, na zítřek budu jen občan? Dnes konám v zájmu všeho lidu, zítra jen v zájmu voličů ČSSD? Dnes můj slib je závazný, zítra nebude? Nestačí, že prezident svůj slib poruší? Musí to být trestný čin?
Mirek Vorlický
Takhle to v té naší polofeudální ústavě máme. Takto komfortně to pravdoláskaři Havlovi přichystali. Pokud nebude činit cosi zjevně velezrádného, jediné, co ho může legálně postihnout, je že ho lidi za pět let nezvolí.
Jinak jsem nakloněn s vámi souhlasit, protože amnestie materiálně neruší rozsudek, ale v individuálním případě ustanovení zákona o trestu.
Richard
Proti tomu podle mě takový návrh na zrušení rozhodnutí mířit nemá, protože amnestie je rozhodnutí prezidenta. A vůbec celkově podstata návrhu věcně především byla, zda se porušila nějaká ústavní práva na soudní ochranu poškozených a zda se proto má rozhodnutí zrušit, ne ústavně kompetenční spor, zda to mohl podepsat Nečas bez vědomí vlády nebo ne. Měl bych spíš za to, že tam by to byla opravdu spíše otázka trestního práva, ale podle mě tahat do toho trestní právo by mělo smysl jenom v případě, že by vůbec bylo nějaké opravdu důvodné podezření, že to Nečas schválně podepsal bez vědomí vlády aby tím spáchal něco nekalého. Jinak bych spíš dal za pravdu kocourovi, že by to bylo kandidováním na místopředsedu magorů. Asi jako ten Dientsbier s tou jeho žalobou na Klause. Osobně bych ale při celkové jeho ineptitudě měl spíš za to, že to ten Nečas opravdu podepsal protože myslel, že musí, jak říká. Jakkoli taková blbost jako myslet a při tom hov.o vědět je samozřejmě ještě snad horší, než kdyby byl součástí nějakého planetárního tunelářského spiknutí, ančto to jeho prohlášení se skoro dá brát za prohlášení vlastní nesvéprávnosti. A nesvéprávného nemá cenu trestně stíhat. (berte to jako bonmot, ne doslova ;)
RSS kanál komentářů k tomuto článku