Počátkem prázdnin se na zpravodajském portálu iDnes objevil jeden z častých, téměř již kanonických, typových textů, thematisujících problematiku podnikatelských subjektů nabízejících ochranu před postihem za přestupky – tzv. přestupkových pojišťoven. Babišův redaktor neopomněl zdůraznit, že jde o jednání jak nezákonné, tak i amorální.

K tomu již před časem kdosi – myslím, že D-FENS – trefně podotkl, že je-li obhajoba nemravná, měli by jít politici příkladem a takový Andrej Babiš by měl bez dalších kliček doznat, že na Čapí hnízdo inkasoval dotaci protiprávně, učiniv ze společnosti malý/střední podnik jen naoko, a podobně by měl zanechat všech obstrukcí David Rath a pravdivě přiznat, z jakých zdrojů pocházela hotovost v jeho krabici. Neděje-li se tak, je značně pokrytecké vyžadovat, aby se práva na obhajobu vzdali přestupci drobní, mezi nimi tzv. silniční piráti. S čímž arci plně souhlasíme.

Novinář jde ještě dál, než je obvyklé, a naznačuje, jak nákladné je pro veřejné rozpočty, jestliže úředníci projednávající přestupky musejí čelit obstrukcím typu námitka systémové podjatosti nebo zpochybnění radarového měření rychlosti, jimiž se piráti pokoušejí vyhnout spravedlivému trestu.

Přestupky se sice zabýváme jen okrajově, a obstrukce vůbec nepatří do našeho procesního instrumentária (ne proto, že je snad čestnější neobstruovat, nýbrž že existují jiné, daleko zábavnější methody, jak v řízení uspět), přesto nám nezbývá než poznamenat, že mít výsledek radarového měření za automaticky správný může opravdu jen blbec – případně novinář z Babišovy redakce.

Vezměme jako příklad tuto modelovou fotografii, týkající se kausy, kterou jsme nedávno řešili:

Vzorný silniční pirát by, spatřiv takový snímek, doznal pochybení a dále neuhýbaje, nasytil by státní rozpočet příslušným počtem stokorun (a své konto odpovídajícím počtem trestných bodů). Pirát neukázněný se arci na fotografii podívá pozorně a povšimne si několika důležitých detailů. Třeba toho, že policejní auto bylo při měření podélně skloněno, nejspíš proto, že stálo pravými koly na vyvýšeném obrubníku, a když si spočítá, co to znamenalo pro měřicí paprsek, vyjde mu, že jeho osa proťala po cca dvanácti metrech rovinu vozovky. Měřen byl proto nikoli paprsek odražený přímo od přestupcova vozu, nýbrž paprsek reflektovaný nejméně dvakrát (a kdo ví, od čeho dalšího); tomu nasvědčuje i to, že ačkoli povětrnostní podmínky byly příznivé, policisté museli nastavit citlivost 30 m namísto standardních 20 m: jinak by totiž odrazem zeslabený signál vůbec nenaměřili. A kdyby to snad nestačilo, z projekce délky a šířky automobilu lze vypočítat, že měřeno bylo pod úhlem necelých 10°, nikoli 22°, jak je manuálem předepsáno.

Nezodpovědný přestupce tak nemůže než dovodit, že pokud byla jeho rychlost skutečně 73 km/h, jak fotografie sebevědomě sugeruje, je on čínský bůh srandy, případně tiskový mluvčí koncernu Agrofert. Ve skutečnosti byla minimálně o několik kilometrů za hodinu nižší; o kolik přesně, to se ovšem díky důmyslu příslušníků policie už nikdy nedá zjistit. A tak jasný přestupek to zpočátku byl!

Amorální by v daném případě nebyla obhajoba, nýbrž resignace na ni.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)