Autorem blogu je 
Advokacie je zároveň jedním z nejkrásnějších a jedním z nejodpornějších povolání. Ke stinným stránkám profese patří, že pokud klient zavelí, musí advokát odhodit všechny zábrany a zapomenout na zásady, které mu vštěpovali na škole, a začít např. tvrdit, že vražda je morální, úplatek byla jen provise (a peníze ve škatuli jen trochu jiné víno), případně že sražený chodec obviněnému lstivě a v sebevražedném úmyslu skočil před automobil, když řečený projížděl kolem tramvajového ostrůvku stošedesátikilometrovou rychlostí.
Přinášíme pěknou ukázku, kam až může advokát při obraně zájmů klienta zajít, aniž by se zarděl, v podobě vyjádření Městské části Brno-střed v kause rozpuštěného prvomájového pochodu. Komentovat nemíníme, nechť si soudný čtenář udělá o žalovaném představu sám, a omezíme se toliko na repliku, jíž jsou největší nesmysly vyjádření uváděny na pravou míru.
Komentáře
Ale otevřel jsem si to a povšiml si, že kolega Mgr. Vít Křížka si na svých údajích asi zapomněl opravit číslo ČAK 40577 (předpokládám, že toto ČAK číslo měl jako koncipient) a na správné /podle Seznamu advokátů ČAK/ č. ev. 17868/. Právní význam to žádný nemá, ale opravit by si asi měl. Nadto z toho usuzuji, že půjde o kolegu mladého a tudíž - tak to zpravidla bývá - tedy i nabytého "vervou". Proč ne.
Jinak s tím, že advokát je "hlásnou troubou klienta" je samozřejmě potíž, a to v obou "směrech". Někdy je klient mírnější povahy a agresivní/asertivní/důraznější přístup advokáta se mu nelíbí, či naopak a požaduje být "drsnější ("bijte je, doktore, bijte je").
Vzpomínám si to, jak to jeden kolega obhájce (nevzpomínám si ale již ani na jméno ani na causu), schytal, když v médiích řekl něco v tom smyslu, že klient je vinen a že není co jeho případ hájit (šlo o nějaké vraždy, myslím).
Já sám jsem jednou v takové situaci byl, kdy klient (skončilo to doživotím), vše doznával, důkazní situace byla jasná, vše pro doživotí křičelo, polehčující okolnosti žádné (přitěžujících mnoho), takže nakonec bylo jako přilehčující jen úplné doznání a to a že poškozený/á (=anonymizace) při usmrcení trpěl/a "standardně" neboť nebyl/a usmrcen/a "mimořádně mučivým způsobem".
Obhajoba v této části pak spočívala v tom, že nechat se udusit je prima, a žádné mučivé útrapy tam nejsou. Uff.
No, z exkrementu bič neupleteš.
RSS kanál komentářů k tomuto článku