V červenci 2018 jsme napsali a margo albertovského incidentu z r. 2015: Nyní bude ve věci znovu rozhodovat osmý senát Městského soudu v Praze a není vyloučeno, že odpověď na otázku, zda policie postupovala správně, obdržíme ještě do konce desetiletí.
Náš optimismus byl arci nepřiměřený: rozhodl až letos v únoru, a to tak, že policie pochybila.
Rozsudek, za který nelze s ohledem na to, že mezi reparovaným zásahem a jeho vydáním uplynulo více než pět let, senát ve složení Slavomír Novák, Jana Jurečková a Andrea Veselá pochválit, označil za nezákonnou nadměrnou policejní horlivost, jež na metání vajec po úřadujícím gubernátorovi (aka presidentu republiky) Miloši Zemanovi o rok dříve reagovala monstrosní akcí, jejímž účelem bylo pustit do Zemanovy blízkosti co nejméně demonstrantů – vyjma arci presidentových přátel a obdivovatelů – a ve svém nezákonném úsilí pokračovala dokonce ještě poté, co Zeman prostor opustil, dle zásady, že čím méně demonstrantů kdekoli, tím pochválenější policejní šéfové.
Je to podobný rozsudek jako ten, o který – byť v náhradovém řízení a nikoli v řízení o zásahové žalobě – již srovnatelně dlouhou dobu usilujeme v případě osob zamýšlejících protestovat proti pochodu Prague Pride 2014: tam nebyl protest vůbec umožněn, protože potenciálním demonstrantům bylo zčásti zakázáno k pochodu se přiblížit, zčásti byli preventivně umístěni do policejních cel.
Ještě podstatnějším než výsledek je však samotná délka řízení o žalobě (ano, zásahové žaloby mají být podle § 56 odst. 3 SŘS projednávány přednostně, takže na běžný nápad se dostane někdy po r. 2030), která signalisuje podstatnou míru dysfunkce správního soudnictví. Ta se promítá i do odlišného pohledu na postavení toho, kdo je s nezákonným postupem policie konfrontován: jde tu o svého druhu částečnou invokaci čl. 23 Listiny základních práv a svobod. Soudy jsou, arci nikoli vinou jakéhosi usurpátora, nýbrž leností vlastních, k práci nemotivovaných, soudců, prakticky paralysovány a každý, kdo se policii postaví s použitím násilí, může následně argumentovat, že jinak činit nemohl, protože účinné soudní ochrany, jež by měla dle dikce zákona přijít za několik málo měsíců, nikoli za pět let, by se od státu stejně nedomohl.
Kdo zvedne tuto ústavněprávní rukavici?
Komentáře
Dejme tomu, že by se jedinec vzepřel, kdy byly proti němu použity donucovací prostředky, kdy kopy a hmaty sebeobrany, pak CPZka, obvinění z napadení ouřední osoby, červeňák, soudruh soudce ubytovatel, vazba, stížnost do usnesení o uvazbení, zrušení usnesení soudruha ubytovatele, za 1-2 roky první hlavní líčení, tam by činec namítal uplatnění oprávnění subsumovaného pod ustanovením čl.23 Listiny, rozsudek "je vinen, že", odvolání čince, za 3/4 roku veřejné jednání před odvolacím soudem - usnesení "odvolání se zamítá", dovolání k NS, za 3/4 roku "dovolání se odmítá", ústavní stížnost a, dejme tomu, nález, který deklaruje oprávněnost konání čince, jako konání subsumovatelné pod ustanovení čl.23 Listiny. Takže, kassace usnesení NS, kassace rozhodnutí odvolacího soudu, kassace rousudku nalézacího soudu, po 5 - 6 letech. Dobře, věc se vrací nalézacímu soudu, soudce vynáší rozsudek "se zprošťuje obžaloby", po 6 - 7 letech, do toho se odvolá soudruh prokurátor, anžto může, odvolací soud má "jiný právní názor", než ÚS, anžto může mít, pročež, usnesení - rozsudek se zrušuje. Nalézací soudce, jsa vázán Nálezem ÚS, kterýžto je vyšší právní síly, nežli názor odvolacího senátu v rozsudku, znovu čince zprostí obžaloby. Soudruh prokurátor znovu opoví odvolání, odvolací soud vymění soudce nalézacího soudu za soudruha soudce, činec opovídá do usnesení odvolacího soudu stížnost ústavní. Mezi tím však soudruh soudce čince uzná vinným, činec se odvolá, odvolání zamítnuto, a anžto soudruh soudce dal činci trest nepodmíněný, nastupuje činec v tuhý žalář, vylepšený jednou měsíčně půstem, tvrdým ložem a temnou komůrkou. Činec opoví dovolání. Mezi tím ÚS rozhodne, že změna senátu byla neústavní. Činec, čekaje v tvrdém žaláři, zlepšeném jednou měsíčně půstem, tvrdým ložem a temnou komůrkou, na rozhodnutí o dovolání, podá, na základě nálezu ÚS, žádost o obnovu řízení. Je z žaláře propuštěn, věc je vrácena stejnému soudci, činec je, znovu, po 9 - 10 letech, zproštěn obžaloby, Soudruh prokurátor trvá na svém, opoví odvolání. Odvolací soud napadený rozsudek zruší a rozhodne ve věci sám tak, že činec je vinen a patří v tvrdý žalář. Činec opoví dovolání, požádá o odklad nástupu výkonu trestu. NS dá žádosti místo, a následně zruší rozsudek odvolacího soudu, po 10 - 11 letech nabude rozsudek "se zprošťuje obžaloby" moci práva. Pro ouplnnost, soudruh prokurátor by vždy opověděl odvolání v neprostěch čince, takže by trest zvýšit bylo lze.
Samozřejmě, toť jenom příklad, taky ÚS nemusí naznat na oprávněnost aplikace čl.23 Listiny, je pak otázkou, jak by se k aplikaci ustanovení čl.23 Listiny vymezil ESLP, dejme tomu, že by naznal třeba alespoň porušení práva na spravedlivý proces, zrušil, tak taky může outrpný potah outrpným soudním potahem by mohl trvat 20 let. Nebo by se ho činec nemusel dožít, ačkoli byl v době, kdy zloskutek spáchal, mlád.
Dobře. Činec by se potom domohl na tomto takystátu náhrady škody a nemajetkové újmy, tedy za dalších 3 - 5 let, samozřejmě, no a ti "kluci", co ho zpacifikovali, by už dávno byli v duchodu, u MěStaPa, nebo tak něco. A i kdyby ne, kázeňský přestupek lze projednat do jednoho roku.
To dá rozum, že když strejda nemůže chodit, že nemůže dělat jelena. My tady máme, už téměř 103 let, období vlády mrzké lůzy. Nejprve jsme budovali národovecký stát, takže jsme si vyhnali většinu schopných občanů německého jazyku obcovacího. Pak nás osvobodil Wehrmacht a zlikvidoval další, poměrně početnou, masu schopných občanů, anžto byli podle zákona na ochranu německé cti a německé krve židovského původu. Pak jsme spáchali genocidium na zbyvší části obyvatelstva německého jazyku obcovacího, a ti, kteří genocidium přežili, utekli do Říše. Pak přišel soudruh Gottwald, bolševici, vzor v SSSR, KGB, NKVD poradci, Státní soud, Státní prokuratura, no a zlikvidovali zbytek šlechty, inteligence, ale nejenom šlechty a inteligence, ale i schopných statkářů, zemědělců, podnikatelů. Pak přišlo Pražské jaro, po něm studená sprcha v podobě osvobození rudou armádou a většina těch, kteří ještě zbývali, z těch nějak schopných lidí, utekla na imperialisticko-kapitalistický západ. A přišla normalisace, a ačkoli my to tak nevidíme, trpíce provozní slepotou, ta zanechala minimálně stejně závažné následky, jako to všecko před tím.
Buď jak buď, my nemáme nejvyšší třídu, elitu. Všecko řešíme překotně, krátkozrace, malá domů, po nás potopa. Soudci (až na výjimky, samozřejmě), žijí ve svém světě, jinak vymyšleném, majíce poměrně slušné platy, a hlavně jisté, téměř absolutně jisté, a většina společnosti se o chod soudnictví nezajímá. Oni tomu ani nerozumí. Politici potom nejsou nuceni nějakým způsobem reagovat, a i kdyby byli, v národě, který má problém vypracovat normální řád soudu trestního, není, prozatím, jak.
Ačkoli jsme měli NSS v Ústavě už od krále klacka, tak to nikdo neřešil téměř deset let. Pak hurá akce, a najednou tu máme soudrní řád správní a NSS. Na tu hrůzu, rychlost, a všecko kolem, to nedopadlo vůbec špatně, ono jako u nás může být vždycky hůř.
Ale tak už je to taky nějaký pátek, deset roků to trvalo, skoro, a dvacet roků už to jede, skoro. Za těch dvacet roků se něco udělalo, něco dobře, něco blbě, jak už to tak bývá, a s tím by se mělo pracovat. A nic. Takže očekávejme, v blíže neustanovitelné budoucnosti, další hurá akci, bum, prásk a velkou změnu, u nás nejde nic normálně.
***
Z komentáře ke článku - sinagl.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku