Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Vlastimil Pechanec

Miluji tyhle subtilní justiční vzkazy: Vrchní soud v Praze sice vyhověl naší stížnosti proti usnesení o zničení nože, avšak obiter dictum nám tak nějak otcovsky, citlivě vysvětlil, že snažit se o očištění jednou odsouzeného pachatele je činností pošetilou, jíž bychom měli ve vlastním zájmu zanechat: česká justice se přece nemýlí a Vlastimil Pechanec zůstane usvědčeným vrahem, i kdyby v jeho prospěch svědčilo tisíc nových forensních expertis. Jak jsem kdysi kdesi napsal, každý český soud by měl mít na průčelí vytesán Dantův citát Lasciate ogni speranza voi ch'entrate, aby každý věděl, co jej uvnitř čeká, a nečinil si zbytečných nadějí, že tam snad nalezne spravedlnost.

Chystal jsem se původně psát o hidžábové kause a stanovisku ombudsmáni Šabatové, jež mne svou povrchností a účelovostí notně rozzlobilo, ale to počká, protože tu mám jiný zajímavý dokument. Onen se týká Vlastimila Pechance, jinak též usvědčeného, odsouzeného a momentálně podmíněně propuštěného rasistického vraha.

Jde o úřední záznam městské policie, který si obhajoba vyžádala a který, k mému překvapení, nebyl dosud skartován. Obeznámenější s případem vědí, že v původním řízení nebyl vyslechnut ani jeden ze strážníků, kteří na místě zasahovali (stejně jako jeden ze tří policistů), a jako důkaz nebyl do trestního spisu založen ani tento záznam. Což arci odpovídalo způsobu, jak bylo dokazování vedeno, totiž podle zásady pachatele máme, tak to nekomplikujme nějakými důkazy.

Záznam pro mne představuje záhadu. Jan L., který se bez úspěchu domáhal vstupu na služebnu MP, totiž není jen tak někdo, ale je to jeden z nejdůležitějších, klíčových svědků, kteří u hlavního líčení svědčili proti Pechancovi. Útok prý viděl a stejně jako další svědkové v útočníkovi Pechance spolehlivě poznal – a pamatoval si, stejně jako oni, že onen byl oblečen celý v černém. Skutečný Pechanec měl sice bílé tričko a seprané, téměř bílé rifle, ovšem to soudům obou stolic ve spolehlivém závěru o vině nevadilo: svědkové se přece mohli splést, no ne?

To nechme stranou. Co je mi divné, je výrok, který měl Jan L. pronést, dobývaje dveře policejní stanice, totiž že se v podniku, kde k vraždě došlo, bijou cikáni; podle oficiální odsouzené verse, jak víme, se tam nic takového nestalo, rasistický Pechancův útok přišel jako blesk z čistého nebe. A Jan L. to dobře viděl, vždyť to při hlavním líčení sám barvitě popsal. Proč tedy tento svědek, přiběhnuv na polici, volal to, co volal, a ne třeba pobodali tam cikána, jak by odpovídalo logice toho okamžiku?

Vysvětlí mi to někdo?

Čta si minulý týden v trestním spisu Vlastimila Pechance, narazil  jsem v něm na nejednu pozoruhodnost. Přípravné řízení bylo zjevně vedeno zásadou pachatele už máme, tak proč komplikovat situaci nějakým dokazováním, a policie si s detaily vskutku hlavu nelámala. Cokoli svědčilo obviněnému, bylo ponecháno ve vyšetřovacím spisu, obhajobě nepřístupném, a do toho trestního se dostaly pouze listiny domněle nebo skutečně prokazující Pechancovu vinu. Přesto proklouzly i některé vydařené kousky.

Příkladmo žádost policie o ustanovení obhájce ex offo. Vyšetřovatel v ní přímo určuje, koho má nezávislý soud pro obhajobu vraha vybrat: Ustanovte JUDr. Švába z AK Svitavy, píše se v oné listině. Soud uposlechl a tohoto obhájce obviněnému skutečně ustanovil.

Nad tím, stejně jako nad mnoha dalšími listinami ve spisu, jsem notně nadzdvihl obočí, avšak domníval jsem se, že ve Svitavách je možná zkušených trestních obhájců málo a policista chtěl jen soudu usnadnit práci. Ovšem když mi následně V. Pechanec sdělil, že jej JUDr. Šváb hned na začátku obhajoby informoval, že je v oboru trestního práva zcela bez zkušeností a normálně dělá jen civil, svitlo mi: policie pro Pechance záměrně vybrala někoho, u koho měla jistotu nekvalitní, neagresivní a ve výsledku neúspěšné obhajoby.

Což se v průběhu vyšetřování potvrdilo: obhájce Milan Šváb byl sice u úkonů formálně přítomen, ale svědkům, jejichž výpovědi si odporovaly vnitřně i navzájem, kladl pouze alibistické, nekontroversní otázky, a při rekonstrukcích se uvolil vystupovat jako jeden z figurantů – patrně proto, aby měl o zákonnosti postupu co nejlepší přehled.

Ve fotbale se o hráči, který špatně brání, výsměšně říká, že tam stojí jako trainingový kužel. V právu takový pojem neexistuje, ale pro JUDr. Švába by se toto označení náramně hodilo: po celou dobu vyšetřování byl policistům než nemohoucím, neschopným sparring partnerem.
Když jsem se před nějakými třemi-čtyřmi lety seznámil s případem Vlastimila Pechance, okamžitě mne napadlo, že by stálo za pokus nechat provést expertisu vražedného nástroje-nože, na němž by měly být dodnes biologické stopy, které tehdejšími methodami nebylo možné identifikovat: ty by měly ukázat na majitele nože – skutečného vraha Otto Absolona.

Krátce po Pechancově podmíněném propuštění jsem se s ním proto sešel a domluvil se s ním, jak to provést. Upozornil jsem ho, že v přípravné fasi, minimálně do odběru vzorků, bude třeba zachovávat maximální diskretnost, aby ti, kteří měli a jistě dosud mají zájem vraha chránit, akci nezmařili. Vyjednal jsem předběžně součinnost znalce a dalších osob a pustili jsme se – zcela potají – do práce na přípravě podkladů pro obnovu řízení.

Jedním z takových přípravných úkonů bylo pořízení kompletní kopie spisu, což si u soudu v Hradci Králové vyžádalo několik dnů. A jak se ukázalo, moje obavy ze snahy protistrany obnovu zmařit nebyly jen projevem mé paranoie: když dnes přišel zmocněnec fotografovat další část spisu, nůž, který byl dosud v příloze spisu, záhadně zmizel, a na vrchu spisu se namísto toho stkvělo zcela čerstvé usnesení, že nůž bude zničen (stížnost proti němu).

Možný je jen jeden závěr: někdo se v Hradci Králové V. Pechance opravdu, ale opravdu hodně bojí. Nevím, jak vážení čtenáří, ale pokud jde o mne, měl-li jsem dosud o jeho nevině určité pochybnosti, nyní mne hradecké Palermo definitivně přesvědčilo.
Minulou sobotu se v Praze konalo vystoupení Vlastimila Pechance, který byl v červnu podmíněně propuštěn z výkonu trestu za rasově motivovanou vraždu. Protože se domníváme, že by jeho případ mohl zaujmout i čtenáře tohoto blogu, přinášíme videozáznam z vystoupení.