Stručně rekapitulujme, že o registraci našeho spolku marně usilujeme už od srpna 2009. Zatím poslední žalobu, proti třetímu správnímu rozhodnutí, jsme podali 30. března letošního roku, a Městský soud v Praze přislíbil, že o ní rozhodne
zrychleně– už v prvním čtvrtletí r. 2014. Což se nám pochopitelně nelíbilo a chtěli jsme, aby tak učinil ještě letos.
Tři dámy z NSS nyní rozhodly, že v řízení žádné průtahy nejsou: zatímco v běžném zaměstnání, pokud byste šest měsíců nepracovali, dávno byste skončili na dlažbě, u soudu nepředstavuje šestiměsíční nečinnost žádný problém, nejsou to průtahy, nýbrž projev činorodé aktivity soudu – zřejmě dle zásady, že by soud taky nemusel udělat nic pět let.
Pokud tomu usnesení rozumíte jinak, prosím, vysvětlete mi to v diskusi!
Komentáře
avšak zcela totožný případ vyřešil v usnesení NSS ze dne 19. 12. 2012, č.j. Aprk 44/2012 – 108 tak, že posoudil návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu jako nedůvodný, když v tomto případě tvrzení že „se v daném případě nejedná o složitou věc, neboť soud již věc žalobce jednou projednával v předchozím soudním řízením, vedeném pod sp.zn. 7 Ca 359/2006, přičemž dne 29.12.2009 pak bylo vydáno soudem rozhodnutí, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra a Magistrátu hl. Města Prahy a věc byla vrácena k dalšímu správnímu řízení ... toto řízení trvalo 3 roky a necelé 2 měsíce, přičemž po dobu 2 let a téměř 3 měsíců nebyl ve věci učiněn žádný úkon ..... nelze opomenout ani relevantní skutečnost, kdy i samotné správní řízení u obou správních orgánů trvalo (ode dne jeho zahájení do nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného) 2 léta, 11 měsíců a 15 dnů. Žalobce se tak domáhá spravedlnosti...cca 8 let...“ , odbyl tvrzením, že „nelze tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném smyslu nečinný.Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že celková doby řízení o věci .. jak konstatuje navrhovatel, je více než 8 let. Nepochybně lze souhlasit s navrhovatelem, že celková doba řízení přesahující 8 let, není dobou přiměřenou, nicméně důsledky délky soudního řízení nelze řešit v nyní vedeném řízení o určení lhůty k procesnímu úkonu.....“ K mé námitce, že "ve srovnání s množinou 26 obdobných návrhů podle průtahů v řízení ode dne zahájení řízení u KS ke dni podání návrhu NSS .. jde v případě stěžovatele o 14. nejdelší průtah v délce 501 dní a podle průtahů v řízení ode učinění posledního úkonu KS ke dni podání návrhu NSS o 9. nejdelší průtah v délce 358 dní a že tedy NSS při posuzování okolností, zda se jednalo o důvodný návrh stěžovatele, postupoval nepředvídatelně se znaky libovůle a
že při porovnání stížností napadeného usnesení a dalších 26 usnesení o obdobných návrzích je přitom patrný odlišný právní názor NSS.." JUDr. Matyášová ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že argumentaci stěžovatele výčtem rozhodnutí senátu, který ve věcech průtahů rozhoduje, považuji za irelevantní, neboť v každém řízení je posuzován každý případ individuálně, rovněž i s ohledem na skutečnost, zda se jedná o věc s přednostním režimem vyřízení.., jakož i na další okolnosti toho kterého soudního řízení. Nelze proto spatřovat tvrzenou překvapivost rozhodnutí nebo nejednotnost judikatury bez dalšího pouze z uvedení délky dnů nečinnosti, z níž stěžovatel dovozuje, že i v jeho případě mělo být žádosti vyhověno." Paní doktorka ale zapoměla ve vyjádření uvést, že z 26 případů, které jsem doložil, byly jen 3 s přednostním režimem.
Zákon:
"Soud projednává a rozhoduje věci podle pořadí, v jakém k němu došly; to neplatí, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci."
NSS:
"Městský soud je podle § 56 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci."
Jinými slovy, pouze pokud nejsou dány závažné důvody pro přednostní projednání, rozhoduje pravidlo chronologického projednávání, které však není hlavním pravidlem proti "výjimkám".
Např. ESLP má vypracovaný žebříček závažnosti, podle kterého rozhoduje, to samé by mělo být zavedeno nejlépe zákonem i u nás.
NSS se opět ukázal jako instituce, která veřejná subjektivní práva poškozuje, namísto aby je efektivně ochraňovala, byť zákon nejen že umožnuje, ale výslovně vybízí chránit efektivně, nikoli šablonovitě.
Richard
Vychazi z predpokladu ze Mestsky soud je obsazen soudci, kvalita kterych je samozrejme nevalna, jako na jakemkoli jinem soude v CR, a tento sbor lidi rozhoduje v ramci svych intelektualnich a pracovnich moznosti. Pricemz pri konzultaci s predsedou dotceneho soudu zrejme dochazi k zaveru, ze tato pracovni intelektualni vykonost tohoto sboru se blizi jejich moznostem, tedy neco ve smyslu ze tentro traktor nikdy nepojede tak rychle a stabilne jako Audi..
Neni veci NSS resit pocet soudcovskych mist na mestskem soude, pripadne otazky financovani soudni soustavy jako takove, NSS nemuze ani navrhovat zmeny soudniho radu spravniho, ani ruznorodost agenty spadajici na Mestsky soud. Jinymi slovy otazku zahlcenosti tohoto soudu jsou prislusne resit uplne jine statni instituce.
Ackoli NSS i Mestsky soud zjevne schledava za nedustojnou celkovou situaci ohledne registrace sdruzeni, naznacuje ze existuje:
1) nalehava agenda (kterou vyjmenovava), ktera by mela pred banalni registraci sdruzeni mit vzdy prednost
2) implicitne vychazi z toho, ze pokud by dal prednost Vasemu sporu, logicky pri hypoteze intelektualni a pracovni vykonosti mestskehou soudu "v ramci moznosti" by to znamenalo, ze by muselo byt odsunoto reseni nektereho z pripadu 1).
3) pripadne vyhoveni Vasemu navrhu by nastolilo jistou rozhodovaci praxi, ktera by mela za nasledek lavinu obodbnych navrhu, coz by v dusledku vice zahltilo NSS, pravdepodobne by jeste vice zpomalila agendu 1), a ve vysledku by samozrejme nikterak nezrychlila cinost mestskeho soudu.
Jinymi slovy pokud by se predne vyrdila Vase vec, znamenalo by to spozdene vyrizeni veci jine, a nejspis na Mestskem soude lezi pro ruznorode zalobce a navrhovatele subjektivne i objektivne mnohem dulezitejsi veci nez registrace obc. sdruzeni.
NSS neni schopen resit zahlcenost soudu a neprimo vybizi (obiter ditctum), aby jste sikanozni postup statni spravy resil subsidiarne pomoci 82/1998 ...
Erm... K té "banalitě" si dovoluji zaprvé poznamenat, že se jedná o zajištění ústavně zaručeného práva, a za druhé a v neposlední řadě
Ústavní soud již v minulosti judikoval, že je věcí státu organizovat si své soudnictví tak, aby principy zakotvené v Listině a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen " Úmluva") byly respektovány, přičemž případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži jednotlivce, který od soudu právem očekává ochranu svých práv v přiměřené době (srov. např. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 55/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 42). "
:-P
Ústavní soud nikterak nehodnotil, zda průtahy v řízení spočívají v subjektivních či objektivních faktorech, protože jak bylo výše řečeno, tato otázka není z hlediska zásahu státní moci do práva jednotlivce na vyřízení jeho věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě rozhodující. Nelze tedy tolerovat zásahy do základních práv a svobod jednotlivce odkazem na objektivní stav obecné justice. Ústavní soud si je proto vědom také toho, že konkrétní individuální rozhodnutí není systematickým řešením, neboť pokud by i účastníci jiných soudních řízení vedených u Krajského soudu v Brně podali ústavní stížnost a Ústavní soud by jí případně vyhověl, nedošlo by de facto k nápravě dané situace. Ústavní soud však nemá jiného nástroje k zajištění ochrany základních práv jednotlivců než rozhodnutí v individuální věci, jímž současně toliko apeluje na příslušné orgány reprezentující státní moc, aby zásahy do základních práv byly odstraněny a eliminovány, a to bez ohledu na to, zda jsou takové zásahy způsobovány subjektivním jednáním soudu nebo objektivním stavem soudnictví. Ústavní soud u vědomí neefektivity svého rozhodnutí je přesto činí, protože v opačném případě by mohl přispět k mezinárodněprávní odpovědnosti České republiky. (viz I. ÚS 543/03)
To nic nemeni na tom ze uprednostneni jedne veci, povede k odsunuti veci jine, to rozhodnuti proste vezi v posouzeni intenzity casove nalehavosti posuzovane veci, coz agenda registrace obcankeho sdruzeni je proste opravdu veci malo nalehavou.
Ustavni soud sam porusuje lidksa prava, vcetne prava na spravedlivy proces obecne (coz bylo asi uz 2x ? konstatovano ESLP). Potom ustavni soud sam o sobe porusuje pravo na spravedlivy proces s ohledem na delku rizeni (myslim ze prumerna doba na vyrizeni ustavni stiznosti je ted 3 roky?). U ESLP je to myslim 6 let...
Objektivni hlediska skutecne nic nemeni na existenci prava ucastniku rizeni na vcastne vyrizeni veci, objektivni hlediska vsak z povahy veci nezmizi zadnym rozhodnutim soudni moci, ty proste jsou pritomny nezavisle na pravni dimenzi veci. Takze Vasemu argumentu kolego nerozumim :)
A čemu na tom nerozumíte? Vždyť to tam máte jasně napsáno. Objektivní faktory prostě nejsou důvodem k rezignaci a odepření soudní ochrany.
Krom toho, opravdu by mne zajímalo, zda už vůbec někdo někdy provedl použitelnou analýzu výkonnosti soudruhů z MS v Praze (a soudruhů soudců obecně). Protože kdyby podobné "výkony" předváděl advokátní koncipient, tak vyletí tak rychle, že se nestačí ani otočit. Akorát s tím, že za mnohonásobně efektivnější práci ten chudák bere několikanásobně méně, než naši "nezávislí" a neodvolatelní soudruzi soudci.
Jak ma zahlceny soud, at uz mestsky nebo jakykoli jiny neodepirat pravo na vcasne vyrizeni veci, kdyz je objektivne zahlcen? To pravo v ceskem kontextu je proste pouhym pravem na primerene zadostiucineni podle 82/1998, pekne u ministerstva spravedlnosti. (coz i NSS ve svem rozhodnuti naznacuje).
To ze ceska justice je preplnena nekompetentnimi soudci, a to nevyjimaje US neni zadnym tajemstvim, mysli si to vetsina lidi, ktera kdy se soudem v CR prisla do styku...
Prosím vás pěkně, takovou, jakou účastník uzná za vhodné. Od vyhovění návrhu na určení lhůty po nález ÚS ohledně porušení práva na spravedlivý proces. Znova opakuji, že resignace na jakýkoliv pokus o (individuální) řešení s odkazem na "objektivní" stav justice prostě nepřipadá v úvahu, tečka.
Takové rozhodnutí je totiž potom nepřezkoumatelné, neboť se odchyluje od platného práva, kterým je rozhodující soud, ex constitutione, vázán.
Nelze než souhlasit, nejlépe je argumentovat nikoli objektivní realitou, a přibližovat právní stav věci skutečným socioekonomickým reáliím společnosti a racionalitě obecně. Ale naopak lepe je argumentovat dogmatickými citáty, z dob kdy bylo morální a legální znásilnit svoji 12 letou otrokyni ráno, a uškrtit svoji neposlušnou manželku večer. Jen taková argumentace totiž stoj na pevných základech, neboť tato moudra slova, nám mohou posloužit nejen jako morální kompas v 21 století, ale zároveň jsou zcela a úplně přiléhavá jako pravidla právní, neboť nebyli z období pravá “poplatného své době”, ale jsou zcela nadčasová a dokonale poslouží i ve století lidských prav a obchodovaní s deriváty derivátu… :).
Obávám se, že p. Pecina začíná reagovat na jakýkoli svůj procesní neúspěch poněkud paranoidně.
Jak jsem vysvětloval už nesčetněkrát, protiústavní je samotná existence front. Čekání ve frontě je samo o sobě "průtahem" v řízení.
Petr V
Takto formalistickemu rozhodnuti soudu se ale vubec nedivim...
Razie v growshopech. Policejní výhružky a výsměch, tvrdí majitel
lidovky.cz/.../...
RSS kanál komentářů k tomuto článku