Petice na obranu republiky a jejího právního řádu
V Praze dne 12. listopadu 2013
Vážený pan
Martin Pecina,
ministr vnitra v demisi, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
Vážený pane ministře,
v souladu s čl. 18 Listiny základních práv a svobod a petičním zákonem se na Vás obracíme s návrhy a žádostí o vyjádření k dále uvedeným skutečnostem.
V r. 2009 vytvořili pánové Wolfgang Habermann, Lubník 59, 563 01 Lanškroun, Tomáš Pecina, Slezská 56, 120 00 Praha 2, Jan Šinágl, Bratří Nejedlých 335 267 53 Žebrák, přípravný výbor Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení (dále jen sdružení). Vypracovali stanovy sdružení a 7. 8. 2009 požádali MV ČR o registraci. MV ČR odmítlo sdružení registrovat. Důvody spočívají např. i v obsahu stanov družení. Zejména v čl. 3 a dalších sdružení
odsuzuje vyhnání, genocidium a ethnické čistky, k nimž došlo po druhé světové válce na území střední a východní Evropy. Osoby, které se tohoto jednání dopustily, považuje za válečné zločince. Sdružení odmítá a odsuzuje zákon č. 115/1946 Sb. O právnosti jednání souvisejících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků a pokládá ho za legalizaci zjevného bezpráví.
Stejně tak považuje za bezpráví dekrety prezidenta republiky, jež se staly právním základem pro zločiny popsané výše. Sdružení uznává právo osob, jež se staly obětí výše uvedených zločinů, na náhradu škody a na satisfakci za nemajetkovou újmu, kterou utrpěly a na to, aby bylo jim nebo jejich dědicům obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku. Český národ se musí vyrovnat s dědictvím zločinu vyhnání sudetských Němců.
Sdružení se hlásí k cílům sledovaným a prosazovaným občanským sdružením
Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverband, Sudetendeutsche Landsmannschaft in Osterreich,
Sdružením Ackermann-Gemeinde, se sídlem na adrese Vyšehradská 49, 12800 Praha 2, společnosti
SKS-Informační středisko Praha s. r. o.
Uvedená ustanovení, která otevřeně napadají a zpochybňují ČR, základy našeho právního řádu, vytyčují i cíle, např. poskytnout odškodnění odsunutým Němcům z Československa, právo odsunutých na vlast, jež jsou v rozporu též s Postupimskou dohodou a Pařížskou reparační dohodou. Jsme přesvědčeni, že sdružení, třeba i v nepřímé programové i jiné spolupráci se sudetoněmeckými landsmanšafty, nejde jen o přepisování historie, v níž oběť je vydávána za zločince a zločinec za oběť, kdy oběť nacistické agrese nemá mít nárok na odškodnění za škodu vzniklou agresí, ač mezinárodní právo tuto povinnost výslovně zakotvuje, nýbrž naopak agresor má být odškodněn, přestože tento požadavek postrádá veškeré právní zakotvení, ale i o změnu ústavního pořádku republiky, jak o to programově usiluje i sudetoněmecký landsmanšaft, který se dožaduje práva na vlast, na náhradu škod a uznání sudetoněmecké národnostní skupiny za druhý národ ČR, plně rovnocenný českému národu.
Z uvedených i dalších důvodů žádáme, aby MV ČR, pokud ve věci dosud pravomocně zamítavě nerozhodlo:
I. s konečnou platností odmítlo registrovat sdružení,
II. prošetřilo činnost sdružení, kterou, ač neregistrováno, přesto vyvíjelo a vyvíjí, zda nenaplňuje znaky trestného činu nebo jiného protiprávního jednání,
III. obdobně prověřilo činnost současných členů přípravného výboru sdružení,
IV. zamezilo a sankcionovalo všechny eventuální následné pokusy o obnovu činnosti sdružení.
Petiční výbor:
Ing. Pavel Rejf, Sluštická 1628/16, 100 00 Praha 10
JUDr. Ogňan Tuleškov, Na Čihadle 18, 160 00 Praha 6
Jménem petičního výboru je oprávněn jednat:
Ing. Pavel Rejf
Seznámil jsem se s textem
Petice na obranu republiky a jejího právního řáduze dne 12. 11. 2013. Jako projev souhlasu s jejím obsahem připojuji svůj podpis na petiční arch.
Jméno a příjmení Adresa Podpis
Komentáře
Ogňan TULEŠKOV
tajný spolupracovník-agent StB
ev. č. 10497
krycí jméno PETŘÍK
RIMMER: Jo, ta možnost tu existuje, ano, eh, ale já mám jiný návrh. Trochu přitvrdíme. Čas vyjednávání vypršel. Říkejte si tomu extrém, ale navrhuji, abychom šli tvrdě a bez prodlení zaútočili skutečně masovou letákovou kampaní, a zatímco se z ní bude sbírat, nasadíme cirkusáky, alegorické vozy, pouliční divadlo a možná i dobročinné koncerty, ano? A pokud to bude málo, lituji, ale přijde čas triček...
Škoda, že je nenapadl název: Petice na obranu národa
Ti, kdo se hlásí k revizionistům a revanšistům, nemají mezi námi místo.
Jak může mít národ kolektivní vinu? Jak může být národ agresorem, ergo, jak může být agresorem ethnická menšina, která žije uvnitř státu? Třeba osmdesátiletá babička nad hrobem, která ani nechodí (ale nebojovala proti fašismu, tak musí do odsunu).
Četl jsem to třikrát, ale nerozumím tomu. Popravdě, raději ani nechci rozumět.
P. S. To, že má autor problémy s Vaší češtinou, pane Pecina, plně chápu. Já té jeho také nějak nerozumím.
Podívejte se prosím, že i Čechům jako skupině se klade jako celku spousta věcí za vinu.
Postupimská konference, správně Konference v Berlíně, nevyprodukovala žádnou smlouvu nebo dohodu, nýbrž jen protokol o jednání konferenci a zprávu o konferenci tří mocností v Berlíně. Cíle Sudetoněmeckého sdružení Čech, Moravy a Slezska nemohou být v rozporu s postupimskou dohodou.
Pařížská reparační konference v listopadu 1945 stanovila každému z poškozených 18 států percentuální podíl z celkového objemu reparací, z německého majetku, který bude do reparací zařazen, a rozdělila je do kategorií A a B. V kategorii reparací B, tj. demontovaná průmyslová zařízení, námořní obchodní a říční lodě, mělo Československo obdržet 4,3 % z celkových reparací této komodity, později, když se USA částečně vzdaly podílu v této kategorii, se zvýšil na 4,57 %. V kategorii A, tj. vše, co nespadalo do kategorie B, zejména „výrobky běžné výroby a zásoby“, tedy zboží a suroviny, byly ČSR přiřčeny 3 % z celkového objemu této komodity pro 18 států. Reparace skončily v roce 1962, v reparační kategorii B obdržela ČSR místo 4,57 % z celku jen 4,23 %, tedy 93 % slíbeného podílu pařížskou reparační konferencí, v kategorii A místo 3 % jen 1,95 %, tedy 65 % slíbeného podílu. Pařížská reparační konference nezahrnula sudetoněmecký majetek do reparací, takže mohl být Čechy plně ukraden.
Pod pojmem vlast si Němec především představuje nikoliv celý stát jako Češi, nýbrž svůj kraj, region, shluk obcí s okolím, svou ves, město, čtvrť ba i skupinu ulic nebo dokonce i jednu ulici. A právem na takto pojímanou vlast mají Němci českých zemí na mysli právo se tam usadit. Tedy to, co je dnes v rámci EU možné, ale bez administrativních procedur, což znamená vrácení jim českého občanství. To je nutné vždy mít na mysli, mluví-li Sudetoněmci o právu na vlast.
Myslím ale, že není úplně správné brojit proti kolektivní vině a generalizování a sám se jich dopouštět, nebo kritizovat jen jednu stranu. Nechci z toho dělat cirkus, snad moje poznámka na pana Šudáka jím nebyla pochopena nijak agresivně.
Recenzent kritizuje název jedné z kapitol – "Bespečnost" – slovy : "Autoři knihy dokoce ani neumějí česky…".
Autoři totiž tu kapitolu nazvali "Bespečnost" schválně, aby ukázali, že "bezpečnost" je v oblasti počítačů boj kdo z koho, tedy jako pojem trochu ztrácí smysl. Což také v textu vysvětlují.
Plyne z toho jediné – recenzent knihu ani nečetl, natož aby jí pochopil…
Pan Pecina svůj pravopis také v jednom z článků vysvětlil.
A na pana Krystlíka mě opět mrzí ty zbytečné invektivy.
Pan Pecina důsledně používá starší formy pravopisu. Nechybuje.
Na české národovce, jako na goga, platí metoda mokrým hadrem přes hubu. Bohužel nemáte cit na implicitní projevy národovectví, protože explicitně není nacionalismus pan goga pod tímto blogspotem vyjádřen.
RSS kanál komentářů k tomuto článku