Senát Městského soudu v Praze složený ze dvou bývalých komunistů (snad bychom to ani už neměli říkat, justice je institucionálně plně komunistickou záležitostí a je celkem jedno, kdo v tom-kterém senátu zasedá: mentálně jsou to kovaní soudruzi téměř všichni) Lubomíra Velce a Zuzany Sváčkové a jednoho nekomunistického soudce Jiřího Körblera rozhodl, že Lucie Šlégrová nemá právo na náhradu za nezákonné trestní stíhání, protože poté, co bylo toto stíhání zastaveno z důvodu promlčení, měla trvat na jeho pokračování.

To je principiálně chybné rozhodnutí, protože za prvé nutí toho, kdo je obětí průtahy stiženého, a tedy neústavně vedeného, řízení, aby tento stav snášel dál, a to potenciálně po zbytek života, protože když je řízení tak pomalé, že se trestní stíhání promlčí, bývá vyhlídka na jeho skončení a dosažení rozsudku spíše nižší než vyšší, a za druhé, není to ani v souladu s výslovným zněním zákona č. 82/1998 Sb.: ten totiž případy, kdy musí poškozený trvat na pokračování ve svém stíhání, aby o nárok nepřišel, vyjmenovává taxative v § 12, a případ promlčení tam přímo ani odkazem uveden není.

Představa, že obviněný, kterého nebyly trestní orgány schopny odsoudit ani za poměrně velmi dlouhou dobu promlčecí lhůty, musí poté začít aktivně prokazovat svou nevinu, se příčí jak zdravému rozumu, tak ústavně zakotvenému principu presumpce neviny.

Proto věříme, že pochybení soudruhů z městského soudu napraví Nejvyšší nebo Ústavní soud.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)