Kdysi, ledva odrost roběcím střevíčkům, nechtěl jsem být ani fysikem, ani právníkem, nýbrž, pokud moje paměť sahá, strojním inženýrem, neboť mne v té době nesmírně fascinovaly nejrůznější stroje, strojky, soustrojí a jiná mechanická ústrojí, jež jsem, disponuje již tehdy myšlením spíše analytickým než praktickým, s mimořádným zápalem rozebíral (a ne vždy pohříchu zvládl opět smontovat do funkční – a často arci ani ne vnějškově původnímu stavu se uspokojivě blížící – podoby).

Přesto se mi, ve věku nějakých 10–11 let, dostalo do ruky české vydání tří perry-masonovek Erle Stanley Gardnera, jež jsem s velkým zájmem přečetl. Jedním z těchto příběhů byl The Case of Velvet Claws, z něhož si dodnes pamatuji, jak Perry Mason u soudu zápasil se státním zástupcem Hamiltonem Burgerem, který dosáhl positivní rekognice určité osoby tak, že svědkyni policisté ukázali fotografii osoby, již hodlali usvědčit, a protože si svědkyně podobu zafixovala, při rekognici v ní poznala pachatele.

Přesně ten samý trik použili policisté vyšetřující útok na tenistku Petru Kvitovou: aniž by se kdokoli, nejméně pak obhájce obviněného, nad takovým postupem pozastavil, tenistce dlící kdesi na turnaji v Paříží nejprve ukázali fotografii vytypovaného – s velkou pravděpodobnosti nikoli skutečného – pachatele, a po jejím návratu do České republiky pak s velkou slávou uspořádali rekognici, při které Kvitová danou osobu poznala. Což, ve spojení s positivním výsledkem methody pachové identifikace, představuje tak silnou důkazní kombinaci, že nepachatel nebude mít šanci u soudu se obhájit.

Pro blba-obhájce, jakmile zjistíme jeho jméno, máme v redakci připravenu Cenu Karla Čermáka, jíž dekorujeme zvláště kvalitní a následováníhodné výkony v oblasti trestní obhajoby, provedené přesně v souladu s představami České advokátní komory.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)