Silně pochybuji, že český soud může jen tak jednoduše nechat švýcarského občana zavřeného několik měsíců proti jeho vůli v českém blázinci. Následný souhlas umístěného, udělený pod vlivem podávaných psychofarmak, je z právního hlediska značně pochybný. Zeptejte se na Velvyslanectví Švýcarska, zda jej ČR informovala, a proč si svého občana neodvezli a o jeho nedobrovolné hospitalizaci nerozhodoval soud příslušný, tedy švýcarský.

Zákon č. 292/2013 Sb., § 8 (1): „Státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení g) ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče.“ Pravidlem je, že SZ do takových řízení vstupuje. Zde se tak nestalo, přestože šlo o politicky exponovanou osobu.
§ 69 (1): „Umístěný člověk je oprávněn dát se jako účastník zastupovat v řízení zmocněncem, jehož si zvolí. O tomto a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být poučen, ledaže to jeho zdravotní stav zcela vylučuje.“ (2): „Nezvolí-li si umístěný člověk zmocněnce nebo je-li to třeba k ochraně zájmů umístěného, jmenuje mu soud opatrovníka pro řízení z řad advokátů.“ Soud v usnesení nezmiňuje, že si ABml. nechtěl zvolit zmocněnce.
Povinností soudu bylo informovat jej, že: „Konzulové mají právo, pokud je k tomu právní řád vysílajícího státu zmocňuje, ustanovit opatrovníka nebo poručníka občanům vysílajícího státu. V těchto případech mají konzulové právo vykonávat dozor nad poručenstvím a opatrovnictvím.“ (zákon č. 96/1960, čl.17)
Je velmi nepravděpodobné, že by ABml. v takové věci chtěl být zastupován soudem určeným advokátem za odměnu celkem 2662 Kč.
Z toho všeho je zřejmé, že policie a zaměstnanci soudu nevěděli nebo nevěřili, že jde o syna miliardáře a významného politika. Nakládali s ním proto jako s běžným občanem. ABst. se o všem dozvěděl později, a dál to známe. Argumentace blbostí, arogancí a lhaním policistů a zaměstnanců soudu by ABst. rozhodně nepomohla. Oficiální verze „nemocný syn“ je logické „politicky korektní“ řešení.