—Skutek jinak trestný, jehož se dopustí novinář ve veřejném zájmu, není trestným činem.

Které že ustanovení trestního zákoníku jsme právě citovali? Žádné, milí novináři, protože nic takového jako právo páchat ve veřejném zájmu trestnou činnost český právní řád nezná. Nemůžete se proto příkladmo beztrestně vloupat do centrály Agrofertu a odnést si odtamtud kompromitující materiály, protože monopol na domovní prohlídku má v právním státě policie.

Existuje jedno jediné universálně platné privilegium novinářské práce, a tím je ochrana zdroje: novinář není – až na výjimky – povinen sdělit nikomu, ani policii, ani soudu, odkud určitou informaci získal, protože zájem společnosti na efektivním fungování medií v jejich funkci hlídacího psa je tak silný, že převáží i zájem na odhalování a stíhání trestných činů, protože kdyby zdroj neměl jistotu, že jeho identitu smí novinář utajit, nikdy by se na něj s informací neobrátil.

Pokud se týká toho, co burleskní duo Slonková-Kubík na avenue de Champel v Ženevě předvedlo, to bylo podle švýcarských zákonů jednoznačně trestné, a nepomohou ani odkazy na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Haldimann et al. v. Švýcarsko, neboť tam šlo o zřetelně jinou situaci: Novináři chtěli poukázat na podvodné praktiky agentů se životním pojištěním, a proto s jedním z nich provedli fiktivní interview, které nahráli na dvě skryté kamery. Tyto záběry poté, aniž by prozradili totožnost agenta a společnosti, ve které agent působil (a jeho obličej rozmazali), presentovali ve vysílání. Protože Švýcarsko na ochranu soukromí velice dbá, byli za to všichni čtyři odsouzeni k pokutě. ESLP jim však dal za pravdu, neboť trestněprávní represi shledal v tomto konkrétním případě nepřiměřenou.

V testu proporcionality mezi právem na svobodu (novinářského) projevu a ochranou soukromí tento soud vyšel ze šestibodového testu, jenž byl formulován v rozsudku ve věci Axel Springer AG v. Německo. Body tohoto testu bude vhodné si stručně rozebrat a podívat se, jak se v jejich světle jeví případ Andreje Babiše juniora:

a. Contribution to a debate of general interest

V tomto ohledu nelze ničeho namítat, informace o tom, že podle přesvědčení jednoho z obviněných v kause Čapího hnízda došlo k protiprávnímu jednání ze strany osob spojených s jiným obviněným, jež resultovaly v to, co lze kvalifikovat jako trestný čin vydírání, případně zavlečení, a že se tato osoba, patrně nelegálně, ocitla na území, jež si nárokují dva různé státy, a byla tam kontaktována ženou, jež mohla být agentkou některé cizí mocnosti, přispěla k veřejné debatě o důležité politické otázce.

b. How well known is the person concerned and what is the subject of the report?

Zde se objevují první problémy. Jak ESLP poznamenává, a fundamental distinction needs to be made between reporting facts capable of contributing to a debate in a democratic society, relating to politicians in the exercise of their official functions for example, and reporting details of the private life of an individual who does not exercise such functions.

Junior je pouhým synem politika, a zásah do jeho privátní sfery není opodstatněn ani relativně silným veřejným zájmem na publicitě informací, které poskytl.

c. Prior conduct of the person concerned

Jde tu o případy typu tzv. celebrit, které plní stránky bulvárního tisku. I zde je výsledek jednoznačný: Junior sám nikdy media nekontaktoval a tím své právo na ochranu soukromí neoslabil.

d. Method of obtaining the information and its veracity

ESLP odkazuje na ethická pravidla žurnalismu, a s ohledem na to, že byl bez vědomí a souhlasu natáčen projev osoby, která je pravděpodobně stižena duševní nemocí, i v tomto bodě vychází test v neprospěch Slonkové a Kubíka.

e. Content, form and consequences of the publication

Jediným dosud známým důsledkem zveřejnění rozhovoru byl nátlak, vedoucí s vysokou pravděpodobností ke zhoršení podmínek Juniorova života. Ani zde tedy nevyznívá test ve prospěch novinářů.

f. Severity of the sanction imposed

To prozatím není relevantní, protože Slonková s Kubíkem dosud nebyli za své extempore postiženi, ani trestní, ani civilní sankcí.

Aplikací shora vysvětleného šestibodového testu nelze tedy dojít k jinému závěru, než co presentují různí podporovatelé oné hurá-akce: tedy že kdyby se případ dostal před soud, buď ve Švýcarsku, kde byly oba trestné činy – tj. vniknutí do soukromého prostoru s použitím neoprávněně získaného kodu a nahrávka rozhovoru skrytým zařízením – spáchány, nebo v České republice, nemohl by být výsledek příznivý. Nahrávána byla bez svého vědomí a souhlasu osoba, která sama nemá ani postavení celebrity, ani není politikem, a nadto je zřejmě stižena duševní chorobou, a ani veřejný zájem na publikaci informací, které poskytla, nemůže ospravedlnit takovou míru invase do jejího soukromí.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)