Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V souvislosti s případem odběru vzorku DNA vlajkovým zločincům jsem zaslal policejnímu presidiu žádost o zaslání interních předpisů, jimiž je postup policie podle § 65 PolZ upraven. To presidium odmítlo a poslalo mi pouze jeden obecný, víceméně irelevantní pokyn policejního presidenta.

Proti tomu jsem samozřejmě okamžitě podal opravný prostředek – stížnost.

Má policie skutečně proč tajit, jak nakládá s odebranými vzorky a profily DNA? To se, milí čtenáři, dozvíme v některém z příštích dílů našeho nového seriálu! (Měla by následovat krátká reklamní přestávka, leč bohužel, nikdo u mne zatím neinseruje…)
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 2597

Sprostý podezřelý – to je geniální cimrmanovská zkratka vystihující podstatu tzv. policejního myšlení. Pro policistu neexistují nevinní lidé, jsou jen ti, kterým doposud nebyla trestná činnost prokázána. A protože společnost od policie vyžaduje pachatele trestné činnosti odhalovat, měla by jim k tomu dát dostatečné prostředky, zejména možnost komukoli vstoupit do bytu a provést tam prohlídku, kohokoli odposlouchávat a hlavně ho, bez rušivých vlivů soudu a obhájců, zavřít do vazby, dokud se nepřizná. Poctiví se přece nemají čeho bát, těm nic nehrozí!

Toť v kostce pohled policisty na obviněné a také na ostatní složky justičního procesu, na státní zastupitelství, na soud a na obhájce. Není náhoda, že – minimálně ještě nedávno – policie ve svých databasích evidovala, kdo byl kdy obviněn z trestného činu, ale nikoli už, jaký byl výsledek trestního řízení. Byl-li snad někdo obžaloby zproštěn, neznamená to, že by byl nevinný, ale že ostatní OČTŘ odvedly fušerskou práci. Pro mě je vinen, můžeme si říct parafrasí na další okřídlený svěrákovský výrok.

Jedním z důležitých bitevních polí mezi policií a námi ostatními jsou policejní database sprostých podezřelých. Cíl je jasný: mít dokonalý přehled o otiscích prstů a DNA každého občana, čímž se vyšetřování řady trestných činů velmi usnadní. Háček je v tom, že sprostí podezřelí si těchto údajů cení a neradi je policii dávají, minimálně do té doby, dokud se ze sprostých podezřelých nestanou sprostými odsouzenými.

V každé zemi je tato bitva v jiné fasi a jiný je její průběžný výsledek. Česká republika patří díky ustanovení § 65 nového policejního zákona mezi ty země, kde smí policie v tomto směru vůbec nejvíc: odebrat vzorky každému, kdo kdy byl obviněn z úmyslného trestného činu, a ponechat si je v databasi, dokud sama uzná za vhodné.

Už několik let se chystám, že se do této problematiky pustím a pokusím se přimět Ústavní soud, aby se sprostých podezřelých proti policii zastal. A nyní jsem k tomu dostal příležitost. Munice je dost, zejména v podání citovaný nález Velkého senátu ESLP ve věci S. et Marper v. Spojené království představuje imposantní judikatorní dílo s velmi pečlivou argumentací a precisně rozebranými prameny práva. Na straně druhé je tu policie a její spřátelený třetí senát Ústavního soudu, zejména duo Musil-Mucha, které dosud nikdy nenechalo policisty na holičkách a podrželo je i ve zdánlivě ztracených kausách, jako byla v loňském roce ta s nerovným přístupem k odposlechům (dovolíte-li ještě jednu drobnou parafrasi, u Ústavního soudu what the First Section giveth, the Third taketh away). Je zřejmé, že ani jedna strana nebude ochotna prodat svou kůži (a svou DNA) lacino.

O průběžné situaci na bojišti budu své čtenáře pravidelně informovat.

Aktualisováno.
A vida: to se tedy stát prohne, takhle mastná pokuta!

11 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Národní database DNA
Počet zobrazení: 3896

Nechtěl jsem o této věci vůbec psát, považuje ji za příliš triviální a očekávaje, že tak učiní jiní. Nestalo se, a soudě podle textu Věry Tydlitátové, základní právní osvěta neuškodí. Zde je:

Podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím nemusí být úřadu oznamována, inter alia, shromáždění pořádaná církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, pouti a jiné průvody a shromáždění sloužící k projevům náboženského vyznání.

Tato exempce z oznamovací povinnosti se tedy vztahuje i na shromáždění konaná na veřejných prostranstvích, avšak pouze za předpokladu, že tato slouží k projevům náboženského vyznání. Není přitom vyloučeno, aby i takové shromáždění úřadu oznámeno bylo, což může být praktické zejména u větších shromáždění např. z hlediska zajištění odklonu dopravy a/nebo policejní ochrany účastníků; zákonná povinnost pořadatelů oznamovat takové shromáždění však ani v těchto situacích dána není.

Čeho jsme v sobotu byli svědky v Krupce, bylo shromáždění, které pod záminkou výkonu svobody vyznání směřovalo zcela zjevně k jinému cíli, totiž k zamezení průchodu řádně oznámeného pochodu Dělnické strany sociální spravedlnosti po plánované, a rovněž řádně oznámené, trase. Takové shromáždění proto musí být ohlášeno a vzhledem k (záměrné) kolisi s jinou demonstrací by nastoupila procedura zakotvená v ustanovení § 10 odst. 2 písm. b) shromažďovacího zákona. Jestliže by – podle očekávání – nedošlo mezi pořadateli obou akcí k dohodě, bylo by povinností úřadu blokační demonstraci jako ohlášenou později zakázat.

Nešlo tu o Listinou chráněnou náboženskou akci, nýbrž o projev občanské neposlušnosti, jenž snad může být lidsky pochopitelný, avšak nesmí být ze strany státních orgánů tolerován, protože ve hře jsou ústavně chráněná práva druhých. Policie zcela správně zajistila průvodu DSSS možnost projít a zcela správně – a v tomto případě i nikoli nepřiměřeně brutálními prostředky, tak jako v Novém Bydžově – konání nelegitimního shromáždění protidemonstrantů znemožnila.

V. Tydlitátová píše: Přestože se v Krupce PČR a politici stojící za jejím velením dopustili fatální chyby, kterou musíme využít, nelze příště spoléhat na stejný postup, ale je třeba «přitvrdit» – totiž lépe využívat právní a politické nástroje. […] Znovu připomínám – musíme více znát a využívat právo, dokázat, že DSSS porušuje zákony, přinutit politiky a justici k činnosti, to za nás žádný stát, tím méně tento stát, který dnes již prakticky nefunguje, neudělá.

To jsou hloupé žvásty: je to přesně naopak, v Krupce stát svou funkčnost prokázal a státní orgány postupovaly přesně podle zákona. Kdo zákon nezná, je Věra Tydlitátová a další fanatici intolerance, vydávající svůj boj proti lidským právům málem za hodna blahořečení. Přitvrdit by měl naopak stát, například tím, že by organisátory a účastníky podobných blokád začal stíhat za přečin porušování svobody sdružování a shromažďování podle § 179 odst. 1 TrZ/2009 nebo přinejmenším pro přestupek proti právu shromažďovacímu podle § 14 odst. 2 písm. h) shromažďovacího zákona.

58 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 4726

Konečně tu máme usnesení odvolacího soudu v kause popírače Stwory, o němž jsme již stručně referovali. Krajský soud v Praze vysvětlil, že svoboda slova není bezbřehá (klasika českých soudních síní) a jakákoli veřejná diskuse o holokaustu, která by došla k jiným než oficiálním závěrům, je trestná. Nemohu si pomoci, ale silně mi to připomíná cosi z doby komunismu: i tehdy se diskutovat smělo, avšak jen ve vymezených mantinelech (říkávalo se jim konstruktivní kritika) a s předepsaným, Stranou aprobovaným výsledkem.

6 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4417

Plním slib a doháním, co jsem během posledních dvou týdnů z nové judikatury zameškal.

Pl. ÚS 24/10 (data retention)


Tento nález (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová), zbavující provozovatele povinnosti uchovávat pro potřeby represivních orgánů tzv. provozní a lokalisační údaje, se víceméně očekával. Český ústavní soud nebývá v bourání unijní legislativy průkopníkem a poměrně hladce jím prošel např. eurozatykač, který spolkový ústavní soud ve vztahu k německým občanům odmítl.

Protože o nepřípustnosti nadměrné data retention vyžadované Evropskou unií rozhodlo již několik národních ústavních soudů, šlo jen o to, postavit se po jejich bok, což ÚS učinil způsobem, který neuráží, avšak nevychází nijak nad rámec toho, co bylo v oblasti práva na ochranu soukromí před intrusí státu judikováno dříve.

IV. ÚS 3193/10 (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání jako podmínka náhrady nákladů obhajoby)


V tomto nálezu (soudce zpravodaj Pavol Holländer) učinil ÚS další krok od rozkolísané, avšak momentálně žalobcům nepříznivé judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Velkého senátu č. j. 31 Cdo 3489/2007-62) ohledně povinnosti osoby domáhající se od státu podle ZOŠ náhrady nákladů úspěšné obhajoby podat stížnost proti usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání.

Právní názor ÚS je vyjádřen dosti pythicky, nicméně plyne z něj, že obviněný nemusí tuto stížnost podat, pokud ji – tacite přepokládáno, že důvodně – pokládá za zjevně bezúspěšnou, např. protože spáchání skutku nepopírá, avšak nepovažuje jej za trestný čin. To je velký posun, i když nikoliv definitivní; tím by měl být až nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 35/09, který by mohl shora citovaný rozsudek Velkého senátu NS zrušit a případně derogovat i ustanovení § 8 odst. 3 ZOŠ, na jehož základě je poškozeným náhrada odpírána.

I. ÚS 3227/07 (rozhodčí řízení)


Zde (soudce zpravodaj Ivana Janů) vstoupil Ústavní soud do vod, kam se dosud neodvažoval, a umožnil soudní přezkum rozhodčích nálezů z důvodů porušení procesních pravidel platných v rozhodčím řízení. Samozřejmě, že je-li rozhodce podvodník (reálným odhadem 99,5 případu ze sta), nebude to pro jeho oběť mít žádné důsledky vyjma zvýšení nákladů, a praktický dopad nálezu je tedy spíše jen symbolický. Berme jej však jako předzvěst toho, že by se Ústavní soud mohl ústavními aspekty podvodných arbitráží začít zabývat seriosněji a v příštím kole by mohl třebas začít zkoumat, je-li fair, když (jediného) rozhodce jmenuje dodavatel nebo jeho poskytovatel podvodnicko-rozhodčích služeb.

I. ÚS 1768/09 (procesní aspekty squeeze-outu)


Problematika squeeze-outů je, jak známo, dlouhá léta Achillovou patou českého práva. Po úspěchu prvních drobných akcionářů u ESLP se, zdá se, mění i přístup Ústavního soudu, jenž se stává citlivějším vůči jejich nářkům nad nestydatým okrádáním, které pro ně squeeze-out za ceny stanovené cinknutým znalcem představuje.

Zajímavé na tomto nálezu (soudce zpravodaj Eliška Wagnerová) je, že stěžovatel tvrdohlavě odmítl podrobit se diktátu zloděje a nepodal žalobu na přezkoumání vypořádání, ale trval na vyslovení neplatnosti přeměny společnosti. Nepomohl si však příliš: Ústavní soud s odkazem na požadavek právní jistoty vyslovil neústavnost přeměny, avšak příslušná rozhodnutí nezrušil, takže stěžovatel bude moci uplatnit pouze nárok na náhradu škody, a prokázat její výši bude zcela na něm, bez pomůcky ve formě neobjektivního znaleckého odhadu, z něhož by mohl vycházet v žalobě o přezkum vypořádání – takže mu Ústavní soud, možná nechtě, pomohl z bláta do louže…

III. ÚS 2764/08 (dokazování in camera)


K tomuto nálezu (soudce zpravodaj Jan Musil) mám osobní vztah, protože stěžovatel podal ve své věci, v řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení, postupně celkem tři ústavní stížnosti. Na dvou předchozích, které uspěly (III. ÚS 441/04 a III. ÚS 457/05), jsem se sám autorsky podílel, na třetí, která vyústila v tento zamítavý nález, nikoli.

Ústavní soud zde v rozporu s prejudikaturou aproboval možnost, aby soud druhé stolice v trestním řízení prováděl dokazování projekcí videozáznamu i v neveřejném zasedání, tedy bez možnosti stran k záznamu se vyjádřit a intrepretovat jej. To je podle mne dosti vážným porušením zásad platných pro řízení před soudem a zbavuje to obviněného možnosti soudu bezprostředně vysvětlit, co je na videozáznamu vidět a jak by to mělo být interpretováno. Pouhé písemné vyjádření je pro tento účel, zejména zachycuje-li video složitější děj, stěží dostatečné.

Není proto vyloučeno, že poslední slovo zde bude mít ESLP, pro který by tato otázka mohla být zajímavá i thematicky.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3700