Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Píše nám ústavní soudce Vojtěch Šimíček; že prý lžu a manipuluji. Což je mi podobné.

Ve sporu o to, zda dovolání nejvyššího státního zástupce ve věci Hitlerových projevů může projednávat senát složený ze tří bývalých komunistů, byl soudcem zpravodajem určen Tomáš Lichovník. Proti čemuž stěžovatelka, společnost guidemedia, brojila námitkou podjatosti, ve které uvedla, že tento soudce opakovaně vystupoval na thema úzce související s projednávanou materií a vyslovoval názor, že komunistická minulost soudců nemá na jejich současné rozhodování vliv a informace o ní by neměly být veřejnosti dostupné. Což je lež jako věž, neboli, slovy jeho ctihodnosti Šimíčka, významná a do značné míry účelová desinterpretace. T. Lichovník nikdy nic takového neřekl, a kdokoli tvrdí opak, se mýlí.

Mýlí se arci leckdo. Kupř. E15, kde napsali:

Prezident Soudcovské unie a šéf soudu ve Žďáru Tomáš Lichovník (nebyl členem KSČ) již koncem prosince pro deník MF DNES zmínil, že publikování seznamů nepodporuje, Řešit to, kdo byl a nebyl před rokem 1989 ve straně, je už dost vyčpělé téma. Na začátku 90. let se v justici dělaly prověrky. Po nich zůstali soudci, kteří splnili zákonné podmínky. Tím to já považuji za vyřízené. Stranická minulost, myslím, není podstatná,

Prostě, všichni jsou lháři, jen Lichovník mluví pravdu, vždyť je to přece ústavní soudce. Uvedenou skutečnost koneckonců potvrdil i on sám ve svém vyjádření k nyní projednávané námitce podjatosti, v němž nadto uvedl, že se subjektivně být podjatý necítí. O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavního soudce, na něhož jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb, vysvětluje Šimíček.

Tak určitě.

Pokud se týká výtky, že jsem trestní oznámení ve věci soudcovské malé domů podal zjevně účelově, to pravda není. Podal jsem ho, jsa pevně přesvědčen, že jednání daných soudních funkcionářů je trestným činem, a je toliko nahodilou shodou okolností, že se tak stalo v době, kdy byl jeden z podezřelých ustanoven soudcem zpravodajem v související věci.

Teď už jen zbývá, aby nestranný soudce Lichovník navrhl ústavní stížnost odmítnout: vždyť přece členství soudce v KSČ není vůbec podstatné.

Napadá mne cosi velmi, velmi nezdvořilého o počmáraných šašcích, ale to si nechám pro sebe.

7 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 4876

Toliko osoba v pokročilém stadiu demence mohla by se domnívat, že by moje trestní oznámení na soudce poskytující za polibek své vlastní stavovské organisaci místnost v budově soudu mohlo být posouzeno jako důvodné. Ovšemže nebylo; no, aspoň že byla státní zástupkyně relativně zdvořilá a přímo se mi nevysmála. Podáváme žádost o přezkoumání, přirozeně naprosto beznadějnou: justiční mafie drží přece pospolu.

37 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 9693

Ta instituce je stará jako lidstvo samo, přičemž vrcholu zažívala snad někdy kolem pozdního středověku. Mám na mysli osobní stav, tedy atribut, jenž určité osobě přísluší a jenž je s ní dlouhodobě, ve většině případů po celý zbytek života, spojen. Příkladmo kněžství: knězem se v církvi stává pouze ten, kdo naň byl biskupem vysvěcen. A podobně křest, manželství nebo nabytí akademické hodnosti. Osobního stavu lze pozbýt, ale je to – resp. ve středověku to bylo – velmi neobvyklé, v některých případech, příkladmo u křtu, nemožné.

V naší pokročilé postkomunistické společnosti z těchto jistot zbylo málo: rozvod je častým, ne-li pravidelným způsobem zániku manželství, v Plzni radostně demotují, takže zbylo snad jedině to kněžství, které nemá postkomunistický stát prozatím pod kontrolou.

Objevil se arci stav nový, jenž by měl být z povahy věci dočasným, ba krátkodobým, avšak v důsledku dysfunkce místní justice trvá tak dlouho, že nositele stigmatisuje téměř doživotně. Tímto stavem se stalo trestní stíhání, a to zejména u veřejně činných osob, u celebrit a V.I.P.-ů.

Každý ví, že ten-a-ten politik je trestně stíhán, a tento fakt má v sobě prvek neměnnosti. Vezměme jako příklad Vlastu Parkanovou: je stíhána za jakýsi malér, který si uhnala v době ministerského působení, aniž by si většina lidí dnes už byla schopna vybavit, o co přesně šlo, a aniž by kohokoli vážněji zajímalo, jak toto trestní stíhání končí. Je prostě stíhaná, aniž by existovala vyhlídka na blízké vyústění tohoto stavu v pravomocné odsouzení nebo zproštění obžaloby (která arci nebyla ještě podána, ano se ono stíhání zaseklo ve fasi vyšetřování). Nebo pražský exprimátor Bohuslav Svoboda: stíhán za Opencard, prima facie nesmyslně, protože každý ví, že Opencard nebyl jeho, ale Bémův projekt, ovšem stíhání trvá a po mnoho let žádná změna. Řečený Pavel Kolibřík Bém: nestíhán, a patrně navždy nestíhatelný. Jana Nečasová: stíhána, dokonce mnohonásobně, dlouholetě, bez naděje na brzký výsledek. Její subík Petr Nečas: nestíhán, zatím pouze podezřelý. Ivo Rittig: momentálně sice stíhán, avšak z Monackého knížectví spolehlivě vysmátý. David Rath: stíhán, již pátým rokem. Nebo pokud jde o Moravu: Jiří Lajtoch, stíhán, zatím jen něco přes dva roky, Jiří Rozbořil, stíhán, Ivan Langer: nestíhán, pouze podezřelý, ovšem závažně, mnohonásobně a dlouhodobě.

Tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat. Tak jako se těžiště trestního řízení přesunulo z hlavního líčení do rozhodování o vazbě, jež se jeví být jediným prostředkem, jak eventuálního pachatele aspoň tímto náhradním způsobem potrestat, je trestní stíhání nikoli předstupněm potrestání, ale mírně stigmatisující, nicméně nepříliš povážlivou skutečností. Podmínkou účinné trestní represe je přitom rychlost, s níž je řízení vedeno, a neodvratnost trestu. To je stejné jako u výchovy dětí: trest, který by pětileté dítě dostalo měsíc – nebo dokonce jen týden – po provinění, je zcela neúčinný.

Mám proto návrh na drobnou změnu trestního řádu: pokud by se nepodařilo podat obžalobu do šesti měsíců po zahájení vyšetřování, trestný čin by se promlčel, a stejně tak v případě, že by hlavní líčení trvalo déle než rok, vyjma případů, kdy by se úkonům trestního řízení pachatel záměrně vyhýbal. A každý takový případ promlčení by musel být ze zákona projednán v kárném řízení.

Vím, je to nereálné, současný stav vyhovuje jak OČTŘ, které jsou v teploučku a moc se nenadřou, tak privilegovaným obviněným, pro něž je trestní stíhání díky presumpci neviny jen drobnou komplikací v politické karieře. A tak si tady všichni spokojeně žijem.

10 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4031

Ti z mých milých čtenářů, již se v dubnu těšili na osobní setkání s Davidem Navarou u soudu v Praze, mohou své toužení konsumovat již tento čtvrtek u Městského soudu v Brně, kterýžto koná jednání o žalobě téhož na společnost guidemedia etc, s. r. o. Ta se podle žalobního tvrzení měla dopustit zásahu do Navarovy osobnostní sfery tím, že na videu zachycujícím jedno z hlavních líčení v trestní věci týkající se vydání Hitlerových projevů zachytila a následně rozšiřovala Navarovu podobu.

Navara, alias muž s odznáčkem, ji proto zažaloval a soudní řízení dospívá nyní k zasloužené fruktifikaci; zda se fruktifikuje ve prospěch žalobce, který se domáhá za popsaný strašlivý civilní delikt nemalé částky v penězích, anebo ve prospěch žalované, se dozvíme již tento čtvrtek. Všichni jsou vítáni, a kdo si přinese Navarovu fotografii, nepochybně nezůstane oslyšen ani v prosbě o žalobcův autogram.

15 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: David Navara
Počet zobrazení: 5930

K nadcházejícímu sedmému výročí vzetí do vazby připravil Obvodní soud pro Prahu 1 samosoudkyní Danou Šindelářovou obviněným v kause nálepek pěkný dárek: serii dalších tří hlavních líčení, jež jsou nařízena na 26. září a 5. a 12. října 2016. Protože byli vyměněni přísedící, všechny úkony hlavního líčení se budou opakovat. Pro připomenutí, toto je projednávaná obžaloba, jejíž kvalita, jak patrno již z letmé četby, nepodlehla zubu času.

Je to už nostalgie: všichni zúčastnění se osmého roku svého trestního stíhání ve zdraví dožili a tak by bylo vhodné pojmout další jednání optimisticky a možná i poněkud slavnostněji: třeba bychom mohli požádat senát, zda bychom se s ním mohli na památku před jednací síní vyfotografovat.
2 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 3439