Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ten nález by mohl mít stručné odůvodnění: Protože ČEZ. A hned by bylo jasno; jsme ostatně v zemi, jíž se mezi zasvěcenými přezdívá ČEZko.

Omezení práva na informace, které senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským provedl, je poměrně dalekosáhlé. Doposud se mělo za to, že při posuzování, zda určitá právnická osoba je nebo není povinným subjektem, je rozhodující její účel a způsob jejího fungování, nikoli to, zda jde o subjekt soukromého nebo veřejného práva. Nebyl proto činěn zásadní rozdíl mezi státními podniky a obchodními společnostmi, ve kterých mají stát nebo samosprávné korporace rozhodující podíl.

To se nyní radikálně změní a spolu s ČEZem se zpod veřejného dohledu vymaňují mj. krajské nemocnice, městem zřizované a vlastněné sportovní kluby, nejrůznější komunální servisní a distribuční společnosti, prostě všechny ty obchodní společnosti, kde bývá zvykem umisťovat na dobře placená místa v radách vysloužilé politiky nebo jejich příbuzné (viz dávná kausa Livie Klausové). Kolik si takto zabezpečený emerita vydělal, bude nyní tajné, stejně jako celá řada dalších informací o tom, jak tyto, veřejné prostředky často obhospodařující, subjekty s našimi penězi nakládají.

Dalším problémem je, že výklad předestřený Ústavním soudem je poměrně nejasný, a tak jít do informačního sporu bude mnohem riskantnějším podnikem než doposud. Předpokládat přitom lze, že povzbuzeni úspěchem ČEZu začnou tvrdit, že zákonu nepodléhají, i mnohé další právnické osoby; nedivili bychom se, kdyby to nyní začala prohlašovat i sama veřejná správa, protože: co kdyby.

16 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 4243

Spor Jana Šinágla s ministerstvem průmyslu a obchodu o odměny náměstků a šéfů odborů jde do dalšího kola. Nový rozsudek, jak se dalo očekávat, nebyl s ohledem k počtu zúčastněných osob nijak rychlý, avšak jeho obsah je prakticky identický jako minule.

Nyní se budou řešit kasační stížnosti, a pokud některé z nich NSS přizná odkladný účinek, budou informace poskytnuty možná někdy v polovině příštího roku.
8 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 4553

Vrcholící léto, doba filmových, divadelních, hudebních i jiných festivalů, představuje pro justici náročnou konkurenci, proto je nutné sáhnout po nejtěžším kalibru, politickém procesu, který i samotná státní zástupkyně Zdeňka Galková v mediích označila za největší v polistopadové historii.

Souzen pro svou vydavatelskou a politickou činnost je Adam B. Bartoš a jste všichni srdečně zváni. Kdo se nedostaví, přijde o příležitost jednou o tom vyprávět, aniž by lhal, vnukům.

Tedy zítra v půl desáté ráno na Ovocném trhu!

Tisková zpráva.

1 komentář
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 3590

Hosana, sláva Bohu – či spíše bohyni, pro tento případ – na výsostech, Ústavní soud si konečně ve svém náročném programu vyšetřil pár minut a zamítl říjnovou námitku podjatosti ve věci stěžovatele Adriana Portmanna, jenž se marně a a limine, jako nevyléčitelný Nečech, naivně, pokoušel uspět ve výběrovém řízení na místo ředitele Ústavu pro studium totalitního režimu.

Soudruzi ústavní soudci Jaroslav Fenyk a Jan Filip sice nenaplnili naše očekávání a nevysvětlili hlupáčku-stěžovateli, že členství v Komunistické straně Československa a aktivní práce pro věc socialismu – tak se tehdy říkalo komunismu – nesvědčí o charakterové vadě, nýbrž je předností, s. Fenyk toliko podotkl, že vojenským prokurátorem byl než rok (proč se za to arci implicite omlouvá, když v tom nevidí problém?), a poté bylo rozhodnuto, že oba soudruzi mohou o otázce, kdo povede ústav vyšetřující mj. i jejich vlastní zločiny, nestranně rozhodnout.

Osobně jsem vždy byl proti existenci ÚSTRu, resp. proti jeho nestandardnímu statusu, a toto usnesení ve mně evokuje pocit resignace: tato země je komunismem nejen těžce poznamenaná, ona je jím dodnes nemocná, protože stát, ve kterém je normální, že vrcholný soud obsazují lidé, kteří pomáhali udržovat totalitní režim takovým způsobem, jako Fenyk a Filip, místo, aby – tak, jak je ukázáno např. v německém filmu Das Leben der Anderen (2006) – prokazovali své schopnosti na přiměřeném místě poštovních doručovatelů, je překonání totalitní minulosti stále nekonečně daleko.

O odmítnutí nebo zamítnutí Portmannovy ústavní stížnosti budeme na tomto místě informovat. A že by snad výsledek mohl být jiný? Jen klid, tohle si soudruzi vždycky uměli pohlídat!

20 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 4311

Kulturní normy podnikání v České republice zdají se být založeny na geniálním podvojném účetnictví Ivana Mládka: ukradli jsme – ukradli nám. Vidíme to nejen na praktikách prodejců předražených hrnců, s nimiž státní orgánové již roky bojují, s úspěchem, přiznejme, spíše střídmým než znatelným, ale třeba i na tom, jak kartel telekomunikačních operátorů vzdoruje nařízení o zrušení roamingových poplatků v rámci Evropské unie.

Příkladmo T-Mobile připravil za tím účelem trik se zálohou (chcete-li bezplatný roaming, musíte na něj zaplatit pětitisícovou zálohu, a navíc vám dovolíme volat jen v rámci navštívené země a do České republiky). U O2 zase vymysleli systém dvou roamingových tarifů, ze kterých si zákazník musí vybrat: s tarifem Svět Basic sice voláte v EU zadarmo, ale to je plně vyváženo cenami za volání mimo ni: odchozí hovor 66 korun, roaming 54 korun za minutu. Druhý tarif, Volání bez hranic, má ceny normální, ovšem nařízení o zákazu účtovat roaming v EU nerespektuje a tak v obou případech platíte jako mourovatí: ať si vyberete kterýkoli z tarifů, vítězem je váš operátor.

126 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 8921