Ten nález by mohl mít stručné odůvodnění: Protože ČEZ. A hned by bylo jasno; jsme ostatně v zemi, jíž se mezi zasvěcenými přezdívá ČEZko.

Omezení práva na informace, které senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským provedl, je poměrně dalekosáhlé. Doposud se mělo za to, že při posuzování, zda určitá právnická osoba je nebo není povinným subjektem, je rozhodující její účel a způsob jejího fungování, nikoli to, zda jde o subjekt soukromého nebo veřejného práva. Nebyl proto činěn zásadní rozdíl mezi státními podniky a obchodními společnostmi, ve kterých mají stát nebo samosprávné korporace rozhodující podíl.

To se nyní radikálně změní a spolu s ČEZem se zpod veřejného dohledu vymaňují mj. krajské nemocnice, městem zřizované a vlastněné sportovní kluby, nejrůznější komunální servisní a distribuční společnosti, prostě všechny ty obchodní společnosti, kde bývá zvykem umisťovat na dobře placená místa v radách vysloužilé politiky nebo jejich příbuzné (viz dávná kausa Livie Klausové). Kolik si takto zabezpečený emerita vydělal, bude nyní tajné, stejně jako celá řada dalších informací o tom, jak tyto, veřejné prostředky často obhospodařující, subjekty s našimi penězi nakládají.

Dalším problémem je, že výklad předestřený Ústavním soudem je poměrně nejasný, a tak jít do informačního sporu bude mnohem riskantnějším podnikem než doposud. Předpokládat přitom lze, že povzbuzeni úspěchem ČEZu začnou tvrdit, že zákonu nepodléhají, i mnohé další právnické osoby; nedivili bychom se, kdyby to nyní začala prohlašovat i sama veřejná správa, protože: co kdyby.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)