Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Muž v nadpisu je fysikem, docentem Mathematicko-fysikální fakulty University Karlovy, jenž, prošed celou zákonem předpokládanou habilitační proceduru, měl býti jmenován profesorem. Leč nebyl, jelikož Jeho Presidentská Výsost usoudila, že onen, zaplet se kdysi nepěkně s StB, jest osobou této pocty nehodnou.

Ošťádal proti této svévoli brojil správní žalobou na ochranu před nečinností, avšak soudy, včetně naposledy Ústavního, usoudily, že měl podat správní žalobu proti sdělení, jímž president ministryni školství intimoval svůj úmysl jmenovaného profesorem neučinit. Bez ohledu na to, že toto sdělení nebylo Ošťádalovi vůbec oznámeno, takže o existenci rozhodnutí v materiálním smyslu se mohl dozvědět nejvýš tak od vrabců na malostranských střechách.

Nesouhlasíme, arci nesouhlasíme ani s disentujícími Pavlem Rychetským, Janem Musilem a Jiřím Zemánkem a s Eliškou Wagnerovou, která jejich postoj podpořila.

Domníváme se, že jmenování akademickou obcí presidentu předloženého habilitanta není rozhodnutím, neboť presidentu nesvědčí pravomoc uvážit, zda návrhu vyhoví čili nic, a to ani podle předchozí, ani podle nové úpravy. Je v daném případě pouhým ústavním notářem, který návrh – disposici – akamedie provede, a učinit tak musí, při absenci výslovně určené lhůty, v přiměřené lhůtě, resp. bez zbytečných průtahů.

V tom se shodujeme s disentujícími. Rozdíl je však v tom, co vidíme jako adekvátní žalobní typ. Jakkoli soudní praxe dovodila, že nečinnostní žalobou se lze dožadovat nejen stricte vydání rozhodnutí nebo osvědčení, ale např. též vyřízení žádosti o informace, v daném případě není president správním úřadem a nelze jej proto pořadem správního soudnictví k činnosti nutit ani nečinnostní, ani zásahovou žalobou – a už vůbec, přirozeně, ne žalobou proti rozhodnutí, jehož není. Na místě je proto přímo ústavní stížnost, jíž se habilitant bude domáhat odstranění protiprávního stavu, který president svou nečinností založil, a protože v daném případě není správním úřadem, nemá stěžovatel k disposici žádný jiný prostředek právní obrany.

Za podstatné pokládáme, že není přípustné, aby o veřejných subjektivních právech kteréhokoli občana rozhodovala exekutiva svévolně, bez možnosti soudního přezkumu, a neměly-li soudy dostatek odvahy to vyslovit v případě věčného justičního čekatele Petra Langra, měly by to dokázat aspoň tentokrát.

18 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4703

Dne 15. listopadu zemřel soudce Zdeněk Kučera, který byl předsedou senátu táborské pobočky Krajského soudu v Českých Budějovicích, proslavného nekonečným příběhem na thema konkursní mafie soudce Jiřího Berky. Pokud Vrchní soud v Praze jeho rozsudek zruší, bude se celé hlavní líčení opakovat od počátku s jiným soudcem, takže půjde-li vše tím tempem jako doposud – a nový soudce se konce procesu dožije – mohli bychom si vyslechnout pravomocný rozsudek někdy kolem r. 2027. Méně informovaným čtenářům tohoto blogu připomínáme, že Berkova a Thonatova konkursní mafie řádila na přelomu tisíciletí.

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3637

To je určitě dobrá zpráva. A ještě lepší zprávou bude, až státní zástupce obviní Milana Juštu, který je za jeho předchozí nespravedlivá odsouzení trestně odpovědný.
6 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 4421

Před pěti lety jsme pro charakterisaci presidentské volby použili odkaz na shora zmíněný totalitní vtip, domnívajíce se, že ostudu podobných rozměrů nelze překonat. Zda se to tentokrát nepodaří, nevíme, arci našlápnuto má k tomu druhá historická přímá volba presidenta republiky věru slušně.

Ministerstvo vnitra totiž přehodnotilo svůj původní názor a ústy svého náměstka Petra Mlsny vysvětilo, že nakonec připustí kandidaturu těch osob, které získaly podporu duplicitních zákonodárců, a to se skutečně symptomaticky českým odůvodněním, že je to sice zřejmě proti zákonu, avšak soudy doposud nepřipouštěly žalobu jednoho kandidáta na to, že kandidoval ten, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Nedomníváme se, že je to příliš jistá sázka. Důvod vidíme v tom, že názor ohledně nepřípustnosti takové protikandidátské žaloby má viditelné ústavněprávní slabiny.

Jak Ústava, tak zákon o volbě presidenta republiky nasvědčuje spíše restriktivnímu výkladu, že poslanec nebo senátor může podpořit jediného kandidáta – na rozdíl od občanského petenta, který může podepsat libovolný počet petic – a proto má protikandidát, a to dokonce i takový, který svou kandidaturu pouze zvažoval, v rukou argument článkem 21 odst. 4 Listiny, podle něhož mají občané za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Tvrdíme, že tuto rovnost je třeba chápat nejen ryze formalisticky, tedy že dáme-li úlevu ze zákonné povinnosti jednomu, musíme ji přiznat všem, nýbrž je nutné, aby měli všichni kandidáti stejné podmínky od počátku volebního procesu. Proti zvýhodněnému kandidátovi tak má aktivní žalobní legitimaci např. ten protikandidát, který bude tvrdit, že kdyby byl věděl, že poslanec nebo senátor může podpořit více kandidátů, neinvestoval by stovky tisíc korun do organisování petiční akce, ale prostě by šel zlobbovat dvacet poslanců do sněmovny; protože se ovšem domníval, že tato duplicita je zákonem zakázána, nepočítal s tím, že by poslanci svůj cenný hlas mohli dát právě jemu, a musel postupovat cestou občanské petice. Peníze utracené za opatření petice mu nyní budou chybět v kampani, čímž je založena nerovnost v přístupu k funkci presidenta a je zvýhodněn ten kandidát, který si počínal nepoctivě a spoléhal se na to, že ministerstvo si nebude chtít udělat ostudu a raději duplicitu připustí. Anebo, jde-li o nekandidáta, může jeho argument znít, že dané prostředky vůbec neměl, ale kdyby byl věděl, že může zalobbovat v parlamentu, byl by se mohl volby zúčastnit.

Je to relativně složitá, ale podle našeho mínění udržitelná argumentace, a soudy by měly co dělat, aby se s ní vypořádaly jinak, než obvyklým protože si to myslíme.

Tak mne napadá, jestli jsem náhodou nechtěl být příštích pět let presidentem – času mám dost, zákonné podmínky rovněž splňuji, dvacet poslanců i deset senátorů osobně také znám…
14 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 4595

Mnozí hovoří o tom, že posledními volbami, ve kterých prohrály demokratické strany a zvítězila politická divise jisté obchodní společnosti, skončila 1. česká republika. To jsou silná slova, arci nikoli zcela nedůvodná. Jak jinak charakterisovat situaci, kdy se moci v zemi ujímá tandem tvořený člověkem, jehož úspěšná presidentská kampaň byla financována z peněz cizí, agresivní velmoci, a bezskrupulosním králem korupčníků, který svůj podnikatelský úspěch založil na masivním uplácení všech a jehož jedinou zásadou je, že každý má cenovku, rozdíl je jen v tom, jaká částka je na ní? Prožíváme tak nyní skutečně cosi jako soft versi období po únoru 1948.

Konec demokratických poměrů v právu, jež je svou povahou konservativní a mění se pomaleji než např. masmedia, začal vpádem trestních orgánů na Úřad vlády a zdá se pokračovat neztenčenou intensitou. Patří k němu i případ Jiřího Komárka, zkorumpovaného policisty, jednoho z těch, kteří místo plnění služebních povinností a věrnosti státu přijali nabídku Andreje Babiše a stali se, stále ještě formálně ve službě, na vedlejšák jeho zaměstnanci.

Když Komárek, spolu s dalším podobným výtečníkem Robertem Šlachtou, musel řady policie opustit, dostal od Babiše okamžitě lukrativní místo ve finanční správě. Druhá strana, v daném případě ještě Agrofertem ne zcela kontrolované – rozuměj uplacené – státní zastupitelství, na to reagovala trestním stíháním Komárka za jeden z excesů, prohlášení o brutálním úniku informací, účelově vypuštěné v době policejní reorganisace.

Domníváme se, že jde o zástupné trestní stíhání, které Babišovi pouze prospěje a demokracii uškodí. Jak Šlachta, tak Komárek jsou zločinci, kteří by zasloužili mnohaleté nepodmíněné tresty za to, jaké informace a služby ještě na ÚOOZ Agrofertu poskytovali, avšak postavit někoho před soud za prohlášení tohoto druhu protistranu jen posílí, protože soud s velkou pravděpodobností obžalobě s odkazem na princip subsidiarity trestní represe nevyhoví; jediným výsledkem akce Komárek tak bude, že Agrofertu přibude další mučedník.

Demokracii nelze bránit nedemokratickými prostředky, což platí nejen v oblasti svobody slova.

17 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5302