Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ve středu 27. ledna od 13.00 hod. se u Krajského soudu v Plzni, jednací síň č. 64, koná další jednání ve věci pana Oldřicha Kolečka z Karlových Varů, který se domáhá půlmilionové náhrady od pronajimatele, který jemu i jeho dnes již nežijící manželce ve snaze přimět je k vystěhování prakticky zničil byt, ve kterém bydleli. Při středečním jednání by mohlo dojít k vyhlášení rozsudku.

Příští pondělí, 1. února, bude od 9.00 hod. u Vrchního soudu v Olomouci, jednací síň č. 2, projednáno odvolání Vladimíra Hučína proti rozsudku v jeho osobnostním sporu s bývalým ministrem vnitra Tomášem Hradílkem. O případu jsme referovali i na Paragraphu. Tisková zpráva žalobce.

Přidat komentář
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 1915

V rozsudku ze dne 30. 11. 2009, č. j. 8 Ans 4/2009-119, řešil Nejvyšší správní soud situaci, kdy žadatel o osvobození od soudního poplatku v žádosti neuvedl, že je (spolu)vlastníkem nemovitého majetku. Soud prvního stupně, nám dobře známý senát 8 Ca Městského soudu v Praze, proto žádost o osvobození jako neúplnou zamítl, a kasační soud tento postup aproboval a uvedl: "dobrodiní zákona umožnit přístup k soudům i osobám nemajetným, které nemají možnost získat prostředky na soudní poplatek, nelze zneužívat, a to především, jak učinil stěžovatel, neuvedením úplných a pravdivých informací ohledně svého majetku".

Tento závěr však není ústavně konformní. Zásada nulla poena sine lege praevia platí i pro sankce procesní, a tak, nestanoví-li příslušný procesní předpis (v tomto případě OSŘ), že neúplnost prohlášení o majetku přikládaného k žádosti o osvobození může být důvodem nepřiznat žadateli osvobození i v případě, že by jinak přiznáno být mělo, je závěr NSS zřetelnou svévolí, dále akcentovanou faktem, že příslušný formulář neobsahuje v tomto smyslu žádné poučení.

Dotčeného stěžovatele osobně neznám, avšak věřím, že ve svém úsilí neumdlí a obrátí se na Ústavní soud, který by s trochou štěstí mohl ústavněprávní dimensi věci rozpoznat.

Jestliže by se tento druh rozhodování stal standardem, mohlo by to mít celkem dramatické následky i pro žádosti zcela legitimní: vzpomínám si, že legendární soudkyně Městského soudu v Praze Dagmar Stamidisová, o níž by se dalo právem tvrdit, že kdyby hloupost nadnášela, museli by jí v jednací síni vypolstrovat strop, před časem mému klientovi zamítla žádost o osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že žadatel v přehledu svého majetku neuvedl, že je jednatelem s. r. o., takže jeho prohlášení je neúplné a nepravdivé.

7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2916

Ve čtvrtek 21. ledna od 10.00 hod., v jednací síni č. 7, bude Vrchní soud v Praze projednávat odvolání Jana Šinágla v kause Darebák.

Mnoho nadějí si nedělám, předpokládám, že antikomunista Šinágl bude komunistickým senátem vrchního soudu bez ohledu na závažné nedostatky prvoinstančního rozsudku pravomocně uznán darebákem; ostatně není právo vlastně jen vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon?

Aktulisováno.
Podle předpokladů byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen.

Přidat komentář
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 1378

Hanebné rozhodnutí vydal minulý týden třetí senát Nejvyššího správního soudu ve složení Petr Průcha, Jaroslav Vlašín a Milan Kamlach, který zamítl první ze dvou kasačních stížností ve věci komunistické minulosti soudců.

Odůvodnění dosud neznám, avšak velmi se na ně těším, zvlášť na pasáž, kde se NSS vypořádá s opačnou judikaturou Ústavního soudu, který akcentuje veřejný zájem na publicitě informací o totalitní minulosti soudců.

Oslí uši ve tvaru paragrafů pro tři shora jmenované výtečníky, jimž je falešná profesní solidarita bližší než oprávněný zájem veřejnosti dozvědět se, jací lidé dostali v této zemi právo soudit, jsou již nachystány, s dekorováním si ale počkám na písemné vyhotovení rozsudku: co kdyby mě náhodou pánové přesvědčili, že bez utajení minulosti soudců by se tento stát zhroutil?

1 komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2869

První den projednávání vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany (DS), minimálně v té podobě, kterou přenášela Česká televise, byl pro mne spíše zklamáním.

Formálně je předně třeba připomenout, že nahrávací zařízení soudu nemůže být rušeno soukromými diktafony, protože ty – na rozdíl od mobilních telefonů, i těch s vypnutým zvoněním – neemitují žádné elektromagnetické záření, které by mohlo vybudit (potenciálně špatně provedenou) instalaci v jednací síni, nebyl tedy nejmenší důvod tyto nahrávky zakazovat.

Dále nevidím jako účelné nepovolit přímý televisní přenos z celého jednání s odvoláním na nutnost utajit jeho průběh před svědky, kteří mají vypovídat. Je zajímavé, že v žádném právním předpisu ani resortní instrukci se nic podobného nestanoví: jde o čirou konvenci, justiční atavismus pocházející možná ze středověku. Chce-li se svědek dozvědět, co se u soudu dělo, dozví se to velmi snadno od kohokoli, kdo byl jednání přítomen, a nucen vypovídat pravdu by měl být sub poena; podotýkám, že v USA může být trest za křivou výpověď, perjury, srovnatelný i s trestem za vraždu.

Na samé hranici trapnosti nevhodně pak působí, oslovuje-li předseda senátu Vojtěch Šimíček předsedu DS Tomáše Vandase pane odpůrče; ježto Vandas není žádný odpůrec (a striktně vzato ani odpůrce, nýbrž pouhý předseda odpůrkyně), nelze než trvat na dodržování gramaticky správné podoby pane odpůrce nebo ještě lépe pane předsedo.

Úvodní řeč Tomáše Sokola byla málo přesvědčivá, plná jen mátožně v realitě ukotvených tvrzení, skutkových i právních, naopak předseda Vandas se na televisní vystoupení velmi pečlivě připravil a pojal svůj projev jako velkolepou předvolební řeč – a celé soudní jednání jako svého druhu volební show, kterou mu vláda za peníze daňových poplatníků velkoryse poskytla.

(Pěkně prosím, pane ministře, nechtěl byste navrhnout rozpuštění Konservativní strany? Jestli to pomůže, i nějaký ten molotov bychom namíchali a při vhodné příležitosti vrhli, stačí se domluvit…)

Výsledek soudního řízení je už nyní celkem zřejmý: Nejvyšší správní soud si nemůže dovolit DS rozpustit, a ta tak oslaví další velký triumf, v jehož důsledku se můžeme v červnu klidně nadít hochů v kožených bundách s ozubeným kolem ve znaku a jednoduchými odpověďmi na složité otázky ve Sněmovně.
18 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 6971