Autorem blogu je 
Nad intertemporálními účinky nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 jsme se zamýšleli – už v červnu – zde. Nyní, vyslyšev volání policistů a státních zástupců, Ústavní soud svůj původní právní názor přehodnotil a vydal stanovisko, podle něhož má vyslovení neústavnosti prohlídky jiných prostor než obydlí v tomto nálezu účinky toliko ex nunc, resp. pro futuro.
Není divu, že tři soudci – a právě ti, které lze počítat mezi ty nejlepší z patnáctky ústavních soudců – proti tomuto názoru disentovali. Tento druh dodatečného zmírňování příliš radikálních rozhodnutí vede totiž k erosi postavení Ústavního soudu a k poškozování všeobecného vnímání jeho nezávislosti.
Souladné s ústavním řádem není to, co je pro orgány činné v trestním řízení výhodné, a nad důsledky svého počínání se plenum mělo dost času zamyslet předtím, než nyní korigovaný nález vydalo.
Zdrcující dopad může mít stanovisko do právního postavení osob, vůči nimž orgány státu postupovaly ústavně nekonformním způsobem v jiných situacích. Ústavní soud nyní judikoval, že neústavnost tohoto stavu je jejím vyslovením Ústavním soudem v jiné věci vlastně zhojena, takže tu máme další kopernikovský veletoč: Ústavní soud se z napravovatele protiústavního stavu stává jeho posvětitelem!
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ústavní soud ustoupil od svého názoru ve věci prohlídek nebytových prostor
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 3506
Komentáře
Ústavní soud takto popřel zcela opačný právní názor, který vyjádřil v nálezu č.j. II. ÚS 1414/07 ze dne 15.7.2010, kterým naopak odsuzující rozhodnutí obecných soudů o vině a trestu, založená na neústavní prohlídky jiných prostor podle (zrušeného) § 83a (1) tr. řádu zrušil, ačkoliv k prohlídce došlo v roce 2004, a to právě s odkazem na derogační nález pléna č.j. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8.6.2010.
Pod body 18. a 19. odůvodnění nálezu č.j. II. ÚS 1414/07 (nalus.usoud.cz) Ústavní soud výslovně uvedl toto:
"18. Pokud tedy v nyní posuzovaném případě byla orgány činnými v trestním řízení nařízena a následně provedena prohlídka předmětných jiných prostor a pozemků ve vlastnictví stěžovatelky za podmínek vymezených ustanovením § 83a odst. 1 tr. řádu (viz bod 12), které bylo jako protiústavní zčásti derogováno citovaným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, došlo tímto k porušení základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 12 odst. 1 Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 17 MPOPP. (...)
19. Proto Ústavní soud, aniž by se zabýval ostatními námitkami stěžovatelky, ústavní stížnosti podle § 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyhověl a napadená rozhodnutí obecných soudů podle ust. § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Bude věcí obecných soudů, aby s ohledem na výše citované závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09 znovu rozhodly o vině a příp. i trestu stěžovatelky (a spoluobžalovaného), a to aniž by při hodnocení důkazů přihlížely k závěrům vyplývajících z předmětné prohlídky jiných prostor a pozemků, neboť způsob provedení tohoto důkazu ztratil v důsledku derogace příslušné právní úpravy tr. řádu zákonnou oporu a je tedy jako důkaz získaný nezákonným způsobem absolutně neúčinný a v trestním řízení nepoužitelný."
Jak vidno, když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Přitom z řízení o ústavní stížnosti pod č.j. II. ÚS 1414/07 vzešel návrh na zrušení § 83a (1) tr.ř. a posléze derogační nález č.j. Pl. ÚS 3/09 samotný.
Ačkoliv Ústavní soud ČR neustále prosazuje zásadu důvěry v právo a v předvídatelnnost soudních rozhodnutí, sám někdy (stále častěji) vydává rozhodnutí, která jsou nepředvídatelná.
Podle čl. 89 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí ÚS závazná pro všechny orgány a osoby. Jsou tedy závazná i pro samotný Ústavní soud (tuto zásadu prosazoval již býv. soudce ÚS JUDr. Vlastimil Ševčík). Rozhodování ÚS v jednotlivých případech se však často liší, mnohdy i bez toho, aby o odlišném názoru rozhodlo plénum ÚS, a výsledek řízení je tak založen spíše na náhodě nežli na předvídatelnosti práva. Princip právního státu, proklamovaný v čl. 1 odst. 1 Ústavy, ve spojení s principem rovnosti v právech podle čl. 1 Listiny ZPS se tak stává utopií a zřejmě nic neříká ani samotnému ÚS.
Neuvěřitelné se stalo skutečností.
Miroslav Špadrna
Za tohle ústavodárce nemůže. Jde o to, že vysloví-li ÚS neústavnost určité praxe (je celkem lhostejné, zda přitom také deroguje), nedopadá tento závěr do jiných věcí než do té, kde to bylo judikováno, naopak se případní stěžovatelé zbaví práva domáhat se téhož podáním ústavní stížnosti, protože až do vyhlášení nálezu je tato praxe prohlášena za ústavně konformní a stěžovatel neuspěje.
Počkejte si na disent Wagnerové, určité to vysvětlí podrobněji než já.
Má-li A věc A1 a C věc A2, přičemž A1 a A2 jsou totožné, tak když je vyhlášen rozsudek o A1, tak to dopadne i na A2, ačkoliv s tím C nemohl vůbec nic dělat. V úvahu pak připadá jedině distingushing nebo overruling.
Obávám se, že debata která se kolem stanoviska pléna ÚS a jeho (oprávněné) kritiky od Tomáše Peciny rozpoutala, nápadně připomíná "logiku", s jakou sofisté zdůvodňovali nezdůvodnitelné. Například že "letící šíp stojí": pohybující se šíp může být v jednom okamžiku jen na jednom místě, z čehož vyplývá, že "letící šíp stojí". Logicky zdůvodněno, avšak víme, že to tak není.
Cituji z odůvodnění nálezu Ústavního soudu č.j. II. ÚS 860/10 ze dne 2.9.2010:
"Pravá retroaktivita v případě vyslovení protiústavnosti již zrušeného zákona (jehož adresátem je veřejná moc) a posouzení předchozích skutkových jednání ústavně konformní právní úpravou s účinky ex tunc na straně veřejné moci je přípustná s ohledem na to, že nezakládá porušení principu ochrany důvěry občanů v právo, příp. zásah do právní jistoty, resp. nabytých práv (srov. sp. zn. Pl. ÚS 38/06, N 23/44 SbNU 279)."
Všimněte si prosím, že tento názor na zpětné působení derogačního nálezu ÚS vychází z nálezu pléna ÚS č.j. Pl. ÚS 38/06 ze dne 6.2.2007. Již tehdy plénum ÚS vyslovilo právní názor přesně opačný, nežli vyslovilo dne 14.12.2010.
Zákon o ÚS předpokládá změnu právního názoru senátu ÚS (na tutéž otázku) cestou rozhodnutí pléna ÚS. Ovšem změnu právního názoru pléna ÚS zákon o ÚS vůbec nepředpokládá a neřeší. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány a osoby. Logicky proto zavazují i Ústavní soud samotný.
Stanovisko pléna ÚS ze dne 14.12.2010 je cestou do pekel, neboť podkopává důvěrů občanů v právo a v jeho jednotný výklad, a popírá předvídatelnost práva i soudních rozhodnutí. Nemohu se zbavit dojmu, že bylo vydáno na základě poplachu, který spustily orgány činné v trestním řízení, obávající se o osud stovek či tisíců (?) trestních kauz, ačkoliv samy si nikdy otázku neústavnosti § 83(1) tr.ř. nepoložily.
Miroslav Špadrna
RSS kanál komentářů k tomuto článku