Upozorňujeme na Českou justicí zveřejněný, velmi poučný rozhovor s Pavlem Varvařovským, bývalým ombudsmanem a ještě předtím ústavním soudcem, ve kterém interviewovaný připustil, že na Ústavním soudu se manipuluje s přidělováním nápadu. Tedy, samozřejmě, nemanipuluje, ale mohlo by se – kdyby se chtělo (a přirozeně se nikdy nechce!):
Otázka: Takže se s rozdělováním věcí na Ústavní soudu podle vás manipuluje?
Odpověď: Když vám jeden den přijde 10 věcí, tak se s tím samozřejmě trošku manipulovat dá. Ale já samozřejmě nechci nějak říkat, že s tím ta kancelář hýbe, ale dá se. Když stížnost někdo přinese osobně, tak samozřejmě mohu říct, teď to sem nenos, ale ve dvě by to mohlo vyjít na určitého soudce zpravodaje.
Už chápete, proč nikdy nemůže projít myšlenka automatického přidělování nápadu? Ve hře jsou příliš velké peníze, a o ty jde i v justici – či spíš právě tam – až na prvním místě.
Komentáře
Mimochodem, díval jsem se pro zajímavost na rozvrhy práce pár soudů a ne vždy obsahuje rozvrh práce úplný popis pravidel přidělování. I po přečtení rozvrhu práce je to černá skříňka, které bud věříte, nebo nevěříte.
Kdyby bylo automatické přidělování nápadu, tak nesmí být černou skříňkou. Jediné řešení, které by vzbuzovalo důvěry u veřejnosti, by zahrnovalo okamžitou on-line dostupnost každé přidělené sp. zn. a všech dat rozhodnujících pro přidělení, které by umožňovaly různým pozitivním bláznům (nebudeme jmenovat ) automatické stahování a pouštění skriptů pro ověření, zda výsledné přidělování případu odpovídalo pravidlům.
Se znalostí českých zvyklostí mám obavu, že i kdyby jednou bylo plně automatizované a centralizované přidělování věcí, tak stejně ta data nebudou úplně on-line k dispozici a zase skončíme u toho, že buď jim musíme slepě věřit.
P. R.: ... Zrovna nedávno se ke mně v samoobsluze nějaký člověk živě hlásil: „Já začínal jako právník v Bílé labuti u vašeho tatínka. On mě učil krást ze spisů!“
T. N.: * Co že ho prosím učil?
P R.: Patrně šli spolu studovat spis na soud a nevýhodné listiny odstranili...
zdroj:
Pavel Rychetský, Tomáš Němeček: Diskrétní zóna. Praha: Vyšehrad, 2011 (strana 61)
RSS kanál komentářů k tomuto článku