Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pěkným obíčkem nás pod stromeček obdaroval Nejvyšší správní soud, který v rozsudku č. j. 2 As 45/2010-68 (soudce zpravodaj Radovan Havelec) rozebral otázku použitelnosti záznamů získaných z kamerového systému při dokazování v přestupkovém řízení.

Judikát nechává stranou systémy provozované veřejnou mocí – tam jsou pravidla jiná a víceméně vyřešená – a věnuje se situaci, kdy jde o systém provozovaný soukromým subjektem.

Prvním důležitým závěrem je, že z hlediska přípustnosti záznamu je irelevantní, zda kamerový systém byl řádně ohlášen jako zpracování dat u ÚOOÚ. Podle mínění NSS, stejně jako Ústavního soudu v citovaném usnesení IV. ÚS 2425/09, dojde registrací pouze ke splnění administrativní povinnosti, a zpracování osobních údajů může být i přes absenci registrace zákonné (a vice versa).

To je podle mého názoru poměrně závažný zásah do základních práv obviněného, a nejsem si jist, zda by tento přístup bylo možno obhájit na úrovni Ústavního soudu nebo ESLP. Povinnost zpracovávat osobní údaje pouze v souladu se ZOOÚ [výslovně v § 5 odst. 1 písm. c)] totiž znamená, že každá nahrávka získaná ze systému, který registrován není, tento zákon porušuje, bez ohledu na to, že kdyby správce o registraci byl požádal, byla by mu bývala udělena. Posuzovat registrovatelnost zpracování ex post factum je dosti sporné a domnívám se, že scestné.

K tomu přistupuje čl. 10 odst. 3 Listiny, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. A zde NSS a ÚS takto dotčenou osobu nejen neochránily, ale připustily použití nelegitimně získané nahrávky ve správním řízení proti ní. Právní posice NSS se mi proto v tomto bodě jeví jako slabá a obtížně hájitelná.

Dále se rozsudek věnuje otázce, kdy je přípustné použít v přestupkovém řízení záznam získaný v rozporu se zákonem, a dospívá k závěru, že v těchto situacích je nutno aplikovat test proporcionality. To je podle mého soudu přešlap, krok špatným směrem: nezákonně získané důkazy nelze v trestním řízení, a tedy ani v řízení přestupkovém, proti obviněnému vůbec použít. Jedinou možností je dovodit, že důkaz byl získán způsobem zákonným, přičemž je k disposici několik cest, jak toho u sporné nahrávky dosáhnout: 1. pořízení nahrávky nemusí vůbec představovat zásah do soukromí, jak bylo judikováno např. u obchodního jednání; 2. právo na ochranu osobnosti je soukromé a ochrana jeho výkonu může být odepřena, příčí-li se dobrým mravům (situace může být dost složitá, v každém případě nevím o případu, že by tento argument byl někdy s úspěchem uplatněn – náš plzeňský případ skončil bohužel smrtí žalobkyně); 3. zásah lze ospravedlnit na základě testu proporcionality, a proto není protiprávní (argument nutnou obranou nebo krajní nouzí; zde však bude záležet na druhu přestupku, a identický kamerový systém může produkovat přípustné důkazy prokazující vloupání do objektu a nepřípustné usvědčující pachatele z nesprávného parkování); 4. v některých případech lze důkaz rozdělit na intrusivní a neintrusivní část, a dokazovat např. jen polohu nebo pohyb vozidla, s rozostřeným obličejem řidiče.

Je jistě dobře, že se Nejvyšší správní soud snaží hledat odpovědi na aktuální otázky praxe, byť v tomto případě, myslím si, nebyl použitý přístup zcela šťastný.

Komentáře   
0 # Guy Peters 2011-12-22 18:15
Vidím to právě opačně. Povinnost registrace je toliko pořádková; nemůže zakládat protiprávnost zpracování per se.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Tomáš Pecina 2011-12-22 18:35
Tím jste ovšem v rozporu se zákonem. Ten říká, že zpracovávat lze jen v souladu s ním, a zároveň stanoví povinnost zpracovatele k registraci. Z toho není jednoduchá cesta ven.

Kromě toho lze dovodit i určité absurdní důsledky např. v porovnání registrovaného a neregistrovaného zpracovatele.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Jan Vučka 2011-12-22 19:00
S ESLP bych si nedělal tolik starostí jako s českým ÚS a jeho snahou být při ochraně (vybraných) zájmů papežštější než papež. Těžko hájitelný a navíc nekonzistentní přístup ÚS jsem rozebíral v článku Nahrávky rozhovorů jako důkaz v trestním a civilním řízení, Státní zastupitelství 4/2011 (tam šlo o nahrávky zvukové, což ovšem nebude znamenat praktický rozdíl).
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
0 # Martin Kalenda 2011-12-23 00:23
Nějak se v tom motám, ale přece nešlo o přestupkové nebo trestní řízení. Šlo o DN, tj předmětem zpracování se stalo vozidlo a nikoliv FO. Sám zvažuji jak postupovat na domě a v provozovnách. V provozovnách máme systémy nahlášeny stejně tak na serverovně ale doma na mém pozemku UOOU opakovaně tvrdí neregistrovat i když je provozovatelem PO na základě smlouvy pro majitele (ostraha objektu, vlatníkem je FO provozovatelem PO).
Asi nejlepší bude pokusit se v případě že nás někdo bude chtit vykrást vnést člověka a ze systému udělat systém bez zpracování a v reálném čase provést autentické nahrání do mobilu ze systému bez záznamu :-) By mě zajímalo kdo pozná jestli byl záznam pořízen ex-post nebo ne.
Odpovědět | Odpovědět s citací | Citovat
Přidat komentář