Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jsou-li přesné informace ČTK, ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v diskusním pořadu TV Prima odmítl návrh tzv. nerozlučitelného manželství s odůvodněním, že nikdo se nemůže vzdát předem svého práva.

Nesledoval jsem onen pořad, nicméně pokud tento výrok skutečně z ministrových úst vyšel, svědčí o povážlivém zmatku v jeho hlavě.

Budoucího práva se lze platně vzdát, možné není pouze vzdát se práva, o němž není jisto, zda vůbec kdy vznikne (např. práva na náhradu budoucí škody).

Příslušné ustanovení § 574 odst. 2 ObčZ není v mezinárodním kontextu příliš obvyklé a není výkladově právě jednoduché; mnozí je odmítají jako nepřiměřený státní paternalismus a zasahování do principu smluvní volnosti. Účelem tohoto ustanovení je, aby kontrahenti nemohli – ať z lehkomyslnosti, z nevědomosti nebo pod tlakem – uzavírat taková smluvní ujednání, jimiž by omezovali nebo vylučovali ty povinnosti protistrany, jejichž dodržení je pokládáno za věc dobrých mravů, typicky odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci nebo práva dárce domáhat se v určitých případech vrácení daru.

Podmínkou této ochrany je, že právo nesmí v okamžiku, kdy se jej smluvník vzdává, existovat, a zároveň musí být nejisté, zda vůbec kdy vznikne (incertus an a pravidelně též incertus quando). Přesto se i takového práva lze vzdát, pokud to zákon výslovně dovoluje. Příkladem jsou smlouvy o zcizení věci jak stojí a leží (in Pausch und Bogen; as is) podle § 501 ObčZ, kde se výslovně stanoví, že nabyvatel nemůže (vyjma speciálních případů) vůči zciziteli uplatňovat práva z odpovědnosti za vady věci.

V případě manželství, které je tradičně pojímáno jako smlouva upravená, s výjimkou otázek majetkových a práva na volbu společného příjmení a příjmení dětí, ve všech svých aspektech kogentně, by zamýšlená varianta rozšířila smluvní volnost v tom směru, že snoubenci by si mohli zvolit dvě různé možnosti, za jakých podmínek by smlouva byla zrušena (manželství rozvedeno). Tento krok směrem k dispositivní úpravě by v žádném případě neznamenal porušení obecného principu, že se nelze vzdát budoucího práva – už proto, že žádný takový obecný princip neexistuje – a vyšel by vstříc těm snoubencům, kteří stávající úpravu umožňující relativně snadný rozvod manželství pokládají za nevhodnou a cítí se tak právem být omezováni ve své smluvní volnosti. Navzdory obecným představám totiž není mezi občanským a církevním sňatkem po právní stránce žádný rozdíl a snadnému rozvodu tak nelze zabránit ani svatbou v kostele, čímž navíc vzniká nežádoucí disparita mezi nahlížením na osobní stav z hlediska světského a kanonického práva.

Komentáře   

0 # Anonymní 2008-11-17 12:16
V zásadě jsem spíše proti manželství jako trvalé instituci, nicméně v lecčems máte pravdu. Považuji za svého druhu "státoprávní šikanu", že v některých řízeních (mám teď na mysli především rejstřík, kde to je nejčastější) není připuštěno vzdát se práva na odvolání před vydáním rozhodnutí. Poněkud formalistické...

Jan Údřemko
0 # Tomáš Pecina 2008-11-17 16:50
Ano, to je typický případ nepochopení § 574 odst. 2 ObčZ: nejde o právo, které v budoucnu vzniknout může, ale které zcela jistě vznikne (certus an, incertus quando). Na druhé straně je i tady legitimní zájem chránit odvolatele např. před možností věcné chyby v budoucím rozhodnutí.
0 # Anonymní 2008-11-18 13:57
Kdo je vlastně navrhovatelem a kdo má zájem na té úpravě zákona?

Pokud se jedná o církevní sňatky, tak přece zrovna katolíci mají již dnes víceméně nerozlučitelný sňatek. Takový sňatek je pak brán z hlediska občanského za rovnocenný standardnímu sňatku a co je extra, spadá do zvyků náboženské obce s tím, že extra závazky nejsou patrně vynutitelné státním aparátem.
Zde bych viděl motivaci - zařídit pro některé aspekty církevního sňatku občanský ekvivalent, aby bylo možno závazek vynucovat státním aparátem.

Bylo by zajímavé třeba kdyby nějaká fundamentalistická hindská náboženská skupina požadovala možnost takto pojistit sárí.

Pro občanské sňatky v tom nevidím moc význam. Lidé spolu mohou žít bez sňatku, mohou žít odděleně i jako manželé atd. Pohlavní styk stát vynucovat nebude, ani trestat cizoložství. Zbude prakticky jen nezrušitelný stav a s tím spojené majetkové poměry a situace kolem péče o děti.
Dost možná i dnes lze vyjmout majetek ze SJM anebo po dohodě režim SJM opustit úplně (lze to?)
Péče o děti je podstatou manželství, byť dnešní formulace zákona je "progresivní". Obávám se ale, že nesmazatelní razítko v občance nic neřeší, zejména pokud nelze vynutit příslušné chování lidí.

Proto se ptám, odkud vítr vane a jak zdůvodňují svůj požadavek?
0 # Tomáš Pecina 2008-11-18 14:04
Neznám detaily kolem toho návrhu, nicméně souhlasím, že ani církevní sňatek nezaručuje, že by manželství nebylo možno rozvést stejně snadno jako občanské. V tu chvíli ovšem vzniká ta disparita, o které jsem psal: podle kanonického práva manželství trvá, podle světského zaniklo.
0 # Anonymní 2008-11-18 16:55
Motivaci jste jednoznačně naznačil a domnívám se, že trefil. Směr vichru míří poněkud překvapivě od ministra kultury.

Jan Údřemko
0 # Anonymní 2008-11-18 22:38
Jistě, že tam vzniká disparita, ale to je již problémem zájmové skupiny, která se dohodla na vlastních pravidlech a nevidím důvod, proč by se to mělo řešit ze strany občansky postaveného zákona.
Není zase tak klíčové, zda se ta možnost do zákona zanese nebo ne, spíš mě děsí ta ochota vycházet vstříc podobným vlivům a urputná snaha lobistů protlačovat svoje představy.
Co kdybychom založili organizaci, kde manželství trvá přesně jeden rok a dostali možnost manželství uzavírat? Bylo by pak vhodné vyjít vstříc i nám a umožnit občanský sňatek na dobu určitou. Nakonec i takové návrhy tu a tam padnou, byť spíše v legraci.

Mimo to už vidím vykuky, kteří budou v Haagu žalovat stát buď že jim dostatečně nevyjasnil důsledky této varianty, anebo že neochránil jejich práva vyplývající z nerozlučitelnosti.

Je spousta věcí, které nejdou vzít zpět jaksi z podstaty. Tohle k nim nepatří a historie je toho plná.

Ještě se musím omluvit, zapomněl jsem se minule podepsat.
gogo
0 # Tomáš Pecina 2008-11-19 03:16
Pak jste ale na stejné posici jako Klaus, který nevidí rozdíl mezi katholickou církví a spolkem zahrádkářů.
0 # Anonymní 2008-11-19 08:33
Ono jde o to, zda chceme stát s náboženstvím prorostlý nebo mimoběžný.
V druhém případě jsou náboženské přesvědčení a aktivita věcí jednotlivce nebo skupiny a tyto jsou si pak před státem z hlediska přístupu rovny jak navzájem, tak i s ostatními zájmovými kluby.

Rozdíl tu je. Spolek zahrádkářů působí pouze lokálně a nečiní si vtšinou nárok na duše spoluobčanů. Snad s výjimkou zahrádkářů z Kersku.
0 # Guy Peters 2008-11-19 16:21
Ano, plně souhlasím s autorem článku, jak jsem psal v Jednotkou blbosti je jeden nácek.
0 # Tomáš Pecina 2008-11-19 16:39
To je ovšem pro změnu inženýrským myšlením poznamenaný blábol.

Rovnost v právech neznamená, že by byla vždy a za všech okolností aplikována distributivní spravedlnost, ale vždy je zohledňováno, pro jak velký počet občanů má daná otázka význam. Jsou-li tu řádově stovky tisíc potenciálních snoubenců, kteří by mohli mít o alternativní model manželství zájem, je třeba vážně se zamyslet nad tím, zda jim nevyhovět.

Zcela analogicky, když potřebujete jezdit každou sobotu ve 2.13 hod. z Písku do Voděrad, nebude Vaší potřebě věnována stejná pozornost z hlediska hromadné dopravy jako lidem, kteří potřebují každý pracovní den v 8.30 hod. z Proseku k Museu.
0 # Anonymní 2008-11-20 00:07
Vždyť v tom se ale zase tolik nelišíme. Jen si nemyslím, že ten podnět vzešel od oněch snoubenců. Proto jsem se na to i ptal.

Na mne z té kauzy kouká snaha určité organizace po implementaci státního biče, který by práskal podle jejich představ.

gogo

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)