Když jsem se dozvěděl, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Ondřej Havlín byl vzat do vazby, pocítil jsem radost, ba zadostiučinění, a zároveň frustraci z toho, že pociťuji radost a zadostiučinění nad něčím, co objektivně důvodem ani pro jedno není.
Před nějakými deseti-dvanácti lety jsem, připravuje podklady pro článek pro Britské listy, náhodou otevřel několik nigerijských internetových deníků, chtěje ilustrovat, jak vypadá zpravodajství v totálně a notoricky zkorumpované africké zemi. Očekával jsem, že naleznu cosi podobného normalisačním zprávám: lid milující svou vládu a pilně budující nigerijské hospodářství, tuny oceli a kyseliny sírové, boj o zrno, diktátor mezi karafiáty líbající pionýry atp., tak jak to všichni známe. Leč byl jsem lehce šokován, zjistiv, že tamní noviny jsou plné zpráv o korupčních skandálech a o tom, který vysoký úředník byl právě dopaden a který byl soudem poslán do žaláře. Nebylo právě předvolební období, ale kdyby bylo, jsem přesvědčen, že středobodem všech volebních programů by byl boj s korupcí a sliby místních Zemanů, jak po vyhraných volbách spustí akci Čisté ruce
a na konci volebního období budou vězení přetékat usvědčenými korupčníky.
Poučení neboli Belehrung, s. Pavlendo? Korupce není krátkodobé onemocnění společnosti, ale její setrvalý stav, dlouhodobě neměnné nastavení mechanismů, automatismů typu veřejná zakázka = desátek úředníkovi, dopravní přestupek = úplatek policistovi, vysokoškolský diplom politika = výsledek rychlostudia a student
, který ani neví, kde jeho vysoká škola sídlí.Boj s korupcí
je v rámci jednoho politického režimu pojmově vyloučen, změna je možná jen revoluční cestou, a protože současným režimem v České republice je demokracie, znamená to, že korupci by efektivně snížilo jedině odstranění demokracie, ať ze strany levice marxistické nebo nacionálně-socialistické.
Do doby, než se tak stane, nám zbývá občasný pocit radosti nad tím, bude-li přijetí úplatku prokázáno někomu nesympathickému, a zklamání, jestliže selektivní spravedlnost dopadne na někoho, o kom jsme neměli tak zcela špatné mínění. Systémově je však boj s korupcí ztracen, trvale a nezvratně, a tak jako tento režim bude po celý zbytek jeho existence provázet propojení státní správy a organisovaného zločinu, bude jeho charakteristickým znakem i obludná, všudypřítomná, rdousivá a jakýkoli pokus o poctivé podnikání znemožňující korupce. Protože jeden Havlín (ani jeden Rath) jaro nedělá.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Havlín
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 6206
Komentáře
Tomasi, Vy jste pil?!
Rovnice je jednoduchá - méně státu, méně korupce...
Petr V
Jediný reálný způsob, jak omezit korupci, je snížit přerozdělování.
Jistě, ale to jde také řešit, nemluvě o tom, že to je často spíše drobotina oproti "velké hře".
Třeba zrovna stavební povolení - k čemu je dobré? - ve většině případu jde jen o absurdní buseraci občana, který poníženě prosí, zda na svém pozemku za své peníze může stavět co on chce.
AHL
AHL
Druhý případ by mal být jasně řešen jako neoprávněné nakládání s cizím majetkem (nejsem právník, tak nevím, zda se vyjadřuji přesně).
Petr V
Krátkodobě ano, již rychle by se však etabloval nový establishment s novými korupční sítěmi. Ostatně mám za to, že v našem prostředí nejde o obvykle o korupci ve smyslu strkání peněz do kapsy, ale klasický nepotismus, ideový nepotismus a především pak kamarádíčkování.
AHL
Ale modelovým příkladem je jedno zařízení zřízené menším městem, o jehož fungování mám docela dobrý obraz. Zaměstnat příbuzné, dohodit kšefty příbuzným, kamarádům a dalším členům vládnoucí Strany, podpořit ideově sympatické. Podle mého mínění jen v minimu případů za přímý podíl na zisku z předražené zakázky vyplacený na ruku, ale zase za nějakou protislužbu či jen z důvodu zavděčení se s tím, že "se na ně bude do budoucna myslet".
AHL
Tvrdit, že demokracie je příčinou korupce, není dobré. V ČR žije 10 milionů lidí různého vzdělání, názorů a sociálního postavení. Lidé zvolili, koho zvolili - politické strany podporující silný stát. Dokud lidé chápou a akceptují stát jako autoritu, korupce nikdy nezmizí - a je úplně jedno, jde-li o demokracii, diktaturu, monarchii, komunismus atd. apod.
Každý racionální člověk, kterému projde koruna zadarmo od státu pod rukou se bude racionálně zamýšlet nad tím, zda-li je pro něj výhodnější ji poslat dál kam by ji poslat měl, nebo si ji nechat. Každá racionální firma, která dostane dotace od státu bude racionálně a kriticky hodnotit, na co je použije, ne na co je použít má.
"Do doby, než se tak stane, nám zbývá občasný pocit radosti nad tím, bude-li přijetí úplatku prokázáno někomu nesympathickému, a zklamání, jestliže selektivní spravedlnost dopadne na někoho, o kom jsme neměli tak zcela špatné mínění."
Přemýšlet tímto způsobem nad lidmi je špatné, snad i nebezpečné. Pokud cítíte pocit zadostiučinění nad nesympatickými lidmi, přesvědčujete své okolí a sám sebe o své morální nadřazenosti nad těmito lidmi. Naopak pokud jste měl dobré mínění o někom, na koho dopadla "selektivní spravedlnost", pak se sám stavíte na druhou stranu morální barikády a přesvědčujete okolí a sebe o nespravedlnosti a o vadné moralitě společnosti.
Je primitivní koupit si Blesk, přečíst si o zatčení Ratha a zvyšovat si ego s přáteli nad pivem o tom, jak je Rath nechutný, špatný, zlý a odporný, čímž neustále implikujeme opak: jak my jsme ti dobří, správní chlapi.
Všichni jsme byli vychováni v prefekcionistické společnosti a tak je pro nás přirozené chybující lidi odsuzovat a nám příjemné lidi podporovat. Neustálá touha po vědění a poznání dává lidem mocný nástroj se nad tyto věci povznést.
Mirek B.
Demokracie jistě není příčinou korupčního chování (tak jako autoritativní režim není příčinou chování nekorupčního), ale měl jsem na mysli, že je-li stát do této míry rozložen a v područí ekonomických zájmů, neexistuje už cesta zpět. Paradoxně by měli mít naivní liberálové jako p. Hylš radost, protože "korupční trh" je velmi liberální, zakázky dostávají ti ekonomicky nejsilnější a nejflexibilnější, stejně jako soudní rozsudky. Privatisace státu je v České republice dokonalá.
(Stejně jako např. privatisace do jedněch rukou není řešením.)
Já věřím, že se problémy přebujelých autorit (ČR ale i států okolo nás a EU) budou neustále sčítat a bojím se krize, která z toho vyplyne. Otec mé přítelkyně věří, že je to jen přirozený vývoj lidstva a korupce zmizí jakmile se vymění celé generace, jež přemýšlí úplně jinak - v čemž je nejspíš taky trochu pravdy.
Mirek B.
Pokud ale úředník představuje veřejný orgán, a jeho rozhodnutí je vymahatelné silově, korupce by měla mít pro něj naprosto likvidační dopad včetně kompletní náhrady škody.
Není ovšem vyloučeno, že s vývojem různých (špiclovacích) technologií nastal nový historický moment, kdy jakákoli reálná vzpoura proti systému se stává nemožnou. Pak to musí vyhnít samo, protože budoucnost to nemá, to je jasné. Jak to ale bude probíhat, to si radši ani nepředstavuju...
Mandatorní se samozřejmě rozkrádají také, ale spíše jinými způsoby.
Mandatorní výdaje by jistě nějaké limity potřebovaly, ale omezovány by měly být jen za současného snižování daňové zátěže. A rozhodně nikoli "monopolistickou privatisací" a podobnými šméčky. Příklad s 2. pilířem není ještě zcela trefný, neb nemusíte - takovým by se stal, kdyby byl povinný (nebo, žel, až se jím stane).
Kupříkladu zdravotnímu pojištění by prospělo, aby se, alespoň trochu, skutečně pojištěním stalo.
Např. aktuální důchodová reforma sice je katastrofálně špatně, ale to neznamená, že žádná není nutná.
Ano, toto by chtělo debatovat jinde.
Takže např. proč nezohlednit ve zdravotním pojištění přístup člověka k svému zdraví? Tj. nejen penalisovat činnosti zdraví škodlivé, ale naopak slevovat při zdavém životním stylu.
Ale dosti již zde.
WTF?!? Jaké jsou sakra ty důsledky? Proč jsou liberálové tak blbý? A co na to Jan Tleskač?
Pokaždé, když se obecně domníváme, že nějaký čin je správný a dobrý, celkem přirozeně bychom byli rádi, kdyby se takové činy staly všeobecnou praxí. A pokud vidíme ve společnosti moc, které se všichni musí podvolit, našim prvotním nutkáním je využít tuto moc k nadekretování oněch činů a jejich vnucení všem. Ale otázkou je, jestli se tímto nedegraduje jak podstata této moci, tak podstata oněch činů, protože se stane povinným to, co má být v jádru spontánní a dobrovolné. Co se týče mě, tak prostě nemohu pochopit, jak zákon, což je v jádru násilí, může být použitelný pro jakýkoliv jiný účel než trestání špatného a ochranu správného.
Richard (abych se odlišil od ostatních anonymů)
Richard
Musím však se vymezit, proti principu, který obhajujete a sice nařízování solidarity zákonem.
Pokud je vyhlášen princip, že solidarita bude vynucována zákonem, což znamená, otevřeně řečeno, že distribuce plodů práce bude vykonávána zákonodárcem bez ohledu na práva těch, kdo svou prací tyto plody vytvořili, kdo může říct, do jakých důsledků bude tento princip doveden.
Jakmile je přijat princip, že stát je zodpovědný za nastolení solidarity mezi svými občany, sledujeme tzv. ,,v přímém přenosu“, jak se tito občané promění v prosebníky a žadatele.
Každý si najde dobrý důvod a přesvědčivý důkaz, že solidarita musí být vykládáno v tomto smyslu: „Ať já mám výhody a ostatní zaplatí jejich cenu.“ Úsilí všech směřuje k tomu, aby si vymohli kus solidárních privilegií od zákonodárného sboru. Trpící, i když přijdou s nejpádnějšími důvody, nemají v této tahanici vždy největší úspěch, zato jejich řady se neustále rozrůstají.
Odtud všechny ty snahy mobilizovat pracující, odtud ta prohlášení, že stát či společnost dluží živobytí, blahobyt a vzdělání všem svým občanům, že stát by měl být velkorysý, dobročinný, solidární, angažovaný ve všem, věnovat se každému. Že jeho úkolem je nakrmit děti, vzdělat mládež, zajistit zaměstnání a poskytnout penze. Krátce že musí přímo intervenovat, aby odstranil veškeré utrpení, uspokojil všechna očekávání, poskytl kapitál veškerému podnikání, osvítil mysl všech lidí, ošetřil všechna zranění, byl útočištěm pro všechny nešťastníky.
Povšimněte si prosím, že solidarita, ze své vlastní podstaty, na rozdíl od spravedlnosti, není něčím, co má svůj limit. Solidarita může jít od obětování jedné koruny vhozené do misky žebráka až po obětování života samotného.
Má se tedy zákonodárný sbor a státní administrativa snažit posunout realizaci principu solidarity až takhle daleko? Nebo bude lépe zastavit se někde uprostřed cesty? Ale na jakém bodě se zastavit a podle jakého pravidla? To bude záviset na jednom hlasování dnes a na dalším hlasování zítra.
Stejná nejistota se týká formy solidarity. Má se přinutit k obětem jenom určitá menšina pro dobro všech nebo se mají přinutit k obětem všichni pro dobro určité menšiny? Kdo může říct, jak by měl zákon toto dilema vyřešit? Nemůžete popřít, že existuje nekonečné množství způsobů, jak dosáhnout solidarity.
Řekl bych, že kdykoliv je zaveden do legislativy tento princip, i kdyby zprvu vypadal jenom velmi plaše, tak brzy paralyzuje investice i práci, protože neexistuje žádná záruka, že nebude rozšiřován donekonečna. Je snad zapotřebí mnoha argumentů, které by prokázaly, že když si člověk nemůže být jistý, že si bude moci užívat výsledků své práce, tak prostě nebude pracovat nebo bude pracovat méně?
Pokud ze solidarity uděláte věc legislativních nařízení jako vyhlášený závazek ustanovený zákoníkem, co potom zbude ze solidarity chápané jako dobrovolné oběti vyplývající z nesobeckých citů? Nic krom oběti, ale nedobrovolné, vynucené oběti, učiněné ze strachu před trestem. A přiznejte poctivě, jaká je podstata takové oběti uvalené na jednoho člověka ve prospěch člověka jiného? Je to příklad solidarity? Ne, je to příklad nespravedlnosti. A zkrátka. Už někdo musí říct: toto je legální loupež, ten nejhorší druh loupeže, jelikož je systematická, trvalá a nevyhnutelná.
Nelegální loupež naplňuje každého averzí. Obrací proti sobě sílu veřejného mínění a staví ji na stranu spravedlnosti. Naproti tomu legální loupež je páchána, aniž by zatěžovala něčí svědomí a toto nemůže nemít negativní dopad na morální prostředí celého národa. S odvahou a moudrostí se člověk může velmi dobře bránit před nelegální loupeží, ale těžko se dá uniknout legální loupeži. A pokud se o to někdo pokouší, jak nešťastné divadlo je potom předvedeno veřejnosti? Lupič vyzbrojený zákonem a oběť jež odporuje zákonu.
Richard
Neschopnost vymanit se z jednoho paradigmatu, obhajovat jej nesmysly a falešnými analogiemi, je v lepším případě znakem naivity, v horším hlouposti.
Richard
Petr V
Měl, ale kultivovat se mi dnes nechce. Spíše už několik měsíců uvažuji, že bych své blogy zavřel, což by mimo jiné vyřešilo i tyto drobné problémy.
Richard
Richard
Ano, právě že ten patent nikdo nemá, v tom je ten problém... takže - kde berete vy tu víru, že stát/EU dobře činí? Obzvláště když je realita s tímto tvrzením tak silně v rozporu.
Zbytečně nezasahovat, to je to základní porozumnění!
Jo a názory - já nepsal o názorech, ale o objektivně doložitelných a dohledatelných faktech ohledně vzrůstu životní úrovně VŠECH vrstev v dobách PŘED socstátem! Ale chápu, že je jednodušší se ohánět Dickensem...
Petr V
RSS kanál komentářů k tomuto článku