Předpokládám, že většina mých čtenářů aspoň letmo zaznamenala spor mezi FBI a společností Apple, která odmítla vytvořit pro své telefony specialisovaný firmware, jenž by umožnil překonat zabezpečení dat PINem. Spor ve mně od počátku vzbuzoval podezření, že Apple udělal – jak v tolika jiných případech – něco špatně a teď se snaží napravit následky své chyby masivní P.R. protiakcí, i za cenu, že jeho pověst krátkodobě utrpí: což se arci skutečně stalo, většina Američanů je na straně FBI a požaduje, aby Apple uposlechl a umožnil tím federálním agentům proniknout do telefonu teroristy.

Věc má dva aspekty, technický a právní. Povězme si nejprve stručně něco k technické stránce.

Protože je prakticky nemožné zajistit, aby útočník nenačetl data uložená v paměti mobilního telefonu, případně jiného počítače, je z hlediska bezpečnosti nezbytné veškerá data ukládaná do paměti šifrovat. To umějí iPhony, Androidy a předpokládám, že i další minoritní platformy. Klíč, jímž jsou data zašifrována, by theoreticky mohl zadávat uživatel a v takovém případě by bylo po problémech: ani FBI, ani Apple by se k datům bez znalosti tohoto klíče nemohl dostat.

Jenže to má háček: protože je pro bezpečné zašifrování potřebný klíč o délce nejméně 128 bitů, musel by uživatel zadat heslo o takové délce, aby z něj bylo možné takto dlouhý klíč extrahovat, a tedy v případě, že by heslo bylo numerické (což je u mobilních zařízení s dotykovým displayem standard), muselo by mít log₁₀ 2¹²⁸ = cca 39 cifer. Vyloučená věc, tak dlouhý PIN si nikdo nezapamatuje, a i kdyby, rozhodně ho nebude ochoten při každém použití svého telefonu vyťukat.

Je možné řešení, které by si vystačilo např. se čtyřmístným PINem, a přitom bylo dostatečně bezpečné?

Ano, je to možné, k jeho implementaci se arci musí použít zvláštní hardwarový prvek, kryptografický čip. Zřejmě nejjednodušším možným řešením by bylo hardwarové zařízení obsahující RAM pro uložení klíče, PINu a dva čítače počtu pokusů. Poskytovalo by dvě funkce: uložení klíče, PINu a maximálního počtu pokusů, a zadání PINu. Při správném zadání PINu by se počet zbývajících pokusů resetoval na maximální počet pokusů a čip by vrátil klíč, při nesprávném by se počet zbývajících pokusů snížil o jedničku a pokud by nezbýval žádný další pokus, uložený klíč by se vymazal. To lze kombinovat i s dalšími bezpečnostními prvky, např. se zvyšující se prodlevou v případě chybného zadání PINu.

Taková řešení existují, v nejrůznějších provedeních, buď jako samostatné čipy nebo integrované do procesoru (obvykle tato řešení poskytují i další funkce, např. generátor náhodného klíče), a jsou implementována v mnoha zařízeních. Mají je i iPhony. Kámen úrazu je v tom, že Apple zapomněl na jednu maličkost: na vymazání klíče v případě, že je do příslušného kryptografického čipu zapsán nový firmware. Pokud by to udělal, měl by po problémech a mohl by FBI odpovědět, že jim rád dodá modifikovaný firmware podle jejich objednávky, avšak pokud ho do telefonu nahrají a spustí, budou mít po klíči.

Prohlášení Tima Cooka, že FBI po Applu požaduje vytvořit backdoor (zadní vrátka), se tedy jeví poněkud zavádějícím: iPhony takový backdoor mají a spor je veden toliko o to, zda by Apple měl vládě k backdooru vydat klíč. O to probíhá u amerických soudů celá řada sporů, a jak uvedeno shora, veřejnost je většinově na straně FBI.

V pondělí rozhodl district court pro východní New York soudcem Jamesem Orensteinem, že takový soudní příkaz (writ) nevydá. Rozhodnutí má 50 stran a jeho argumentace se opírá o závěr o nedostatku pravomoci soudu k vydání požadovaného writu.

Na rozdíl od české právní úpravy, kde soud nemůže v trestním řízení policii povolit nic jiného, než co je výslovně dovoleno trestním řádem, v USA platí All Writs Act z r. 1789, který umožňuje soudům vydat při splnění zákonných předpokladů jakýkoli příkaz (obdobně jako ustanovení § 76 OSŘ), a to jak v civilním, tak v trestním řízení.

Jedním z těchto předpokladů je, že požadovaný příkaz musí být v souladu s použitím a zásadami zákona (agreeable to the usages and principles of law), což soudce Orenstein vyložil tak, že soud nesmí povolit něco, co zákonodárce odmítl státním orgánům poskytnout. A protože zákon CALEA, který tyto případy upravuje, takovou povinnost neukládá, naopak výslovně stanoví, že vláda nesmí výrobcům telekomunikačních zařízení ani nařídit, jak mají být tato zkonstruována, ani jim určitou konstrukci zakázat, požadavek FBI, aby pro něj Apple něco na zakázku vytvořil, není v souladu s principy a účelem zákona a představuje to vybočení z pravomoci exekutivy a porušení principu dělby moci.

Subsidiárně pak Orenstein vysvětlil, že důvody k zamítnutí by byly dány i bez toho, protože mezi trestnou činností vlastníka telefonu, drogového dealera, a společnosti Apple není dán přímý vztah, pro Apple by příkaz znamenal nepřiměřenou zátěž a vláda navíc neprokázala, že se k datům nemůže dostat jiným způsobem, což jsou faktory, které mají vliv na soudní uvážení: All Writs Act totiž nestanoví povinnost, ale pouze možnost-diskreci soudu příkaz vydat.

Jak rozhodne odvolací soud a po něm případně SCOTUS, je ovšem otázkou. Ještě by to mohlo být zajímavé.

Ovšem, jak konstatováno shora, celou tuhle šlamastyku si Apple mohl ušetřit, kdyby svá zařízení navrhl korektně, tedy tak, aby se ke klíči nemohl bez znalosti PINu dostat ani on sám.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)