Moje vztahy s Britskými listy Jana Čulíka – stejně jako mé soudní spory s nimi, dávno odvál čas, přesto cítím cosi podobného zadostiučinění, čta, kam to redakce druhdy respektovaného listu dovedla a k jakým koncům jeho redakční politika dospěla: za poškození jména bohnické léčebny byly Britské listy v I. stupni odsouzeny k zaplacení relutární satisfakce ve výši 100 tisíc korun.
Čulíkovu procesní obranu, že deník přece jen plní občanskou povinnost, soud nejspíš vůbec nevzal v úvahu; zveřejňuji-li dopisy čtenářů
, aniž bych jakkoli ověřoval, odpovídají-li všechna bizarní tvrzení v nich skutečnosti, musím se připravit na to, že na to jednou dojedu
, protože i v mediích platí: Nemyslíš, zaplatíš.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Difamace jako občanská povinnost
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 4622
Komentáře
Yossi
Jde o skutečnou Kláru Samkovou. Můžete to porovnat třeba s tím, že často sdílí záhy to, co sdílí i její oficiální profil. To moc trollení není, když píše to stejné, co skutečný profil. Uznávám ale, že pochopit, jak může svéprávná advokátka říct "všechny důkazy jsou stejně platné i neplatné", je těžké.
Yossi
Yossi
RSS kanál komentářů k tomuto článku