Autorem blogu je 
Právě před deseti lety jsem se začal vážněji věnovat právu. Dodnes nevím, zda šlo o dobrou investici, ale s určitostí mohu říci, že jsem za tu dobu prodělal terminální ztrátu ilusí o české povaze, české historii a českém smyslu pro spravedlnost. Snad jsem byl v té době prostě jen mlád a nezkušen, nevím…
Nechci se pouštět do obecnějších úvah, naopak bych se s čtenáři rád rozdělil o dojmy výsostně subjektivní, o seznam deseti soudců, které jsem za tu dobu potkal a které pokládám za nejlepší, a také ovšem o deset nejhorších. Opakuji: je to nerepresentativní, ryze subjektivní výběr, s nímž nesouhlasit je nejen čtenářovým právem, ale takřka povinností. Pořadí ve skupinách je nahodilé, nejde tedy o žebříček v pravém slova smyslu. Větší pozornost věnuji soudcům ze správních, osobnostních a trestních senátů než např. z obchodních, protože tam bývá rozhodování více automatisované, strojovější, a osobnost soudců se nemá příležitost ukázat (a když, tak v tom špatném).
TOP 10+
Eliška Wagnerová, Ústavní soud. Pro mě jednoznačně první dáma české justice, soudkyně, které bych si nestyděl říct o autogram a jejíž fotografii si klidně pověsil nad postel, právnička s rozhledem a schopností hledat spravedlnost daleko mimo úzký rámec a mentální obzor většiny svých kolegů.
Petr Hrachovec, Nejvyšší soud. Tento soud je znám jako centrum toho nejhoršího formalismu (literalismu) a kdokoli se, byť i v jeho rámci, snaží o nalezení spravedlnosti, nikoli jen práva na papíře, zasluhuje uznání. P. Hrachovce považuji za nejlepšího trestního soudce v této zemi; jeho senát (Hrachovec, Fremr, Mikláš) bývá tou poslední nadějí a spásou pro každého nespravedlivě odsouzeného.
Jana Brothánková, Městský soud v Praze. Vynikající správní soudkyně, nejlepší, jakou jsem potkal. Nechápu, proč ještě není u Nejvyššího správního soudu; patrně proto, aby tam bylo dost místa pro špatné soudce.
Michal Ryška, Krajský soud v Brně. Nekompromisní, racionální a nezávislý soudce, který se s tím nemaže
. Být takový nejméně jeden na každém okresním soudu…
Tomáš Hájek, dříve Obvodní soud pro Prahu 7. O tomto soudci kolují různé zvěsti, ale na mě udělal dojem, když se několik let, přes odpor (obžalovanými patrně uplaceného nebo jinak ovlivněného) odvolacího senátu, snažil dosáhnout odsouzení násilníků v uniformě. Spravedlnost nakonec prohrála, ale díky soudci Hájkovi ne tak výrazně; jiný na jeho místě by to vzdal hned na začátku.
Vojen Güttler, Ústavní soud. Jeden z mála soudců, kteří se nechtějí smířit s danostmi současné společnosti, a jsou schopni takových šíleností
, jako třeba rozhodnutí, že stanovil-li Benešův dekret, že znárodnění se má uskutečnit za náhradu, tak to prostě platí a o náhradě musí být i po letech rozhodnuto.
Martin Šebek, Krajský soud v Plzni. Velmi pečlivý soudce. Zprvu na mě působil dojmem prázdného pedanta, ale zdání v tomto případě klamalo; číst jeho rozsudek byla čirá radost, kterou je člověk jinak zvyklý zažívat jen u rozhodnutí cizozemských soudů.
Kateřina Šimáčková, Nejvyšší správní soud. Byl bych neupřímný, kdybych neřekl, že podle mě toho K. Šimáčková v hlavě moc nemá; ale aspoň se snaží, aby její rozsudky nebyly příliš nespravedlivé. U tohoto soudu výjimečný zjev.
Vojtěch Cepl ml., Krajský soud v Praze. Soudce jakoby z jiné planety, zdánlivě bez respektu k hmotnému právu a oproštěný od procesních pravidel. Hledá spravedlnost – a to je dobře.
TOP 10–
Rudolf Šídlo, dříve Obvodní soud pro Prahu 7. Autor geniální logické inference, že i když nebylo prokázáno, že difamace pocházely z předmětného počítače, není pochybností o tom, že obžalovaný k němu měl přístup
– a proto byl odsouzen. Bývalý vojenský prokurátor, člověk mdlého ducha a nehmatného charakteru, dnes již bohudíky v pensi.
Naděžda Žáková, dříve Vrchní soud v Praze. Pro mě ztělesněné zlo. Odporný charakter se u ní snoubil s neznalostí práva, na které ostatně ostentativně kašlala, a protože působila na odvolací instanci, škody, které napáchala, většinou nešlo zvrátit.
Vojtěch Šimíček, Nejvyšší správní soud. Takový Mefistofeles naruby. Vysvětlím. Když se Faust Mefista ptá, kdo je, ten odpovídá: Ein Teil von jener Kraft, die stets das Böse will und stets das Gute schafft.
V. Šimíček je přesvědčen, že koná dobro, když ve všem ustupuje exekutivě, a není schopen naznat svůj omyl ani z takových indicií, jako byla jeho nominace na ministerstvem sponsorovanou cenu. Byl by vynikajícím státním úředníkem, bohužel, v taláru této zemi škodí, tím víc, čím větší má moc.
Dagmar Stamidisová, Městský soud v Praze. Nepotkal jsem jiného soudce, který by měl tak nízkou inteligenci jako D. Stamidisová. Není zlá, jen obludně, obludně hloupá.
Jiří Pácal, Nejvyšší soud. Trestnímu právu příliš nerozumí, zato má neomylný třídní instinkt. Jeho rozhodnutí ve věci potyčky disidenta Šimsy s estebáky se stalo legendou, a podobných je celá řada.
Helena Koniorová, Okresní soud v Jablonci n. Nisou. Na tento seznam se dostala za mnoho dalších, jí podobných. Neschopná, hloupá, arogantní, bezcharakterní, prostě typická, průměrná česká soudkyně. Brrr!
Hana Rozsívalová, Krajský soud v Brně. Naši předkové měli pro takové osoby řízné přirovnání blbá jako pucštok
. Soudkyně, která je schopna od žalobce vyžadovat důkaz, že žalovaný mu nevrátil přepravní palety, a na tomto požadavku sveřepě setrvat i po zhruba šestém vysvětlení, že nic takového prokázat prostě nelze, že splnění povinnosti musí prokazovat žalovaný.
Hana Klimešová, Krajský soud v Brně. Ani po sedmi letech od podání žaloby nezahájila dokazování, poslední čtyři roky raději už ani nenařizuje jednání. Patrně v obavě, že jí žalobci poprávu nafackují.
Jan Musil, Ústavní soud. Nechápu, jak se tam vůbec mohl dostat; jeho rozhodnutí mají horší úroveň než většina produktů okresních soudů.
Pavel Riedlbauch, Obvodní soud pro Prahu 2. Muž, jenž se proslavil větou: Uvědomuji si, že můj rozsudek není příliš spravedlivý.
Proč tedy nerozhodne spravedlivě, neví zřejmě ani on sám.
Komentáře
Tak řadit Vojtěcha Šimíčka mezi nejhorších 10 českých soudců jen proto, že rozhoduje konservativně, je zjevný excess. Ano, Šimíček není soudcovský aktivista jako progressivistka Wagnerová z rodu Aharona Baraka. Šimíček je český Antonin Scalia. Jako předseda 2. senátu NSS zvrátil (Bureš v. plzeňský magistrát z 21. 2. 2008, čj. 2 As 17/2008–77, SJS: 1557, NSS: 16516) zhoubné snahy 8. senátu NSS přezkoumávat oznámený účel shromáždění (Sedláček a MND v. MHMP z 5. 11. 2007, čj. 8 As 51/2007–67, SJS: 1468, NSS: 13566). Ano, nebere právo na lehkou váhu. Tím do systému přináší právní jistotu, na rozdíl od soudcovských aktivistů, kteří sice více usilují o spravedlnost, nicméně ji dosahují pouze ad hoc. Normotvůrce má být zákonodárce, nikoliv justice.
Zajímavé je, že Wagnerová i Šimíček dost kašlou na process. Wagnerová v jinak úžasném nálezu Píchová v. Weberová rozhodovala jako zjevně podjatá (a to i v restriktivním pojetí, nikoliv pouze v krajně extensivním Tomáše Peciny), Šimíček zase Bureš v. plzeňský magistrát opomněl předložit rozšířenému senátu podle § 17 soudního řádu správního.
Do seznamu nejlepších 10 českých soudců beze sporu patří Zdeněk Kühn. Problém mám s Janem M. Passerem a Pavlem Holländerem. Ačkoliv oba jsou pravděpodobně nejvíce vzdělaní čeští soudci, jejich rozhodování je sporné.
Škoda, že autor první odstavec svého článku více nerozvedl. To by bylo nejvíce zajímavé. Já se právem zabývám více než polovinu života, takže nemám takový odstup.
Šimíček sice nedovolil zkoumat "skutečný účel" shromáždění, což je chvályhodné a konservativní rozhodnutí, ale do práv radikální pravice zasáhl daleko citelněji rozpuštěním DS; opakované nerespektování Wagnerové nálezu o namátkových kontrolách také není právě konservativní. Ve správním soudnictví je jedním z hlavních měřítek kvality odvaha rozhodnout proti státu i v situacích, že se to "státu" nelíbí a přinese mu to třeba i praktické obtíže. Toho Šimíček není schopen, v klíčových případech ustupuje.
Od Kühna jsem si dost sliboval, o jeho odborných kvalitách nemůže být pochyb, ale zatím mě nepřesvědčil, proto se do mé TOP 10+ nedostal. Dělal třeba Horváth v. MHMP, což je šílený formalismus (občan smí být pokutován za neuposlechnutí nezákonné výzvy).
A na závěr podotknu, že moje "krajně extensivní" pojetí podjatosti je jinde ve světě běžné. Přečtěte si nějakou judikaturu ESLP, kterou opakovaně cituji (ale jako bych hrách na stěnu házel…).
Byl jedním ze 7. Soudcem zpravodajem byl podle všeho Jan M. Passer.
opakované nerespektování Wagnerové nálezu o namátkových kontrolách také není právě konservativní
Nebylo liberální. Ale co je na tom nekonservativního? Naopak, respektoval český právní řád, což je právě konservativní. ÚS to aproboval.
Z jeho pozdějších vystoupení vyplynulo, že se s rozhodnutím ztotožnil, a navíc že nebyl schopen reflektovat a predikovat jeho důsledky.
Neschopnost předvídat důsledky rozhodování je vůbec defektem řady jinak dobrých soudců NSS. Vzpomeňte si na Šimku, který hájil rozsudek o možnosti odmítnout registraci spolku kvůli nevhodnému názvu. Já jsem se tehdy kvůli tomu rozčiloval, protože sice šlo o podvodníka Lisseho a zjevné šméčko, ale porušení zákona mohlo mít dalekosáhlé důsledky, které jsem já viděl a on ne. Rok se s rokem sešel a co tu máme? Odmítnutí registrace našeho Sdružení kvůli "provokativnímu" názvu, jako zástupný důvod místo zpochybnění Benešových dekretů.
Ale co je na tom nekonservativního?
Že nerespektoval precedenční závaznost publikované judikatury ÚS, kterou, jak arogantně napsal do odůvodnění, NSS "překonal".
Asi hlasoval pro; nicméně to z něj pořád nedělá nejhoršího českého soudce.
Neschopnost předvídat důsledky rozhodování je vůbec defektem řady jinak dobrých soudců NSS.
To je závažná systémová otázka. Podle mne musí mít individuální spravedlnost přednost před normativním dopadem.
Odmítnutí registrace našeho Sdružení kvůli "provokativnímu" názvu, jako zástupný důvod místo zpochybnění Benešových dekretů.
Našli by si něco jiného. A kromě toho si myslím, že i název spolku musí být zákonný.
Že nerespektoval precedenční závaznost publikované judikatury ÚS, kterou, jak arogantně napsal do odůvodnění, NSS "překonal".
Je sporné, zda v konfliktu zákona a aktivistického soudce se má dá přednost názoru aktivistického soudce. Navíc, v ČR vládnou tříčlenné senáty, to není opravdový názor ÚS. Optimální by bylo, kdybychom měli pouze jeden nejvyšší soud a ne 3 a aby měl pouze 9 soudců, bez senátů.
Wágnerovou bych kvůli nepředvídatelnosti a snaze o originalitu za každou cenu dal do spodní třetiny na ÚS.
František Novák
Vůbec nic by se nestalo, kdyby jim to zaregistrovali, a pokud už se rozhodli opačně, měli obiter dictum výslovně precedenční působení na jiné než zcela obdobné případy vyloučit.
Našli by si něco jiného. A kromě toho si myslím, že i název spolku musí být zákonný.
Takže náš není, protože kdysi existovala SdP!?
Že by si našli něco jiného, není argument pro vadný judikát.
Je sporné, zda v konfliktu zákona a aktivistického soudce se má dá přednost názoru aktivistického soudce.
Není to sporné. Podívejte se do Ústavy, to není jako u judikatury NS, nálezy ÚS jsou universálně závazné, jsou zákonem v materiálním smyslu.
a) Stálo by za to blíže popsat konkrétní zásluhy zmiňovaných osob, ať lépe poznáme jejich nepopiratelné kvality!
b) Když jsou zmiňováni trestní soudci, stálo by za to uvést i státní zástupce a policisty, neboť ti také dokáží do trestního řízení dodat prvek originality a pamětihodnosti.
Vojtěch Cepl jun.,článek o Ceplovi ml. nesl nadpis :" Přízrak jménem Cepl aneb když se justice otevře veřejnosti"..je stejný jako byl jeho otec, prof.Vojtěch Cepl. Vnáší do naší zatuchlé kotliny americké pojetí práva, píše či hovoří o tom, že občanská výchova patří, či spíše by měla patřit, mezi dominantní nejrespektovanější předměty. Profesor Cepl říkal a napsal do nějakých novin jen malý článek o tom, že my Češi se o právo příliš nezajímáme(ke své škodě), a uváděl příklad - v libovolné škole v USA, vyvěsí ředitel školy nějakou vyhlášku, a děti se jdou podívat, jestli ta vyhláška není proti jejich Lidským právům.. Kdežto tady v ČR, se nejde podívat ani dospělý a nakrásně málokdo viděl a nebo dokonce četl - Listinu lidských práv a základních svobod. Ano a stejně tak, jako jeho otec hovoří Cepl jun.o tom, že Základní lidská práva musí prostupovat celý právní řád, a tím se liší od většiny soudců, jeho pojetí práva je blízko americkému právu, proto se "jeví" tak jiný..
Vůbec nic by se nestalo, kdyby jim to zaregistrovali
Stalo. Aprobovali by amorální název.
měli obiter dictum výslovně precedenční působení na jiné než zcela obdobné případy vyloučit.
To se přeci rozumí samo sebou; není třeba opakovat banality.
Takže náš není, protože kdysi existovala SdP!?
SdP <> NSDAP, v tom problém není. Problém vidím v konfliktu se SdL.
Že by si našli něco jiného, není argument pro vadný judikát.
Jenže on vadný není, jak jsem Vám jasně zdůvodnil.
Není to sporné. Podívejte se do Ústavy, to není jako u judikatury NS, nálezy ÚS jsou universálně závazné, jsou zákonem v materiálním smyslu.
Odkud ten legalism při výkladu čl. 89 odst. 2 ústavy: "Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby"? Odpovím literalismem; závazný je toliko výrok, nikoliv odůvodnění.
A teď vážně, z ÚS nelze dělat zákonodárce; ÚS neprodukuje zákony. Jeho rozhodnutí jsou stejné precedenty jako rozhodnutí NS ČR či NSS.
Promiňte, ale to mi přijde (pokud jsem správně pochopil Váš argument, případně mne nasměrujte na správnou stezku) stejně absurdní, jako kdyby MV ČR odmítlo registrovat občanské sdružení "Sloni" zabývající se ochranou slonů, protože v Velké Británii již jedno sdružení s názvem "Elephants" existuje a taky chrání slony.
Název zvolený Pecinou a spol. není umělé připodobňování se k někomu jinému a matení veřejnosti, Pecina a spol. se chtějí věnovat sudetoněmecké krajanské otázce, a tak není nijak matoucí, když si to dají i do názvu.
Podobnost tématu je tak intenzivní, že IMHO odůvodní i podobnost názvovou, která víceméně vyplývá ze situace.
Připouštím však, že míra podobnosti a míra legitimity podobnosti jsou věci spíš pocitové, než aby se daly exaktně změřit, takže třeba se jen prostě neshodneme v pociťování té míry a nemusíme si navzájem nic vyčítat.
Patrně mne tedy pokládáte za tupce, který si nepřečetl SdrZ a před registrací si neověřil, zda SdL vyvíjí v ČR činnost; nevyvíjí, sročko, které zde mají, se jmenuje jinak a oni nejsou ani jeho společníkem. Ubezpečuji vás, že nebýt kumulativního splnění těchto dvou podmínek, volil bych jiný název.
NSS chtěl být positivním zákonodárcem a udělal to podobně nešťastně, jako při zkoumání "skutečného účelu" demonstrace. Za to si rozhodnutí být mezi nejlepšími nezaslouží, přestože jinak s vašimi žebříčky s drobnými výhradami souhlasím.
Nikoliv. Jde o proslulost názvu. Zaregistroval byste v ČR Amnesty International bez vazby na AI? Conservative Party (takto anglicky)?
Patrně mne tedy pokládáte za tupce
Nikoliv. Proč jste tak vztahovačný? To u Vás dříve nebývalo. Kritisuji Vaše rozhodnutí; nic více, nic méně.
nevyvíjí, sročko, které zde mají, se jmenuje jinak a oni nejsou ani jeho společníkem.
To je irrelevantní. Podstatný je postoj SdL k Vašim aktivitám. Ten je negativní, takže to hodnotím jako parasitování na pověsti.
Ubezpečuji vás, že nebýt kumulativního splnění těchto dvou podmínek, volil bych jiný název.
Podle mého názoru je používání proslulého názvu bez souhlasu jeho nositele v rozporu s dobrými mravy.
Za to si rozhodnutí být mezi nejlepšími nezaslouží
Mně se líbí, že se zde Šimka otrocky nedržel nepříliš kvalitního normativního textu a šel po jeho smyslu.
A parasitovat na špatné pověsti, to je novum, které byste měl zavést do výuky práv. Opravdu jste mě pobavil!
Jinak, pokud jste se obtěžoval to rozhodnutí MV přečíst, oni nám nevyčítají parasitismus, ale historické asociace.
O to nejde. Jde o to, jaký je objektivně. A ten je negativní.
A parasitovat na špatné pověsti
Je otázkou, zda je špatná. U mne je třeba dobrá. A je otázkou, kam Váš spolek míří. Zda mezi 13 %, které SdL uznávají, nebo mezi chauvinistickou většinu.
Jinak, pokud jste se obtěžoval
Ano, obtěžoval.
oni nám nevyčítají parasitismus, ale historické asociace.
Ale já nehodnotím vyjádření MV, nýbrž objektivní stav.
U mě je pověst Posselta a spol. negativní, protože za 51 let pro Němce neudělali naprosto nic, nedosáhli ani toho nejmenšího pokroku (pokud za pokrok nepokládáte č-n deklaraci).
jinepravo.blogspot.com/.../...
jinepravo.blogspot.com/.../...
Oprava 2. odkazu
Je to nejlínější soudkyně s největším počtem nejdéle nevyřízených nápadů. Škoda, že není v zákoně o ÚS nějaký §, který by řešil nečinnost soudce ÚS.
Lastovecká je tam ale spíš průměr, má světlé momenty, kdežto Musil/Mucha, to je kontinuální proud právního děsu.
Není pro vás signálem už to, že V. Šimíček byl na cenu nominován?
Omezím-li se na nálezy, a to je dosti sporné, protože právě tam mohl být nejspíš přehlasován, je to namátkou III. ÚS 3221/10 (selekce odposlechů policií; jsem podjatý, mnou napsaná ústavní stížnost), III. ÚS 39/09 (aprobace protiústavní praxe, že za podání odporu se trest zpřísní), III. ÚS 2637/08 (excesivně přísně pojatá povinnost adresáta zásilky a odepření možnosti skutkové argumetnace). Jen pro zajímavost, v případech, kde byl Musil soudcem zpravodajem, došlo do stadia vydání nálezu jen 88 věcí, kdežto např. u Wagnerové 237 a u Güttlera 426.
Ad V.Šimíček: To, že se ztotožnil s určitým hodnocením důkazů z něj přece nedělá špatného soudce. Přece není měřítkem kvality to, že jdu za každou cenu proti všem. Byť u DS přicházelo v úvahu i "pouhé" pozastavení (násilné prosazování cílů a polovojenské jednotky by to také odůvodnily).
Co se ceny týče, z toho bych moc nedovozoval. Může jít i o snahu parazitovat na něčím renomé (viz ceny ministryně Kovářové).
Jinak třeba u st. občanství V.šimíček - pokud mě paměť neklame - s P.Molkem napsal originální článek na téma, že st.občanství je vlastně nárokové, byť z textu zákona vyplývá opak a literatura zde mluví o výjimečném případu absolutního správního uvážení. Pak to promítl i do judikatury (byť jiný senát judikoval opak) a pokračuje v tom. Jinými slovy prosadil originální akademický názor a vzal MV - aspoň teoreticky - pěkně pod krkem, zúžil de facto správní uvážení na nulu. A min. pro správní uvážení stanovil státu přísné meze. Z toho bych nevyvozoval, že jde státu na ruku - naopak.
OR
DS
www.nfpk.cz/miroslav-kalousek
zjistil toto:
Jinou akcí, která naznačuje možné blízké spojení směrem k justici, byl zákaz stávky odborů v červnu 2011, který nařídila i soudkyně městského soudu v Praze Dagmar Stamidisová (podřízená Jana Sváčka a známá svým velmi originálním zastavením jedné korupční kauzy). Jako poněkud zvláštní působí, že poměrně dlouhý text rozhodnutí byl sestaven mimořádně rychle v dpátek odpoledne, navíc vzbudil velké pochyby v právnické obci ohledně ústavnosti. Rychle se též ukázalo, že soudkyni Stamidisové prodala v roce 2007 radnice Prahy 5 pod vedením Milana Jančíka luxusní (4+1, 122 m2) byt pod Petřínem za necelý milion Kč.
RSS kanál komentářů k tomuto článku