Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pozvánky

Všem čtenářům tohoto blogu doporučuji návštěvu hlavního líčení s další protistátní skupinou vedenou Tomášem Vandasem, bývalým předsedou rozpuštěné Dělnické strany, které se koná 30. září 2010 od 12.30 hod. u Městského soudu v Brně, v jednací síni č. 2 v přízemí.

Trestná činnost obžalovaných je závažná a rozsáhlá: kupř. Michaela Dupová je stíhána za to, že při projevu dne 1. 5. 2009 v Brně na náměstí Svobody řekla: …ve vašich očích vidím odhodlání, odhodlání bojovat za naši Evropu do poslední kapky krve, a proto už není jen prázdnou frasí «Evropo povstaň!», protože teď my a naše Evropa povstáváme jako Fénix z popela za společnou budoucnost, za společnou Evropu. Odpor!.

Tímto výrokem se Dupová podle orgánů činných v trestním řízení dopustila trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 TrZ, za což jí hrozí jeden rok až pět let vězení. Protože je souběžně stíhána za lepení samolepek (což je závažnější zločin s trestní sazbou od tří do osmi let), lze očekávat, že jí soudy uloží souhrnný trest mezi pěti a sedmi lety.

Dne 2. června 2010 od 9.00 hod. se u Vrchního soudu v Olomouci koná jednání o odvolání Jana Šinágla proti rozsudku Krajského soudu v Brně v jeho při s Miroslavem Grebeníčkem.

Kdyby snad některý ze čtenářů-prosťáčků choval ohledně výsledku jednání jakékoli pochybnosti, snad z nich bude vyveden sdělením, že soudcem-zpravodajem u olomouckého soudu je Lenka Severová, známá autorka prvoinstančního rozsudku ve věci Vladimíra Hučína. Byla povýšena: loyalita ke správným lidem se v české justici zjevně vyplácí.

V pátek 26. března 2010 od 10.00 hod. se u Krajského soudu v Brně, budova Rooseveltova, jednací síň č. 235/II. patro, uskuteční jednání ve věci žaloby, jíž se antikomunistický aktivista Jan Šinágl domáhá po poslanci za KSČM Miroslavu Grebeníčkovi omluvy za nepravdivé skutkové tvrzení obsažené v Grebeníčkově knize Hradba vzdoru.

Spor může být zajímavý tím, že M. Grebeníček pouze citoval to, co uvedl v jednom ze svých podání u jiného soudu místopředseda Konfederace politických vězňů František Šedivý, totiž že J. Šinágl na jedné z akcí pořádaných Konfederací napadl a zranil pořadatele, který musel poté vyhledat lékařské ošetření. To ovšem není pravda, jak se prokázalo šetřením přestupkové komise, jež se incidentem zabývala.

Žaloba tvrdí, že ani výslovný odkaz na pramen nezbavuje autora odpovědnosti za zásah do práva na ochranu osobnosti, pokud ten nepodnikl přiměřené kroky k tomu, aby se o pravdivosti publikované informace sám přesvědčil. To se v daném případě nestalo, žalovaný difamační sdělení zveřejnil dokonce přesto, že – jak sám tvrdí – přestupkové rozhodnutí v té době znal.

Soudí Michal Ryška, hosté za obě strany jsou vítáni, pouze prosím, aby pyrotechniku, hole, baseballové pálky, megafony, rajská jablka, vulgární transparenty a další nezbytné propriety odložili ve vrátnici soudu.

Přestupce s kytarouV úterý 9. března vyhlásí první senát Ústavního soudu nález ve věci pana Zbyňka Horvátha, jemuž Úřad městské části Praha 1 v r. 2005 udělil pořádkovou pokutu za neuposlechnutí výzvy dostavit se k podání vysvětlení. Důvodem výzvy bylo, že pan Horváth si na řádně oznámeném shromáždění na Václavském náměstí dovolil položit bez povolení úřadu na chodník zvukovou aparaturu k jeho ozvučení. Tu mu bdělá městská policie ihned zabavila a domnělý delikt byl poté řešen jako přestupek proti zákonu o pozemních komunikacích – neoprávněný zábor veřejného prostranství.

Přestupkové oznámení bylo jako nedůvodné odloženo, ale odbojnému občanovi úřad přesto pro výstrahu uložil pořádkovou pokutu. Rozhodnutí následně s argumentací Ordnung muß sein! potvrdily Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud (rozsudek senátu Žišková-Baxa-Kühn).

Naše ústavní stížnost argumentuje tím, že součinnost v nezákonně vedeném řízení nelze vynucovat pořádkovými opatřeními, a zdá se, že tato argumentace po pěti letech našla sluchu na místech nejvyšších.

Aktualisováno.
Text vyhovujícího nálezu na webu ÚS.

Mírně otřesen jsem obdržel pozvánku na mezinárodní konferenci Zločiny komunistických režimů, pořádanou Ústavem pro studium totalitních režimů, nad níž převzal záštitu premier Jan Fischer, do r. 1989 člen KSČ.

Copak ten člověk doopravdy ztratil soudnost? Je to přibližně stejně vkusné, jako kdyby se konala konference o holokaustu pod záštitou Adolfa Eichmanna nebo Rudolfa Höße!

Aktualisováno.
Ústav mi na dotaz ústy Neely Winkelmannové sdělil, že "pan premiér celou svou biografií a osobní zkušeností ztělesňuje nešťastné 20. století. Je však výjimečný tím, že byl schopen nahlédnout svůj omyl a že se veřejně za své členství v KSČ před oběťmi režimu omluvil."

No řekněte, není to báječné, mít v čele vlády osobnost, která se dokáže za minulé chyby omluvit? Tedy, ehm, přesně ve chvíli, kdy to začne být výhodné?

Kolega Bohumil Doležal uděluje v podobných situacích Bobříka vyčůranosti, já bych mohl na jeho tradici navázat putovní Cenou Jaromíra Štětiny!