Ve správním řízení někdy znějí kuriosní argumenty. Typicky ovšem z úst obviněného a ne přibraného znalce. Jedním z takových případů se zabývá rozsudek Nejvyššího správního soudu v kause, kde znalec Josef Holoubek odmítl předložit přestupkovému orgánu standardní operační postup (SOP), na jehož základě provedl chromatografickou analysu vzorku krve, s tvrzením, že soudu SOP předloží, rozhodně však ne sprostému obviněnému nebo jeho zmocněnci (§ 15 rozsudku; nejen modří už tuší, kdo je tajemný T. P. z rozsudku, ten, kterému znalec na str. 6 hrozí trestním oznámením). Krajský soud v Praze a po něm i Nejvyšší správní soud takový postup správně označily za nepřijatelný.

Řešená kausa má další zajímavý aspekt, k jehož pojednání se soudy doposud nedostaly – není ostatně kam chvátat, vždyť k přestupku mělo dojít v prosinci 2015, tedy v optice plynutí soudního času zcela nedávno. Zkumavky se vzorky krve totiž lékař, aniž by je jakkoli zapečetil, minimálně vložením do zalepené obálky opatřené podpisem a/nebo razítkem přes chlopeň, předal policistům, kteří Jana Š. předvedli, a ti tak mohli předtím, než vzorky poslali znalci, krev vyměnit nebo do ní přidat, cokoli chtěli. A také je mohli zaměnit za úplně jiné, čemuž by nasvědčovalo, že nesouhlasí ani popis velikosti zkumavek. Pokud presumujeme, že policisté jsou absolutně poctiví a nikdy by se takové manipulace nedopustili, je vše v pořádku. Problémem je, že my nic takového, po letitých zkušenostech s policií, nepresumujeme, a vyžadujeme, aby byla shoda mezi odebraným a analysovaným vzorkem krve prokázána jinak než předpokladem, že k policii by nepřijali nikoho, kdo by neměl morální předpoklady Mirka Dušína.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)