Nastal čas seznámit se blíže s novou postavou naší – jak trefně pojmenoval jeden z komentátorů – telenovely o právu, s ústavní znalkyní v oboru politického extremismu a dvojitou Mgr. Petrou Papiežovou-Vejvodovou. Její dnešní přednášku na thema extremismu na Fakultě sociálních studií brněnské university navštívilo za tím účelem hned několik předmětů jejího studia a pořídilo na místě zvukový záznam vystoupení, který, vědomi si, že ustanovení § 31 odst. 1 písm. c) AutZ natahujeme na skřipec opravdu velkou silou, avšak doufajíce ve velkodušnost a toleranci Masarykovy university, vystavujeme (formát MP3, 50 MB).

Vejvodová rozhodně není rozený rhetor jako Ivo Svoboda, a tak byla její presentace dosti suchá a nezáživná, na straně druhé ale nepředvedla to, co druhdy Klára Kalibová, kterážto prý, spatřivši při podobné příležitosti Patrika Vondráka a Filipa Vávru, vzkřikla hlasem velikým, že dokud všichni extremisté neopustí sál, nebude v řečnickém výkonu pokračovat. Diskuse mladé vědkyně se studijním materiálem byla zdaleka nejzajímavější částí, proto nám snad Mgr. duplex Vejvodová odpustí, že presentaci nevěnujeme než strohou poznámku, že magistr práv by snad přece jen neměl hovořit o zrušení Dělnické strany, byla-li tato evidentně rozpuštěna. Dobře rovněž působí, když, neumím-li už příslušný jazyk, výslovnost jmen si někam poznamenám: ne, Gobineau se skutečně nečte, použiji-li s ohledem na omezenější rozhled znalkyně jednoduchý fonetický přepis, [gobinau], a Chamberlain [čembrlejn], nýbrž [gobinó], resp. [čejmbrlin]. Vážně je to tak, můžete mi věřit!

Jak víme ze znaleckého posudku, Vejvodová je zastánkyní Marešovy školy kontextuálního extremismu, a to, dalo by se říci, jeho extremní varianty, podle níž ani sám extremista není schopen stanovit, je-li extremistou, a potřebuje k tomu odbornou pomoc znalce. Její přístup je přitom, jako u mnoha tuzemských humanitních badatelů, ryze antinominalistický, a tak factum, že ta či ona osoba je kupř. neonacistou, není prokazatelné na základě objektivně daných kriterií, ale rozhodující je osobní historie zkoumaného jedince, od něhož se tato metafysická klasifikace odvíjí.

To vyplynulo např. z diskuse na thema kritiky Israele. Vejvodová patrně nezná Ščaranského tříbodový test (se kterým, mimochodem, stejně jako mnozí jiní, nesouhlasím, protože samotný pojem legitimní/nelegitimní kritika pokládám za imanentně nedemokratický), a tak se dala dotlačit do posice, že zda jde o kritiku Israele nebo o projev antisemitismu, záleží na osobě mluvčího: co je u demokrata legitimní kritikou, je u neonacisty antisemitským výrokem – a tedy potenciálně trestným činem se sazbou do tří let vězení. Tohle bude znít u soudu opravdu přesvědčivě…!

Obdobně na samé hranici fiaska skončil Vejvodové exkurs do oblasti historického revisionismu, kde se vyslovila pro kriminalisaci alternativního pojetí historie (resp. jejích sensitivních aspektů), přičemž však nepopřela, že i obecný náhled na dějiny podléhá určitému vývoji, takže co je dnes neorthodoxní a podle Vejvodové trestné, může být za určitou dobu chvályhodné a kanonické. Neboli, slovy Karla Havlíčka: Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba. Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zláme vaz!

Diskusi P. Vejvodové a P. Vondráka, který měl příležitost ke studiu politologie se zaměřením na extremistická hnutí zejména ve vazbě, ctěným čtenářům tohoto blogu vřele doporučuji.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)