Autorem blogu je 
Skokie je severní předměstí Chicaga, obývané převážně židovskou populací. NSALP neboli National Socialist American Labor Party, dříve National Socialist Party of America (NSPA), je významem spíše okrajová americká neonacistická strana, jejíž členové si libují v nacistických uniformách a symbolice, hlásají theorii o nadřazenosti bílé rasy a mj. prosazují myšlenku deportace Američanů černošského původu do Afriky.
NSPA a Skokie vstoupily do právních dějin sporem o prvomájový pochod, který tam strana hodlala v r. 1977 uspořádat a který se skokieská radnice rozhodla zakázat. NSPA následný více než rok trvající soudní spor, v němž ji, mimochodem, zastupoval židovský advokát Burton Joseph, vyhrála a rozhodnutí odvolacího soudu, známé jako Collin v. Smith, 578 F. 2d 1197 (7th Cir.) (1978), se stalo jedním z úhelných kamenů moderního pojímání svobody projevu. Nejčastěji se z něj cituje následující věta: It is, after all, in part the fact that our constitutional system protects minorities unpopular at a particular time or place from governmental harassment and intimidation, that distinguishes life in this country from life under the Third Reich.
Nic podobného ve středu u Obvodního soudu pro Prahu 1 nezaznělo, obžalovaní byli zproštěni obžaloby pro nedostatek důkazů, přičemž soud dal jasně najevo, že kdyby bylo k prokázání strašlivého zločinu lepení protistátních samolepek k disposici víc důkazů, neváhal by je poslat do vězení. Zdá se, že – stejně jako v 80. letech – největším nepřítelem současného režimu je svobodné slovo, článek, kniha, leták, plakát, nálepka.
Přesto je rozsudek svým způsobem převratný: jen málokdo očekával, že by mohl skončit zproštěním případ, v němž byli hned tři z osmi obviněných stíháni vazebně. Spíše se čekaly mírné tresty, které by zaručily, že stát nebude muset obviněným vyplatit kompensaci za nedůvodné trestní stíhání, za vazbu a za náklady obhajoby. Je to u českých soudů téměř automatismus: jakmile je někdo vzat do vazby, je prakticky jisté, že od soudu s nějakým trestem odejde, i kdyby si orgány činné v trestním řízení měly příslušný skutek vymyslet.
Soudkyně Dana Šindelářová se snažila bagatelisovat význam obhajoby, což je z její strany patrně jen odplata za četná příkoří, jež jí bylo se strany obhájců, především dvou hlavních lepičů
Vondráka a Rodové, snášet. Kdyby skutečně byl její senát od prvního okamžiku přesvědčen o nedostatečnosti předložených důkazů, neměla by Šindelářová nejmenší důvod dotazovat se nahoře
, jestli má vyloučit znalce Svobodu: prostě by to udělala, anebo by důkaz znaleckými posudky jako nadbytečný zamítla: nejsou-li k disposici důkazy o podílu obžalovaných na skutku, nemá smysl zabývat se jeho povahou. Ve skutečnosti byla obhajoba a její kvalita a relativní agresivita rozhodujícím faktorem, který příznivý výsledek způsobil, a kdo si myslí opak, nechť si laskavě vzpomene na soudkyni Věru Bártovou a její senát a představí si, jak by asi hlavní líčení dopadlo, kdyby se obhajobě nepodařilo docílit před dvěma lety jejího vyloučení.
Vyhráno však zdaleka není. Zdeňka Galková a Dana Šindelářová se znají příliš dobře a příliš dlouho na to, aby se lehce vzdaly. Vzpomínám si na téměř dvanáct let starý případ, ve kterém hrály roli rovněž tyto dvě dámy, a rovněž v něm bylo potřeba, ve státním zájmu, odsoudit nevinného. Tím byl Mads Trærup, dánský mladík, kterého soud vzal do vazby při nepokojích okolo zasedání MMF a Světové banky v Praze v r. 2000.
Šindelářová a její senát nejprve Trærupa pro nedostatek důkazů zprostily, stejně jako v samolepkové kause, avšak poté, co se ukázalo, jak intensivní je státní zájem na jeho odsouzení, odvolací senát Jarmily Löffelmannové nejprve věc vrátil a poté se u Obvodního soudu pro Prahu 1 odehrála nebývalá fraška, když Zdeňka Galková přivedla jednoho ze svých universálních svědků
, policistu, a ten, ačkoli bylo jasné, že na místě vůbec nebyl, dodal obžalobě rozhodující důkaz o Dánově vině. Obhajoba byla tehdy dost pasivní, patrně smířená s tím, že Česká republika stejně udělá vše pro to, aby neměla ostudu a Trærupovi nemusela vyplatit odškodnění, a pokud je mi známo, relativně mírný trest akceptovala a proti nespravedlivému rozsudku se neodvolala.
Není vyloučeno, že Galková se Šindelářovou se pokusí o reprisu a nedostatky v důkazní situaci dalším podobně podlým trikem napraví. Anebo se do věci vloží přímo Městský soud v Praze a nařídí Šindelářové hodnotit důkazy jiným způsobem a obžalované odsoudit.
V každém případě bychom neměli případ závadového lepení pouštět ze zřetele, protože ať chceme nebo ne, rozsah naší vlastní svobody projevu určuje to, jak je nakládáno s projevy těch, kteří jsou v menšině a se kterými, často i hluboce a vášnivě, nesouhlasíme. Šrouby státní represe oposičních politických názorů se v této zemi dlouhodobě utahují a je jen otázkou času, kdy se, budeme-li pasivní, na lavici obžalovaných po Vondrákovi a Rodové ocitneme my sami.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
O Skokie, americké nacistické straně a jednom dánském studentovi
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Samolepkový proces
- Počet zobrazení: 5133
Komentáře
* * * * *
Jak snadné, milý Wattsone. :-D
Swantoviet
-es-
Např:
"Íííívo Svoboda!!!!"
"Svoboda je bůh!"
"Svobodááááá, Svobodááááá, héjá-héjá-heja Svoboda"
(nápěv melodie z MS v Hokeji)
Swantoviet
Žádný paradox, pane. Samolepky,advokát Kočí,voda z kašny, atd, mají společného jmenovatele. Je to autoritativní moc státních orgánů nad občany a nad jejich uskupeními. Myslím, že pro své potřeby zahrnuje i justici, byť ne Parlament. Říká se jí moc veřejná. Je v rozporu s Ústavou a pochopitelně s Charter of Fundamental Rights of EU, kterou navíc někdo do češtiny nesprávně přeložil. Do doby, než Parlament toto vše pochopí a sjedná nápravu, ze srabu, v kterém se česko nachází, NEMŮŽE být východisko.
mirek vorlický
Škoda, že strach nedovolí neznámému vystoupit ze stínu své masky, aby mohl/mohla přispět ke zlepšení obecně velmi špatného stavu u nás doma. Nenabízím své řešení jako možné jediné (tedy nahradit moc veřejnou známými třemi díly moci státní), byť jsem přesvědčen, ergo vím, že jako jedno toto funguje dobře. Také chápu, že přistoupit na můj návrh, by pro hodně lidí znamenalo předčasný odchod z profesního života. Alas, to se mělo stát již dávno...
mv
Slovo elitář je důkazem, jak relativní jsou elity, možná skoro až abstraktní, jako je určitě moc veřejná. I komunisté měli svoje elity a elitáře, i když trochu jinak než proletáře. Na úhelných kamenech se toho nepostaví tolik jako na cornerstones. Je tedy lepší použít dobré kameny základní. Může jich být několik, minimálně však tři. To věděly i dojičky krav.
Co dodat? Snad jen, že to je "ta nešťastná víra v policii" (TGM, České myšlení), která i dnešním právníkům umožňuje se stydět za svoji ČAK, než čelit její autoritativní moci stavovskou hrdostí. Že by hrdost stojící než na úhelných kamenech? Co zbývá, než intuice, pane Pecino?
mv
RSS kanál komentářů k tomuto článku