Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Případ pana Ž. opět v prvním stupni

Další vývoj ve věci pana Ž., jehož případ, střet se strážníky pražské městské policie, resp. soudní projednávání téhož, se nedávno přehoupl do druhého desetiletí (je to relativně mladý muž, chovám proto naději, že se pravomocného rozsudku dožije): usnesením Vrchního soudu v Praze byl předchozí rozsudek zrušen a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání.

Stručně rekapitulujme, co se v tomto sporu o ochranu osobnosti stalo: Městský soud v Praze, soudkyní Dagmar Stamidisovou, nejprve přiznal panu Ž. na zásah do osobnostního práva dvacet tisíc korun. Tuto částku zvýšil Vrchní soud v Praze na padesát tisíc, ale protože panu Ž. se taková satisfakce (oprávněně) zdála směšně nízká, podal dovolání. Nejvyšší soud vyhověl a obě rozhodnutí zrušil. Poté přiznal soud I. stupně osm set tisíc, ale to se zase zdá příliš vrchnímu soudu, který podobné částky přiznává pouze celebritám, nikdy běžným občanům, a tak případ vrátil městskému soudu. Od samotného incidentu se strážníky mezitím uplynulo 10 let a 9 měsíců…

Číst produkty komunistických senátů Vrchního soudu v Praze (ano, i tento je stoprocentně KSČ-positivní, a ani to nemusím ověřovat v seznamech: jiné tam nemají) postrádá hlubšího smyslu, omezme se proto na poznámku, že v řízení trvajícím deset a více let je celkem obvyklé, že se judikatura změní, a pokud by žalobce měl reagovat na každou její změnu úpravou žaloby, musel by zákonitě svůj spor prohrát – v daném případě proto, že kdyby vzal žalobu zpět a zažaloval moderně újmu na zdraví, byla by jeho žaloba zamítnuta jednak pro překážku věci rozhodnuté, jednak z důvodu promlčení. Žaloba byla podána tak, jak bylo před deseti lety obvyklé, a žalobce má právo, aby byla v tomto kontextu posouzena a aby o ní bylo s úvahou této skutečnosti rozhodnuto. Zamítnout ji jen proto, že se cca čtyři roky po jejím podání změnila judikatura, je neakceptovatelným zásahem do žalobcovy právní jistoty.

Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběhy pana Ž.
Počet zobrazení: 3371

Komentáře   

0 # Anonymní 2013-08-16 14:26
I zde nám figuruje "úžasný" závěr ze znaleckého posudku: "Žalovaný se pak v této souvislosti dovolává obsahu označeného spisu, v němž byl vypracován znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví sebeobrana, podle něhož měl žalobce při zákroku strážníků užívat aktivní obranu"
0 # Tomáš Pecina 2013-08-16 15:17
Slušný občan neprotestuje a když se ho policisté rozhodnou zbít, rozhodně neklade odpor (ještě navíc prý "aktivní"!).
0 # FORTUNA 2013-08-17 08:10
Vážení pánové, dovolím si dotaz, poznámku:
Než neustále projevovat úžas, jak věci léta pochodují mezi soudy sem a tam, aniž by kdy bylo něco vyřešeno, nebylo by věcnější se zeptat, proč by nebylo obecně lepší, aby byla jen jedna řada soudů a aby odvolací soud ve věci vždy prostě rozhodl? Tedy, proč rozhodnutí soudu není platné do doby než vyšší soud rozhodne jinak? S tím, že věc končí u konkrétního nejvyššího soudu v zemi, ať se již takový nazývá jakkoliv?
mirek vorlický
0 # Anonymní 2013-08-17 09:39
Protoze to generuje umelou zamestnanost, kazdy urednik vymysli takove predpisy a zakony, aby posilil svoji moc, udelal se nepostradatelnym a dal praci sobe podobnym.
0 # Tomáš Pecina 2013-08-17 11:43
Zásadním problémem je pomalost jednotlivých stupňů, ne jejich počet. "Iterací" bylo zatím pět, a kdyby každá trvala šest měsíců, byla by celková délka řízení dva a půl roku, bylo by to tedy dlouhé, ale stále snesitelné. Takto připadá na jednu "iteraci" v průměru přes dva roky, a to akceptovat nelze.
0 # Filip Šudák 2013-08-19 07:45
Není v praxi uskutečnitelné, aby "odvolací soud ve věci vždy prostě rozhodl".

Pakliže nadřízený soud (orgán) shledá v nalézacím řízení vady řízení, spočívající v tom, že nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci, tj., že je třeba doplnit ve větším rozsahu dokazování, jiný způsob, jak tuto vadu řízení zhojit, než kassace, by odňal účastníkům řízení právo na opravný prostředek, zde odvolání.

Mluvím, samozřejmě, obecně, tím netvrdím, že důvody vrchního soudu, na kterých svůj zrušovací rozsudek staví, jsou, či nejsou, právem, pro toto je to irelevantní.
0 # FORTUNA 2013-08-20 08:45
Soudnému člověku, který není zatížen brýlemi jen českého práva, musí být zřejmé, že v ČR správa spravedlnosti svoji roli neplní. Tedy to, co je v praxi uskutečnitelné, je nutno hledat především u těch sousedů, kde právo funguje.

Výkon spravedlnosti musí podléhat určitým pravidlům. Jsou-li nastavena tak, že věc prodlužují, je třeba je změnit a ne jimi zdůvodňovat nekonečná soudní řízení. Pak se 2,5leté řízení nebude zdát dobré oproti 10letému, když 1/2 roku bude stačit. Připadá mi, že v ČR jsou pravidla jen pro to, aby systém byl nefunkční. Je to snaha z dob Rakouska-Uherska?

Pak nastává otázka, co vlastně soudy v ČR jsou (co je to prosím orgán?) a čemu vlastně slouží. Zásadní problém nevidím v pomalosti soudů, ale v tom, že celá správa spravedlnosti je v rukou těch, kteří jsou na ní závislí pro denní chléb. Pokud o správu neprojeví vážný a aktivní zájem lidé, kterým má sloužit, věc se zákonitě nezlepší. Lidé nemají jen tu vládu, kterou si zaslouží, ale i tu spravedlnost, o kterou stojí. Jinak ji nemají a samotné debaty na internetu, přestože je podporuji, to nezmění. Prosté. Již na základních školách by se měl vyučovat koncept spravedlnosti, práva, zákonů a jejich správa.

mirek vorlický
0 # Filip Šudák 2013-08-21 19:39
Orgánem jsem mínil jiný rozhodující orgán, např. správní. Ony ty nejobecnější zásady se vztahují na všechny rozhodující orgány, nejenom na obecné soudy.

Ostatnímu moc nerozumím.
0 # FORTUNA 2013-08-24 08:53
ad Filip Šudák, 21.8.2013

Děkuji za reakci.

Nevím, co by mělo být nepochopitelné, jen heslovitě tedy: situace v ČR je tak zamotaná, že hledat řešení doma k problémům českého práva nelze, pravidla českého práva se zdají být nastavena tak, aby nic nefungovalo, a konečně, lidi mají jen to, co si zaslouží, nebo jen to, co zbyde, když se sami nechtějí starat. Dám tedy konkrétní příklad a jak probíhá v ČR: Šott, Bárta a spol.

1.soud ve věci rozhodne, 2.soud rozhodne, že rozhodl blbě, ať rozhodne opačně, 1.soud skřípe zubama, brečí, že je znásilňován a nucen porušovat zákon (chápete to? soudem je soud nucen porušovat zákon?!), ale nechá se znásilnit, zákon poruší a rozhodne opačně. Hned na to kluše 1.soud brečet na ministerstvo, že byl znásilněn. Ministerstvo běží na Nejvyšší soud a tam si také stěžuje. Celý proces fňukání má však jen akademický význam, nic se nebude měnit. Paralelně akci rozvíjí Zeman, NSZ, také u Nejvyššího soudu, tady však ke změně ve věci dojít může, prý.

Poznámka: Je-li soud nezávislý, proč vůbec 1.soud rozhodl protizákonně (v 2.řízení), proč si neřekl zákon porušovat nebudu, a proč potom, N.B., když zákon z vlastní vůle poruší, jde brečet na ministerstvo? Konečně, jak může soud nižšího stupně obvinit soud vyššího stupně z porušování zákona? Na co potom vyšší soudy jsou? Co to je za bordel?

Myslíte, že toto je normální? (já si myslím, že vím, čím to všechno je, ale napíšu to, a pan Pecina mne zase vymaže)

Je můj předešlý příspěvek teď pochopitelnější?

mv
0 # Anonymní 2013-08-27 20:12
jen 2 dotazy:
a) zastaveni rizeni usnesneim na zaklade procesniho ukonu zalobce - zpetvzeti zaloby tvori prekazku veci pravomocne rozhodnute ?

b) zmena zaloby v sobe obsahuje riziko vzneseni namitky promlceni protistranou ?

martin levy
0 # Tomáš Pecina 2013-08-27 22:07
a) Ne, ale bolestné, ve výši podle vyhlášky, žalováno bylo, a řízení skončilo pravomocným rozsudkem. Nebylo proto možné žalovat totéž znovu.

b) Ano, obecně obsahuje, pokud se uplatňuje jiný nárok. Spor by tedy byl primárně o totožnost nároku a risiko neúspěchu pro žalobce poměrně velké.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)