Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Power

Státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov Milan Richter zamítl dnes doručeným usnesením stížnosti všech deseti obviněných organisátorů koncertů neonacistických kapel, které policie začátkem června zadržela a z nichž pět je dosud ve vazbě.

Usnesení je podařené humoristické dílko: zejména výkladová pasáž o tom, jak veřejná žaloba důkazy v průběhu trestního řízení postupně odtajňuje, takže vůbec nevadí, že v usnesení o zahájení trestního stíhání žádné nejsou, musí vyvolat u každého, kdo má aspoň základní povědomost o zásadách demokratického trestního práva, bujaré veselí – napadá mne, že k finálnímu odtajnění důkazů dojde patrně při závěrečném návrhu státního zástupce.

Se složitějšími argumenty, zejména s otázkou zavinění, se tento brněnský právní expert přirozeně vyrovnat ani nepokusil. Nu, tohle hlavní líčení tedy rozhodně nebude žádná nuda!

Osel měsíce července samozřejmě Milanu Richterovi nemohl uniknout, tentokrát mimořádně s rudou Urválkovou stuhou za zvláštní příspěvek k poškozování demokracie v této zemi. Upřímně blahopřejeme!

(Pro referenci a pro porovnání kvality právní argumentace zveřejňujeme i jednu ze stížností.)

Kupodivu nikoli, jak bychom předpokládali po rozsáhlé mediální masáži a jak by mohly naznačovat zmínky o operativními prostředky opatřeném důkazním materiálu v usnesení o zahájení jejich trestního stíhání.

Jako důvody prohlídky je uváděno něco zcela jiného, než že obvinění měli organisovat neonacistické koncerty, totiž že propagovali zakázaná hnutí na Internetu – žádost byla tedy v zásadě zkonstruována na základě starého dobrého policejního principu, povolte nám prohlídku a ono už se na ně něco najde.

Uvidíme, jak se s takto široce pojatým právem policie narušovat domovní svobodu vypořádá Ústavní soud, jemuž obviněný Jan P. adresoval ústavní stížnost.

Značné mediální pozornosti se v uplynulém týdnu těšila spektakulární akce Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu, který zadržel deset organisátorů neonacistických koncertů a provedl u nich domovní prohlídky. Policejní mluvčí i důstojníci nešetří superlativy, media dávají najevo zdrženlivou spokojenost, veřejnost je nadšena: tak se na ně musí, na ničemy extremistické! Nové vedení ministerstva vnitra ukázalo tvrdou ruku a dalo najevo, že v České republice se žádná zakázaná hudba provozovat nebude!

Kdyby se media zabývala podstatou věci – a měla k tomu aspoň základní odbornou kompetenci – musela by se ve své chvále velmi mírnit. Nemohlo by jim např. ujít, že usnesení, jímž bylo zahájeno trestní stíhání, psal patrně kdosi, kdo na policejním rychlokursu právě v době, kdy se probírala subjektivní stránka trestného činu, chyběl (a pro něhož bude velkým překvapením, že by se měl ve svém produktu zabývat i otázkou úmyslu – tento výraz se mimochodem v celém jedenáctistránkovém dokumentu nevyskytuje ani jednou, což je v případě, že je sdělováno obvinění z úmyslného trestného činu, poněkud povážlivé).

A také, kdyby media měla paměť a vyšší než rudimentární stupeň analytických schopností, našla by si záznam z vystoupení policejního mluvčího po loňském koncertu v Ochozi u Brna, a zeptala by se kpt. Bc. Krautwursta, jak je možné, že posuzuje jako trestný čin to samé, co policejní mluvčí tehdy hodnotil slovy: "Pořadatelé zvládli akci uhlídat naprosto v pořádku".

Copak je důvodem tak radikální změny optiky? Že by snad trestní stíhání bylo účelové, zahájené na politickou objednávku? Je-li tomu tak, asi bychom se neměli pohoršovat nad procesem s Miladou Horákovou, neboť následky byly tehdy sice tragičtější, ale princip, dobrovolné podřízení orgánů činných v trestním řízení politickému zájmu nositelů moci, je přesně tentýž.

Aktualisováno.
Aktivistická proestablishmentová media, konkrétně Aktuálně.cz, sice námi zveřejněný anonymisovaný dokument reflektovala, ale ve své chvále policejní práce neustala. Buďme velkorysí: ať si policisté svých pět minut slávy užijí. Jen nevím, zda po zprošťujícím rozsudku, který lze s poměrně vysokou pravděpodobností očekávat, budou mít její mluvčí dost odvahy předstoupit před novináře znovu a vysvětlit, kdo a kde udělal chybu.