Autorem blogu je 
Činíce zadost zpravodajské povinnosti, zveřejňujeme vyhovující nález Ústavního soudu ve věci Františka Bukóciho, jehož policisté nejprve šikanosně připravili o řidičský průkaz a poté mu ministerstvo dopravy odmítlo poskytnout náhradu za dobu, po kterou nesměl řídit. Jak vypadá podle senátu Nejvyššího soudu 30 Cdo vadné
dovolání, neobsahující vymezení předpokladů své přípustnosti, se můžete přesvědčit zde.
Nyní se bude dovoláním znovu zabývat Nejvyšší soud; rozhodně však není kam spěchat, vždyť od zadržení Bukóciho řidičského průkazu uplynulo jen něco přes pět let!
Komentáře
Ústavní soud píše "Bylo naopak na Nejvyšším soudu, aby v senátu a nikoliv samosoudcem posoudil vymezení přípustnosti dovolání stěžovatelem jako naplněné."
Proč tedy ale ÚS současně jasně neříká "přípustnost dovolání byla vymezena přinejmenším větou abcdefgh na straně x dovolání"?
Není to zdaleka ojedinělý případ, kdy ÚS o něčem hovoří jako o klíčovém bodě, ale nijak to nekonkretizuje. Já vím, že zde si to můžeme s trochou snahy dohledat sami, ale v jiných případech už je to obtížnější. A někdy mi dokonce připadá, ÚS tou nekonrétností maskuje, že to ukázat ani nejde (jedna kazuistika popsaná zde: jinepravo.blogspot.com/.../...).
Protože neví, o čem přesně píše. Zda řeší vadné, ale jinak teoreticky přípustné dovolání, bezvadné a teoreticky přípustné dovolání, přípustné dovolání či nepřípustné dovolání. Závěr o přípustnosti dovolání ÚS prakticky učinit nesmí, o bezvadnosti v zásadě může.
Napadené usnesení NS je postaveno na jednoznačném (a blbém) závěru, že dovolání je vadné, protože neobsahuje vymezení předpokladů přípustnosti. K tomu má ÚS několik vzájemně nekompatibilních sdělení:
1) "stěžovatelem vymezená otázka nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, což naplňuje jeden z předpokladů přípustnosti dovolání." (odst. 16) - jako první tedy ÚS sděluje (bez bližšího odůvodnění), že dovolání je přípustné.
2) "Rozhodnutí o přípustnosti dovolání z hlediska splnění podmínek dle § 237 o. s. ř. přitom nemůže činit jediný samosoudce, nýbrž musí zůstat vyhrazeno senátnímu rozhodování." (odst. 17) - ÚS podsouvá NS, že rozhodoval o přípustnosti, ne o vadách, byť NS výslovně píše, že odmítl pro vady a zároveň tento jeho názor ÚS rekapituluje jako závěr o vadách: "otázka, která dle stěžovatele ... není vymezením předpokladu přípustnosti dovolání."
3) Teprve v odst. 18 ÚS rozhoduje o tom, co bylo podstatou věci, tedy zda bylo dovolání vadné ("Ústavní soud se neztotožnil se závěrem Nejvyššího soudu, že v dovolání stěžovatele nebyly vymezeny předpoklady jeho přípustnosti")...
4) Aby vzápětí uvedl nesrozumitelnou blbost: "Bylo naopak na Nejvyšším soudu, aby ... posoudil vymezení přípustnosti dovolání stěžovatelem jako naplněné." - Dovolatel má vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. To lze posoudit jako (bez)vadné, ale ne jako "naplněné". Naplněné mohou být předpoklady přípustnosti, pak to ale není závěr o vadách jejich vymezení.
RSS kanál komentářů k tomuto článku