Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Michael Vašek

Stalo se tak nálezem, z něhož je patrné, že majorita složená z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jiřího Zemánka přehlasovala disentujícího Ludvíka Davida. Ústavní soud vysvětlil, že námitka dovolatele, že v jeho věci odvolací soud poté, co mu byla věc vrácena Ústavním soudem, právní závěry vyslovené ve zrušujícím nálezu nerespektoval, zakládá přípustnost dovolání, které tudíž nelze odmítnout formálně z důvodu, že stěžovatel nepodřadil dovolací důvod pod některý z důvodů zakotvených v § 237 občanského soudního řádu.

Co bude dál, je ovšem nejasné. Nejvyšší soud dovolání podruhé odmítnout nesmí, avšak má určitý prostor pro jeho zamítnutí. Jak v takovém případě dopadne třetí ústavní stížnost, jest otázkou pro Pythii Delfskou, nikoli pro prostého účastníka řízení.

Případ podnikatele Michaela Vaška z Kuřimi známe, je ostatně starší než tento i předchozí blog, an vznikl v létě r. 2007, kdy kuřimský městský úřad začal exekuovat pokutu na základě neexistujícího exekučního titulu, a místo omluvy zveřejnil pak na úřední desce sdělení, které z pana Vaška učinilo deliktního dlužníka; omluvu za omluvu již tento raději nepožadoval, zhroziv se představy, co by mohlo následovat, a nadále chce pouze relutární satisfakci.

Kausa dospěla k Ústavnímu soudu již podruhé, a i tentokrát vyústila v nález, jenž bude v úterý odpoledne veřejně vyhlášen.

Nechceme čtenáře zatěžovat podrobnostmi ústavní stížnosti, kdo má zájem, může si ji přečíst sám, případně své povědomí o věci doplnit překvapivě rozsáhlým a poněkud arogantním vyjádřením Nejvyššího soudu a replikou stěžovatele; nechce-li se onen tímto procesním diskursem zevrubně probírat, může se arci spokojit i s jeho stručnou rekapitulací: soudce Nejvyššího soudu Pavel Simon stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci sděluje, že tento je idiot, a stěžovatel odpovídá, že dle jeho skromného mínění je idiot naopak soudce Simon.

Jak spor vyřešil Ústavní soud, se dozvíme, avšak bez poznámky rozhodně nemůžeme přejít fakt, že civilní spor o náhradu škody, rozhodně nijak extremně složitý, je soudy řešen neuvěřitelných devět letJustice delayed is justice denied, a ať už spor skončí jakkoliv, představuje toto řízení travestii nalézání práva a fatální, neomluvitelné selhání justice.

Budete-li se naopak nacházet 10. června 2009 v Brně, neměli byste si nechat ujít jednání o žalobě o náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč, jíž se žalobce domáhá po obci, která na něj bezdůvodně nařídila daňovou exekuci, a když jsem ji jménem žalobce vyzval, aby se mu na úřední desce omluvila, zveřejnila místo toho "omluvu", jíž žalobce dále poškodila.

Je to již třetí jednání v této věci; soudkyně se nejprve bezúspěšně pokusila přehrát věc na krajský soud, a při druhém jednání po žalobci žádala, aby vzniklou újmu detailně prokázal (tj. aby prokázal, kdo všechno o něm nyní na základě chybně nařízené exekuce špatně smýšlí) a ve kterém utajovaném (protože fakticky nezákonném) bankovním registru dlužníků je žalobce veden.

Další jednání, při němž by mohl padnout rozsudek, může tedy být zážitkem jen pro otrlé jedince, uvyklé absurditám české soudní "spravedlnosti"…