Autorem blogu je 
Ne, neměl jsem tam chodit. Moje chyba. Odůvodnění zamítavého rozsudku v kause nezákonných prohlídek ve dvou bytech, zazněvší z úst soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 Otílie Hrehové, se natolik vymyká provedenému dokazování i logice, že je nesnadné jakkoli je racionálně uchopit.
Jak jsme informovali, policie, hledajíc Lukáše Borla, podnikla v r. 2016 serii razií v bytech osob, o nichž se domnívala, že onoho mohou skrývat. Poškození se tomu brání u soudu, a dnes se dozvěděli, že policie mohla razii uskutečnit, protože měla ve všech případech podezření hraničící s jistotou
, že v prohledávaném bytě se Borl nachází: připomínáme, že v osm večer pojala ono podezření v Praze, a následujícího dne brzy ráno v Brně. Fakt, že hledaný se nikde nenašel, řečenou výtečnou soudkyni nevyvedl z konceptu: zřejmě utekl kanalisací, případně se kvantově teleportoval.
I my máme podezření hraničící s jistotu: že O. Hrehová má intelektuální potenci, jež ji plně kvalifikuje pro působení u soudu, arci výhradně ve styku s podlahovou plochou, nikoli s účastníky řízení, a při obsluze mopu, ne při rozhodování o tak důležitých věcech, jako je právo každého na ochranu domovní svobody.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Podezření
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Hledá se Borl
- Počet zobrazení: 2907
Komentáře
Vzpomínám si na doby, kdy MSp odmítalo poskytovat odškodnění osvobozeným obžalovaným s tvrzením, že policie přece měla dostatečnou míru podezření ke stíhání, takže stíhání bylo důvodné a takový drobný fakt, jako že byl dotyčný pravomocně zproštěn to přece nemůže změnit.
A už (po x letech boje) se vžilo, když je někdo osvobozen, tak nic nespáchal, a tudíž bylo stíhání nedůvodné.
Bude nutné dalších x let bojovat za to, aby stejný princip platil i pro domovní prohlídky.
1) k Jan V, 23.3.2018, 8:32
Někoho hledám, protože ho chci, a nevím kde je. Mohu dovozovat, že když jsem ho nenašel, že jsem ho neměl tedy hledat?
2)Je-li v žalobě postup policie uvedený správně (I.Rekapitulace
(3)) smí policie udělat prohlídku buď na základě PODEZŘENÍ nebo JISTOTY. Pro první případ potřebuje souhlas soudu a pro druhý koná na základě vlastní úvahy. Prohlídku - ne razii - na základě jistoty smí - řekl bych - policie provézt jen se souhlasem přítomných. Pakliže námitky jsou, policie musí zajistit byt proti úniku osob a skočit si k soudci pro povolení (třeba ho i vytáhnout z postele). Pak koná na základě PODEZŘENÍ a soudního povolení.
3)v případě, že přítomní v bytě se cítí poškozeni na svých právech, smějí policii žalovat z jejich porušení. V případě prohlídky na JISTOTU a proti námitkám přítomných, když nikoho nenašla, bude muset policie u soudu vysvětlit, proč tak jednala.
Z vlastní praxe dovozuji, že policie, ST, jiné správní orgány a soudy jednají nezřídka jako jedna strana. Soudkyně se asi snažila policii z věci vyvléknout - policie nedokázala vysvětlit své pohnutky k jistotě - a vymyslela pro ten účel - má-li pan Pecina pravdu - pojem ´podezření hraničící s jistotou´. Toto je však pořád jen podezření. V souladu s českou praxí, to nevypadá však jako podezření ani jako jistota (další příklad doručení fikcí). Nikdo tomu pořádně nerozumí, hádám ani soudkyně, a věc se nějak bude léta šušlat, až se na ni zapomene, nebo až ji vytrvalí žalobci dotlačí k Evropskému soudu.
větší, jako rodák z Českého Těšína jsem s poměry, které tam panují, dokonale obeznámen, umím pochopitelně i řeč, a znám tamní hranice. Rozhodnutí tedy padlo na Polsko. Jak jste se tam dostal? Nejprve bylo nutné odpoutat pozornost. Museli jsme vypustit různé fámy pro policii a média, což pro nás nebyl až takový problém. Ale byl jsem překvapen, jak snadno to klaplo. Hned následujícího dne jsem si v novinách přečetl, že na Slovensko projelo tajemné Lamborghini, a že celé Slovensko hledá Krejčíře. Tím jsme si vlastně uvolnili ruce, nebo spíš cestu, a byl to důvod k malé oslavě... Jak se vlastně vypouštějí takové fámy? To byla opravdu vydařená hra. Věděli jsme totiž, že nám všem, myslím svou rodinu, blízké a přátele, budou odposlouchávat telefony. Nejprve jsme tedy instruovali jednoho kamaráda, aby zatelefonoval manželce z benzínky na Slovensku, že jsem v pořádku, a že mě nedostanou. Zmínil se taky o tom Lamborghini. Co se pak na Slovensku dělo, to myslím, ta země ještě nezažila. Převrátili tam každý kámen, prohledali každý motorest, hledali mě tam jako diví, zatímco na manželčin mobil chodily z celého Slovenska esemesky typu "Moc tě miluju, bude to dobré, tvůj R" Poslední zpráva, kterou jsme jim takto poslali, byla z Vídně. Přítel odtamtud poslal esemesku že jsem O.K., a že za pár dnů odlétám letadlem na Kubu. Nechal jsem dokonce koupit letenku na mé jméno. Myslím, že tam asi odletělo plné letadlo policistů. Tak to je opravdu zdařilý kousek. Ale počkejte, ona to zas taková legrace není. My jsme je totiž mezitím navedli i na mého známého Maroše Kočnera z Bratislavy, ze kterého jsme udělali organizátora útěku. A protože policie takzvaně ztratila mou stopu ve Vídni a přítel Kočner byl v té době na jachtě poblíž Chorvatska, rozhodli se překročit všechny zákony a mezinárodní smlouvy. Někdo
z Česka prostě zvedl telefon a poprosil své přátele z chorvatské policie, zda by nebyli tak laskaví, a přes to, že neexistuje mezinárodní zatykač a Chorvatsko není členem Evropské unie, nepřepadli Kočnerovu jachtu a teroristickým způsobem z ní neunesli Krejčíře. Zřejmě si plácli a na loď chudáka Maroše vpadli zakuklenci a div ji nepotopili. Krejčíře ovšem nenašli. Média o tom nereferovala. Pochopitelně, že ne. Jednalo se o dokonale ilegální jednání ze strany českých i chorvatských policistů. V podstatě šlo o zločinné spolčení připravující únos a možná i vraždu.
RSS kanál komentářů k tomuto článku