Autorem blogu je 
Po několikaměsíčním statečném odporu a několika kolech odvolání a stížností podlehl Krajský soud v Praze nátlaku a uvolnil zbývající informace týkající se protiextremistického znalce Jana B. Uhlíře. V novém rozhodnutí odmítl poskytnout pouze ty dílčí údaje, které nejsou podstatné (a které jsou nám stejně vesměs známy z jiných zdrojů).
Nyní tedy máme k disposici všechny údaje, které před námi soud o J. B. Uhlířovi tajil. V životopise přibyla tato důležitá věta: Hlavní motivací pro studium historie se zaměřením na problematiku nacistického Německa a Protektorátu Čechy a Morava představoval osud mého pradědečka prof. PhDr. Jana Uhra (1893–1942), předního pedagogického teoretika tzv. první republiky, který byl – jako čelný reprezentant moravského domácího protinacistického odboje – popraven v berlínském Plötzensee.
V doporučení náměstka ředitele ÚSTRu Eduarda Stehlíka se nově dočteme: Jsem totiž velice dobře seznámen s případem jeho popraveného praděda prof. Jana Uhra, který byl nacisty popraven pro svou rozsáhlou odbojovou činnost. Krok dr. Uhlíře v této souvislosti chápu jako zcela logický.
A konečně v žádosti o zápis do seznamu znalců stojí: K pravicovým extremistickým projevům mám rodinnou aversi a rád bych dle svých možností přispěl k jejich identifikaci, neboť je považuji za společensky mimořádně neblahé a nebezpečné.
Nyní je tedy jasné, proč nám krajský soud nechtěl plné znění dokumentů poskytnout: usvědčil se tím z pochybení, protože člověk, který svůj zájem o zápis na seznam znalců odůvodnil tímto způsobem, se nikdy neměl znalcem stát.
Naprosto nemíním relativisovat zásluhy Uhlířova pradědečka, sokolského odbojáře a předního předválečného brněnského intelektuála, nicméně jeví se mi zřejmým, že kognitivní bias, který je tímto zatížením a touto (přiznanou) motivací znalce založen, je natolik silný, že J. B. Uhlíř je z výkonu znalecké činnosti v tomto oboru jednou provždy diskvalifikován. Sám Uhlíř ve své žádosti přiznává, že se chce stát znalcem proto, aby bojoval proti pravicovému extremismu, k němuž má, jak píše, rodinnou aversi. Znalcem může být ale jen ten, kdo je schopen přistupovat k předmětu svého studia neutrálně a podle možností objektivně, tak aby soudu zprostředkoval odborné poznatky v maximálně věrohodné podobě.
Znalec není mstitel, jeho úkolem není proti čemukoli nebo za cokoli bojovat, od toho, aby realisovaly společenskou odplatu za zločin, jsou tu orgány činné v trestním řízení, zejména pak soud, vůči němuž je znalec v postavení dodavatele objektivního a neutrálního odborného servisu.
Jan Boris Uhlíř neměl být na seznam znalců s danou specialisací nikdy zapsán.
Aktualisováno.
Za těchto okolností ovšem sprostí podezřelí ze zločinecké skupiny Kamas a spol. nemohou než navrhnout, aby soud všechna Uhlířova odborná
vyjádření bez dalšího hodil do koše. Podobný návrh podává i praporová
zločinecká skupina v Mostě.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Historie historika Uhlíře konečně kompletní
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Hitlerovy projevy
- Počet zobrazení: 5766
Komentáře
Dobrý den, chci se dát zapsat na seznam znalců v oblasti dětské psychologie. Manželka mi sebrala děti a chci to teď těm zatraceným mrchám nandat v rozvodových řízeních. Za kladné vyřízení děkuji.
(konec nadsázky)
Panu Janu Uhrovi veškerá úcta.
Nebo mě někdo opravte.
K otázce se vyjádřím, jen co se vrátím k normálnímu PC; konstatuji, že pro psaní je tablet na samé hranici nepoužitelnosti.
Není.
Znalec na dopravní nehody může mít legitimní aversi k bezohledným řidičům, ale znalec, který požádá do zápis s odůvodněním, že chce proti nim bojovat, protože mu dítě zemřelo při nehodě poté, co ho porazilo auto, nemůže být přibrán jako znalec v obdobném případě, prostě proto, že budou dány důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti: jeho trauma mu může zabránit posoudit nehodu bez mentálních zábran, a to dokonce i v případě, že by si to neuvědomoval a chtěl rozhodnout spravedlivě.
V případě Uhlíře šlo ale o jinou situaci, o motivaci, proč se chce stát znalcem na pravicový extremismus. Tam je podjatost a znalecká nezpůsobilost jasná.
Mohl byste přiblížit to utajení? Čtu zde, že se to tajilo/začerňovalo, jak to je? Předem děkuji.
Pro anonymní 20. června 2014 14:38, nemyslím si, že by nutně každému musel takový pachatel přijít hned odporný a bylo nutné lhát/vyhýbat odpovědi. Takový kvalitní znalec bude schopný myslet i do hloubky a o problému přemýšlet bez osobní zaujatosti. Jak už to bývá, je to složitější i když většina populace situaci jistě řeší tím "hnus, odporný, pověsit."
Pane Pecina, tomu se v angličtině říká "lying by omisson." Pokud znáte okolnosti, které mohou změnit situaci ve Váš neprospěch a vědomě jí zamlčíte/utajíte, tak se jedná stále o lež i když jste na otázku neodpověděl. Prolhaný znalec je stejně tak (ne-li více) k ničemu jako ten podjatý.
Rozumim, ze se pak pan Uhlir hlasil jako bojovnik ve forme znalce a bylo na prijimacim organu, zda jeho duvod na tuto posici schvali. Ciliz i pan Stehlik , ktery doporucoval de facto p.Uhllire co by soudniho znalce, vedel, ze je logicky zaujaty. Dale i ten urednik, ktery v konecne fasi pribral pana Uhlire do seznamu znalcu . Vypada to, ze justicni organy si vybraly cloveka, o kterem vedeli, ze ma proti neonacistum hlubokou aversi a ze neni neutralni.
Nasledne bych pana Ulire uplne nezatracovala, vinu na obchazeni zakonu maji i jini..Jsme zase u toho, ze tihle soudni znalci situaci jen komplikuji. Nepamatuji si, ze by meli v Zap.Nemecku nejake znalce na extremismus..
Každopádně pokládám za mimořádnou drzost, že soud větu K pravicovým extremistickým projevům mám rodinnou aversi a rád bych dle svých možností přispěl k jejich identifikaci, neboť je považuji za společensky mimořádně neblahé a nebezpečné znečitelnil s odůvodněním, že jedná v zájmu ochrany osobních údajů.
-es-
A druhý skandál je, že si dovolil tyto informace zatajit (začernit).
Pan Uhlíř hledal nějaké lehké živobytí a jelikož bude povahou tak trochu .. charakterově flexibilní... , zalíbilo se mu dělat "znalce". Na skutečné obory neměl, tak se chtěl upíchnout na neonaci průmyslu. Možná bylo víc zájemců než žadatelů, možná chtěl jen udělat dojem, kdoví... tak chtěl do motivačního dopisu napsat něco, co mu přidá pár bodů, jakože je to ten pravý, co bude bojovat proti zlořádům, je na správné straně, bude na něj spolehnutí. Ono na druhé straně, jsou skupiny, u kterých se traumata a historické křivdy dědí i geneticky, jejich příběhy se vtělují do zákonů jako kánon a jim tohle prochází bez problémů.
No tak náš pan Uhlíř použil dědečka a zkusil se stylizovat jako geneticky determinovaný antinacista. Jiná věc je, co by mu děda řekl na šikanu kvůli nálepkám, vlasům, oblečení a číslovkám, kdyby viděl čím se Honzík Borisek doopravdy živí. Taky by od sokola mohl dostat pár facek, že dělá rodině ostudu.
Mně z toho vychází, že ne příliš chytrý bonzáček to přehnal se strojeným aktivismem, neuvědomiv si přitom fakt, že se uchází o role v soudních procesech, kde je tohle jinak důvodem k vyloučení. Kdyby žil v jiné době, asi by uváděl geneticky zakódovanou věrnost kupř. k domu Hóhenlóhe nebo by mohl mít v žilách taky krev dělnickou a pěsti by se mu samovolně svíraly kdykoliv by zahlédl imperialistu.
Takže já jsem téměř přesvědčen o tom, že o nějaké skutečné předpojatosti nemůže být řeč. Je třeba ctít pravidla moštárny a nelze-li na nesmysly reagovat racionálně, je potřeba sehrát hru s kartami, co systém rozdal a tohle sice není eso, ale když mají ostatní max. devítky, i ten kluk je pak figura. Ten člověk není předpojatý v tom smyslu, že by nevědomky stranil jedné ze stran, u něj je to zcela vědomé rozhodnutí psát posudky dle zadání. To první je totiž neodstranitelná vlastnost, plynoucí ze zafixovaného charakteru nebo životních zkušeností (a takto vyloučený z procesu odchází se ctí, on není charakterově vadný, jen nemůže hrát roli tam, kde se vyžaduje nestrannost a pokud má tolik sebereflexe, že to i sám nahlásí, zasluhuje úctu), to druhé .. to jsou prostě individua, kterým se slušný člověk raději vyhýbá.
Ona celá ta historka by byla spíš směšná, nebýt toho, že odkrývá mentální podhoubí minimálně části české justice a policie. On totiž musel narazit na ještě větší blbce, kterým nejen že nahlouplý aktivismus nevadil z principu, ale hlavně nebyli s to dovodit, že je to může kompromitovat při skutečných procesech. Ale není se co divit, když tam dělal kariéru i očividný psychopat d.h. Svoboda.
Zajímalo by mě ale, jak na tady tu buňku pohlíží zbytek. Jestli si takový kriminalista, co se zabývá skutečným zločinem, s nimi chodí na pivo, nebo jimi pohrdá a skřípe zuby při představě, že takový lidský odpad dělá výkladní skříň policii a justici.
jarda
Nie je teda načase minimálne v praxi zmierniť výklad niektorých zákonov a aj samotné zákony zamerané proti extrémizmu? Plus revidovať nejaké rozsudky čo už padli?
Lebo časom s toho môže byť až medzinárodný problém. Predstavte si, že delegácia vojnových veteránov nejakého nazi práporu ukrajinských síl príde pozrieť Prahu alebo Bratislavu. Iste môžeme potom merať 2 metrami, máme v tom prax, že teda Ukrajincovi to s titulu jeho osobnej histórie povolené bude ale Čechovi nie.
Len kým Policie zistí, že ide o Ukrajinca bude ho musieť minimálne legitimovať, potom naši extrémisti začnú poukazovať, prečo oni môžu a my nie. Ak by sme tých bojovníkov zase zavreli v zmysle platných zákonov, dosiahneme len to, že nás Kyjev a následne Brusel spucuje a problémy si narobíme...
Ak už došlo v Európe k takémuto posunu v nazeraní na túto problematiku, tešiť nás to nemusí, ale tváriť sa, že sa dá fungovať po starom je tiež blbosť.
Všechny národy střední a východní Evropy, s výjimkou Čechů a Poláků, byly za války rozděleny na dvě politická křídla: protiruské nacionalisty (národní socialisty) a proruské internacionalisty-bolševiky. Hitler byl pro tyto lokální nacisty tím, kdo byl schopen a ochoten zbavit je bolševismu. My to nechápeme, protože u Čechů to bylo jinak: národní socialisté tady byli proruští a probolševičtí, v důsledku čehož sice byli od velmocí pochváleni za příkladný odboj proti německým nacistům, ale – aniž by si to uvědomovali – bez boje připadli Stalinovi. Rok 1968 také nebyl možný nikde jinde než v Československu (resp. v jeho české části).
Jaký význam to má pro bojující demokracii, jsem psal nedávno.
RSS kanál komentářů k tomuto článku