Vím, že pro vyšší čtenost bych měl svůj text nazvat nějak atraktivněji, třeba Soudce a panna, nebo aspoň v titulku použít jméno nějaké celebrity, ale néšť, jsme tu nekomerční bulvární extremistický blog a musíme se spokojit s nadpisem strohým a věcným.
Soudcem je míněn Kamil Kydalka, trestní soudce Městského soudu v Praze, který byl uznán kárně vinným z toho, že se v r. 2014 aktivně zapojil do předvolební kampaně v Mnichovicích, což je obec (místní by možná řekli městys, ne-li přímo město, ale tyto spory ponechme stranou) východně od Prahy.
Při tomto engagement K. Kydalka využil svého soudcovského úřadu dosti extensivním způsobem, odkázav na minulé rozhodnutí svého senátu v kause H-Systemu a kritiku Klausovy amnestie. Přesto, jak jsme přesvědčeni, se kárného provinění nedopustil a byť za ně nebyl potrestán nad rámec vyslovení viny, rozhodnutí je nesprávné.
Předešlemež, že státní moc je inherentně stižena vnitřním paradoxem, neboť má být zároveň navenek apolitická, a zároveň je její genese výsledkem demokratického politického provozu (omluvte nepěkný germanismus, rád užijí lepšího termínu, nicméně žádný takové mne v tuto chvíli nenapadá) a politická jsou i mnohá z rozhodnutí, která její orgány činí. Vycházíme z názoru, že na osoby, jež se státní služby účastní, lze – a je třeba – klást zvýšené nároky z hlediska způsobu, jakým mohou vykonávat vlastní politická práva i toho, jak se jejich vlastní názory odrazí v jejich rozhodování, nelze se arci domáhat toho, aby jim byla politická práva odňata zcela: tak jako soudce může volit, ba i kandidovat – přirozeně s určitými následky v případě, že by byl zvolen – může přiměřeným způsobem vyjadřovat své politické preference navenek.
Omezující podmínky nesmějí vycházet nad rámec toho, co stanoví čl. 44 a čl. 20 odst. 2 Listiny, tedy že soudcům lze zákonem zakázat právo nad podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo zakládat politické strany a být jejich členy. Extensivní výklad, podle něhož by soudce nesměl své politické preference vůbec veřejně projevovat a vyjadřovat, máme za nepřípustný, neboť ústavodárce by takový zákaz musel formulovat explicitně.
Druhým aspektem je přiměřenost Kydalkova vyjádření sub specie povinnosti zachovávat důstojnost soudcovského úřadu. Ani tam neshledáváme pochybení: jakkoli je vyjádření sympathií jednoznačné a svou formulací poměrně kategorické, neobsahuje nic, co by se dalo z tohoto aspektu napadnout. Dovolává-li se Kydalka toho, jak jeho senát rozhodl v určité trestní kause, pak jde o informaci pravdivou a sdělenou nikoli excesivním způsobem, např. Postrach všech pražských zločinců Kydalka volí ODS, volte ji i vy!
Záležitost mnichovické volební kampaně by tak měla mít dopad toliko do případných konkrétních řízení a práva jejich stran na nestranný a nezávislý soud, kde si umíme představit udržitelnou argumentaci o Kydalkově podjatosti v některých kausách, arci spíše výjimečných.
Zda stejného názoru bude i Ústavní soud, uvidíme a uslyšíme v úterý 13. září; soudcem zpravodajem byla Kateřina Šimáčková.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Soudce a volby
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 3245
Komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku