Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Je nevydaný poslanec nevinný?

Nad zajímavým aspektem parlamentní imunity a vztahu mezi vydávacím a trestním řízením se zamýšlí na svém blogu David Schmidt.

Jeho pochybnosti vyvěrají z toho, že člen zákonodárného sboru, který nebyl vydán k trestnímu stíhání, zůstává doživotně podezřelý, aniž by měl možnost očistit se tak, jak toho může dosáhnout např. obviněný, jemuž byla udělena milost (§ 11 odst. 3 a § 172 odst. 4 TrŘ).

Procesní povaha ustanovení o nevydání poslance nebo senátora (hovořme opět pro zjednodušení jen o poslanci) v čl. 27 odst. 4 Ústavy svádí k závěru, že nevydaný poslanec zůstává do konce života v prostoru hmotněprávní nejistoty mezi vinou a nevinou, a tomuto osudu se nemůže nijak bránit, protože na vydání nemá právo a rozhodnutí o nevydání není přezkoumatelné soudem: žádný soud, ani Ústavní, není nadán pravomocí přezkoumávat rozhodnutí parlamentních komor jinak než z hlediska ústavnosti procedury jejich přijetí.

Je jasné, že takový závěr je pro poslance málo uspokojivý, neboť tím dochází k jeho nedobrovolné procesní inkapacitaci, obdobné tomu, že by zemřel nebo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům: trestní řízení je v takovém případě zastaveno, ale rozhodně to neznamená hmotněprávní výrok o nevině, toliko o nestíhatelnosti.

Rozdílně od D. Schmidta mám za to, že rozhodnutí o nevydání je třeba vykládat nejen procesně, ale i hmotněprávně, a to jako rozhodnutí o nevině. Nedojde-li ke zneužívajícímu výkladu parlamentní imunity – a to se skutečně v minulosti stalo, notabilně v případě senátora Jaroslava Musiala a u poslance Stanislava Humla – nevydání je výjimečný institut, jímž může komora zasáhnout do trestního řízení za situace, že by trestní stíhání poslance představovalo šikanu. Ergo nevydán může být pouze ten poslanec, o němž komora došla k přesvědčení, že je nevinen, a toto své přesvědčení do rozhodnutí o nevydání vtěluje. Nemělo by proto docházet k nevydání z jiných důvodů, např. humanitárních nebo oportunních.

K tomu se váže otázka, jak by mělo řízení před komorou a jejím výborem probíhat. Hmotněprávní účinky rozhodnutí o nevydání, které dovozuji (a výjimečně tak činím ve shodě s autoritami, viz Schmidtova rešerše v jeho postu), na ně kladou určité nároky i z hlediska spravedlivosti procesu. Theoreticky by nemuselo být plně spravedlivé řízení předcházejí rozhodnutí o vydání, protože to – paradoxně – postavení poslance nezhoršuje. Jestliže však komora poslance nevydá, měla by tak učinit po procesu, v němž věrohodným a dostatečně transparentním způsobem prokáže, že poslanec je nevinen a policie se jej toliko pokusila šikanovat. Nemá-li tuto jistotu, měla by poslance vydat; nedostatkem české ústavní úpravy je ovšem to, že na rozdíl od ústavy německé (čl. 46 odst. 4 GG) nemůže již komora do trestního stíhání svého člena, byl-li jednou vydán, dále zasahovat.
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 5280

Komentáře   

0 # Karel Vážný 2012-06-01 01:13
Prvně bych chtěl upozornit, že nevydání v rámci tradice paralamentarismu u nás není zdaleka výjimečný proces, ale proces za první republiky standardní a převažující. Tehdy se snažily sněmovny o to, aby soudnictví vnímalo zákon na ochranu republiky v podstatně širším duchu, co se týče přípustných nestátotvorných projevů, než jak ho vnímalo. Vnímalo ho ovšem v duchu tehdejší doby bez přihlédnutí k ústavním občanskoprávním korektivům. To že to byla cesta do pekel se naplno projevilo nejprve ve snadném opuštění parlamentarismu v roce 1938. (Srovnejme s Dánskem, které do okupace vstoupilo s vzorně fungujícím parlamentem a kde za okupace proběhly i volby - došlo k porážce místních fašistů). Ale hlavně se to projevilo v navazujícím retribučním soudnictví po roce 1945, pravzoru komunistického bezpráví.
0 # Karel Vážný 2012-06-01 01:44
Ale dále: Nemyslím si, že nevina poslance nahlížená sněmovnou ještě v kontrastu například s šikanózním stíháním je jediný možný důvod, proč by sněmovna mohla poslance nevydat.

Dokážu si představit řadu dalších důvodů. Samotné šikanózní stíhání je dostatečný důvod. Představme si například, že poslankyni neobratně upadne z okna květináč při zalévání, který zraní psa procházejícího chodce, ale poslankyně bude stíhaná pro stejný skutek pro veřejné ohrožení, neboť na protějším chodníku procházela mateřská škola.

Protože se (imho) dává souhlas pro stíhání konkrétního skutku, nikoliv kvalifikace, může pod dojmem přemrštěné kvalifikace nebo i jen její potenciální hrozby (koneckonců Škárka taktéž byl vydán a odsouzen rozdílně - a představme si ulicí tolik toužebně očekávaný justiční run na poslance) sněmovna svého člena nevydat.

Další alternativou je například šikanózní forma, kdy by OČTŘ zneužívaly předvedení, předvolávání, či neodůvodněnou vazbu.

Dovedu si dokonce představit, že by poslanecká sněmovna odmítla vydat poslance, který by měl skutečné "zásluhy o stát" ke stíhání v nějaké banální věci.

K tomu jsem přesvědčen, že vydání může být procedurálně čistě změněno revokací. Naopak to však již nelze (je to "na vždy").
0 # Tomáš Pecina 2012-06-01 10:54
Dovedu si dokonce představit, že by poslanecká sněmovna odmítla vydat poslance, který by měl skutečné "zásluhy o stát" ke stíhání v nějaké banální věci.

Právě to udělali u Musiala, a rozhodně si nemyslím, že to bylo v pořádku. Ochrana před šikanou je jediný legitimní důvod.
0 # Karel Vážný 2012-06-01 01:56
Další otázka je, zda může Sněmovna vyslovit vydání s výhradou, podmínečně, v neúplném rozsahu apod.

A. Např.: Souhlasíme s vydáním pro usmrcení z nedbalosti, ale ne zabití.

B. Nebo: Souhlasíme pouze se stíháním na svobodě, aniž bude uvalena vazba.

C. Nebo: Souhasíme se stíháním, to však budiž vedeno mimo dny jednání Poslanecké sněmovny a jejích orgánů, a mimo poslanecké dni pana poslance.

Obecně si myslím, že by tvormou ústavních zvyklostí mohl mandátový a imunitní výbor dojít k širší pravomoci dalších zásahů do TŘ, ale bylo by lépe, kdyby to bylo zakotveno alespoň v zákoně o jednacím řádu.

Je zde totiž příliš mnoho bílých míst. Zdaleka nemusí jít jen o trestní stíhání poslance, může jít i o situaci, dky poslanec jako svědek má vypovídat u soudu a soudce odmítne omluvu na hlasování o důvěře vládě a nechá poslance předvést.

Vůbec je otázka, zda by imunita neměla chránit poslance proti zadržení i po vydání ke stíhání, ale to je již asi rozbito případem Sládek.
0 # Anonymní 2012-06-01 10:39
Bod A - Snemovňa by súhlasila "s vydáním pro usmrcení z nedbalosti, ale ne zabití".

Polícia riadne vyšetrí, SZ vznesie obžalobu vo veci usmrtenia. Súdne konanie preukáže, že to nebolo usmrtenie z nedbalosti (ale zabitie). Rozsudok: poslanec je nevinný, slobodne odkráča domov. Kde som urobila chybu?
EP
0 # KarelV 2012-06-01 23:46
Nikde, tak to má být. Pokud OČTŘ neakceptovaly připomínku sněmovny, která stíhání pro zabití považuje za "mimo", tak ke stíhání pro zabití nemá soud pravomoc...
0 # kocour 2012-06-03 19:20
Poslanec má být vydán či nevydán pro konkrétní skutek, ne pro jeho kvalifikaci. Sněmovna má posuzovat pouze to, zda nejde, stručně řečeno, o účelové, politicky motivované stíhání (tj. zda by byl poslanec za totéž stíhán i tehdy, kdyby poslancem nebyl). Takže si umím představit další souhlas Sněmovny tam, kde se nám ty skutky začnou řetězit (ukáže se, že poslanec Rozparovač má těch ženskejch na triku víc, než se dosud mělo za to), ale ne tam, kde dojde k překvalifikaci. Sněmovna má vydávat pro skutek, ne pro TČ. Je zásadní chybou stávající parlamentní praxe, že to mandátové výbory vztahují ke konkrétním skutkovým podstatám a ne ke konkrétním skutkům. Parlament vůbec nemá co předjímat právní kvalifikaci, to mu nepřísluší, jestli je skutek vraždou či zabitím či usmrcením z nedbalosti smí posoudit pouze soud. A Parlament to předem vůbec nepotřebuje vědět.
0 # Karel Vážný 2012-06-04 00:44
Nicmméně, tato "chyba" je zde již od první republiky. A imho je to dobře, protože bez kvalifikace nelze z hlediska sněmovny posoudit kvalitu práce OČTŘ, tedy ani spravedlivost stíhání svého člena.

Rozumějte, pokud je skutek: Nesl si z domu jiné osoby krabici s penězi, tak to může být dar, nebo příspěvek nadaci, nebo úplatek, nebo vyrovnání za lékařskou péči mimo pojištění,... Z toho nic nezjistíte. Potřebujete vědět, že šlo o úplatek.

Schvalování konkrétní kvalifikace je nakonec věcí suverenity sněmovny. Pokud se usnese, že vydá poslance, jen pokus bude mít soudce rezavou paruku, tak přes to nejede vlak.

A je to dobře, protože to chrání rovnováhu mocí před soudcokracií.

Ostatně identita skutku před a po rekvalifikaci např. u poslance Škárky kulhá na všechny čtyři. Přijetí úplatku a příprava komplotu na Bártu, byť jejím vyvrcholením je fingované přijetí úplatku není identický skutek. Podle mne měl soud požádat o rozšíření souhlasu ke stíhání (a věřte že toto by nedostal - poslancům by to přišlo, jako přílišné sci-fi).
0 # Tomáš Pecina 2012-06-04 00:46
Ano, u Škárky je identita skutku skutečně sporná, ale skutkem u Ratha není "nesl si domů peníze v krabici", nýbrž "přijal úplatek".
0 # Karel Vážný 2012-06-01 02:09
K uvedenému si ovšem kladu otázku, zda je vlastě košér odsouzení poslance ŠKárky, který byl vydán takto:

"Poslanecká sněmovna podle čl. 27 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, vyslovuje souhlas ...
2. ... a s trestním stíháním poslance Jaroslava Škárky, narozeného ..., pro přečin přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se úmyslně dopustili tím, že dne ..."

Přitom Škárku odsoudil soudce pro podvod, čili imho v rozporu s rozsahem vydání...
0 # Tomáš Pecina 2012-06-01 10:50
Vydává se pro skutek, kvalifikace je tam jen jako doplňující informace, takže u Škárky soud nepochybil.

Jistě, možnost pozdějšího zásahu podle vzoru mnou citovaného německého vzoru by byla užitečná, ale nikoli zásadní.
0 # Karel Vážný 2012-06-03 02:35
Nemohu si pomoci, ale ta kvalifikace není jen v žádosti, ale právě ve vlastní citaci vydávajícího usnesení: "pro přečin přijetí úplatku dle ustanovení § 331 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se úmyslně dopustili tím, že dne.."

Čili nelze tvrdit (jako to tvrdil soudce), že se vydává jen pro čin, ale ke stíhání pro čin kvalifikovaný určitým způsobem. Nelze dělat z usnesení sněmovny trhací kalendář.

Předpokládám, že se to ještě bude řešit, protože tohle už prošlo i médii a Škárkův advokát to určitě zvedne...
0 # Tomáš Pecina 2012-06-03 12:25
Rekvalifikace je standardní úkon trestního řízení, a z Ústavy neumím dovodit, že by se nesměla aplikovat na vydaného poslance nebo senátora. Váš výklad v zásadě vede k tomu, že by v situaci, kdy se ukáže nutnost rekvalifikace, měla být komora požádána o nové vydání. Což Ústava neupravuje.
0 # FORTUNA 2012-06-01 10:43
Mně připadá, že se tady vše nějak zvrtlo.

Člověk, který nebyl shledán vinným, je prostě nevinný, přece. Ať jej někdo vydá nebo nevydá. Co je na tomto nepochopitelné, nebo proč se to musí rozebírat?
Druhá část spočívá v tom, kdo právoplatně rozhoduje o vině (nemám teď na mysli skautský oddíl, kde se kluci dohadují, kdo podváděl ve hře na indiány, nebo firmu, kde šéf hledá viníka pro zpackaný projekt).

Kdyby to tu bylo normální, tedy tři moci, zákonodárná, výkonná a soudní (a ne úřední, veřejná a bůhví co ještě), bez soudu by nebyla vina. Zkusme se zeptat Němce nebo Angličana, zda může být někdo vinný, aniž by tak rozhodl soud.

Mirek Vorlický
0 # Tomáš Marný 2012-06-02 16:54
Vzhledem k tomu, že každý je nevinný (z pohledu práva), není-li pravomocně rozhodnuto, že je vinen, postrádá celá tato debata smysl.
0 # Tomáš Pecina 2012-06-02 22:10
To si nemyslím.

Dnes jsem nevyloupil žádnou banku, a jako "důkaz neviny" nepotřebuji žádné rozhodnutí, jednoduše proto, že mne z toho nikdo neviní.

Jestliže ale v takové podezření upadnu, je velký rozdíl mezi jednotlivými způsoby, jak bude moje trestní stíhání zastaveno (popř. vůbec nezačne): usnesení o zastavení, protože bude zjištěno, že se lupiči jen podobám, je něco zcela jiného než zastavení, protože budu prohlášen za nesvéprávného, a ještě něco jiného je zastavení, protože jsem v bance postřílel 60 lidí a stíhat mě pro vloupání by bylo neúčelné.

V postu řeším, čemu z těchto variant se blíží, nebudu-li jako poslanec k trestnímu stíhání vydán.
0 # FORTUNA 2012-06-03 10:16
ad Tomáš Pecina, 2.6.2012, 22:10

Pane Pecino, nazval bych se pesimistou, který se optimisticky snaží svůj pesimismus překonat, možná, že je to obráceně ale. Po přečtení Vašeho příspěvku si říkám, toto s právem nemá nic společného, Co jsme to provedli, že nás Pánbů takto trestá? Od kdy potřebuji na této zemi dokazovat svoji nevinu? Nechť ten, kdo viní, dokáže vinu! Také si myslíte, že nikdo z nás není zdravý, jen špatně vyšetřený? Myslíte si, že článek 27 Ústavy opravňuje komoru, aby své poslance přikovala k radiátorům ve sněmovně? Kde to jsme, Bože?

Mirek Vorlický
0 # Anonymní 2012-06-03 10:44
Vážený pane Pecino,
myslím, že jste se opravdu neměl nechat zatáhnout do debat o Rathovi. Míchá se tady totiž několik vzájemně pouze okrajově souvisejících systémů. A Váš přístup je jednoznačně příliš advokátský, tj. snažíte se normy trestního práva nadřadit všem ostatním systémům, čímž prokazujete demokracii medvědí službu, přesně v tom duchu, jak se o to politici snaží už 20 let. Tedy kdo z nás nebyl odsouzen je nejen nevinný, ale i bezúhonný. Pokud TZ a TŘ mluví o "nevině" pachatele pokud nebyl odsouzen má tím na mysli spíše vždy určité připomenutí právního stavu ale pouze právního stavu, nikoliv stav faktický. Proto také obvykle přidává "pohlíží".
Pokud jde o trestné činy, nejsou spáchány tím, že o nich soud rozhodne. jsou spáchány tím, že byly spáchány. Jedna věc je, že můžete mávat lejstrem, druhá jestli tomu někdo věří nebo ne. Soud může zprostit, ale očistit? To jen za předpokladu, že v naprosto férovém řízení jednoznačně dojde k závěru, že se skutek nestal a to ještě tak, že se nestal fakticky, nikolv jen právně (údajná mrtvola se objeví s tím, že byla na dovolené, peníze se najdou ve skrýši...) nebo že jej zcela jednoznačně spáchal jiný pachatel. Právní kličky ani skvělý obhájce se nepočítají.
Jistě, je třeba mít na mysli, že jak Parlament, tak soudy vytvářejí v tomto případě precedenty. Na druhou stranu, mohou nedůvěryhodné osoby a instituce vytvářet důvěryhodné prameny práva? Jiří Janečka
0 # Tomáš Pecina 2012-06-03 12:29
Vážený pane Janečko,
pro mne je větším problémem, že by Rath měl být odsouzen v nespravedlivém procesu, než že by měl být osvobozen, přestože by byl vinen. Nevím, zda je to "profesionální" deformace, ale rozhodně je to mé pevné přesvědčení.
0 # Karel Vážný 2012-06-04 13:14
Tento princip, raději osvobodit viníka, než odsoudit nevinného, jsem do nedávna též zastával, ale pak jsem si uvědomil, že Bible odsuzuje obě chybz rovnocenně, a tak jsem svůj názor opravil.
0 # kocour 2012-06-03 19:30
Souhlas s Davidem Schmidtem, nesouhlas s Tomášem Pecinou: rozhodnutí Parlamentu o vydání-nevydání nemůže být rozhodnutím o vině-nevině, to by bylo v rozporu s dělbou moci. Takové rozhodnutí přísluší jen soudu a právě k takovému rozhodování parlament svého člena vydává či nevydává.

Ano, zůstane-li poslanec nevydán, má smůlu, už se nikdy neočistí, stejně jako se kdokoli z nás jen s obtížemi bzde bránit pomluvě. Možnou obranu vidím jen cestou vlastního trestního oznámení pro pomluvu/křivé obvinění (s tím, že na mě, potažmo státu) zůstane důkazní břemeno, popř. žalobou pro pomluvu. Alespoň de lege lata. De lege ferenda stačí dát poslanci právo obdobné právu podle §§ 11/3 + 172/4 TŘ (to opisuji z článku, takže pokud to nesedí. nebijte mě).
0 # David Schmidt 2012-06-03 20:10
Ano. Zatímco osvobozující trestní rozsudek může v soukromém právu být důvodem, proč bych se musel domnělému vrahovi omluvit, že jsem jej tak nazval, nevydání poslance, tj. zabránění spravedlivému procesu, takto samozřejmým důvodem z hlediska svobody projevu není. Presumpce neviny nevylučuje obviňování. To je přirozený proces, jak společnost reaguje na zločin: někdo je obviňován, vynálezem moderního právního státu je trestní proces jako způsob, jak na tuto situaci reagovat. Je-li tomuto procesu zabráněno, musí se tak stát v případě, který jak Parlament tak jeho člen politicky a lidsky ustojí, jinak "mají smůlu". Rozhodnutí komory o nevydání není "pardonem", odpuštěním zločinu.
0 # Tomáš Pecina 2012-06-03 21:18
Kocour: Nepřekvapuje mne, že máte tento názor, je to zcela v souladu s tím, co tvrdíte o presidentských milostech: právo nevydat je prerogativa, která závisí zcela na uvážení toho, komu svědčí, tj. v daném případě komoře. Nicméně já na rozdíl od vás přikládám velký význam ústavním zvyklostem a teleologickému výkladu ústavy, a proto tvrdím, že nebude-li tento institut zneužíván (jakože v minulosti několikrát byl), má rozhodnutí o nevydání širší důsledky a blíží se zprošťujícímu rozsudku.

Přečtete-li si rozpravu před (jednomyslným) nevydáním Musiala, zhrozíte se, protože senátoři většinou netvrdí, že je šikanován, ale že je to milý chlapík a toto mu nemohou udělat. Ano, takové nevydání opravdu není v pořádku.

Oba se konečně mýlíte v tom, že zprošťující rozsudek znamená automaticky neúspěch v civilním řízení. Důkaz viny není vyloučen ani u zproštěného pachatele, což je dnes konstantní judikatura (např. 21 Cdo 2368/98).
0 # David Schmidt 2012-06-03 22:26
Nikoli, podstatné je, že osvobozující trestní rozsudek je v osobnostním sporu prima facie významný a neopominutelný (§135 odst. 2, věta druhá o.s.ř.), zatímco nevydání poslance (protože je např. dobrý chlapík, jak sám poukazujete na možnost zneužití parlamentní imunity) zhola irelevantní (byť jednomyslné hlasování komory má stejný význam jako petice závodního výboru o tom, jaká je pravda).
0 # Karel Vážný 2012-06-03 23:56
Jsem přesvědčen, že dle analogie má i de lege lata poslanec právo trvat na dokončení řízení právě podle paragrafů o milosti. Prostě tak detailní trestní řád není. Jenže to zatím nikdo nezkusil, takže smůla.
0 # David Schmidt 2012-06-04 00:18
Krom toho, právě proto, že se jedná o pouze procesněprávní exempci neovlivňující trestnost činu ve smyslu §2 odst. 1 TZ, případným zrušením doživotní imunity by odpadla ve smyslu §34 odst. 3 písm. a) TZ překážka trestního řízení. Tudíž doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku (nesouhlas komory s trestním stíháním), se nezapočte do doby promlčecí, tudíž takový člen Parlamentu nepřijde o právo na spravedlivý proces... :)
0 # David Schmidt 2012-06-04 00:34
Analogie u §11 odst. 3 TŘ: je pravda, že zákonodárce vycházel z představy, že nemůže nastat rozpor mezi komorou a jejím nevydaným členem. Je však otázka: je-li parlamentní imunita spíše právem komory než jejího člena, má jeho právo na spravedlivý proces možnost převážit nad výslovným ustanovením Ústavy ("Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno")?
0 # Tomáš Pecina 2012-06-04 00:53
Nemůže převážit, nikdo nemá právo na své trestní stíhání. Kdyby měl, mohl by např. opatrovník nesvéprávného žádat, aby bylo dokončeno trestní stíhání jeho opatrovance. Ustanovení o možnosti odmítnout milost neinterpretuji jako výkon ústavního práva na spravedlivý proces, ale jako výraz toho, že milost by neměla být jednostranným úkonem státní moci vůči obviněnému, ale spíš kontraktem.
0 # Karel Vážný 2012-06-04 00:58
Pokud prezident udělí abolici, tak jde také o zastavení TS ("...aby se v něm nepokračovalo"). Čili zde je analogie naprosto jasná, proti abolici lze uplatnit právo na spravedlivý proces, proč tedy ne proti imunitě.

Představte si komunistického poslance, kterého nacionalistická většina obviní z podpálení budovy Poslanecké sněmovny, bude zatčen "těsně po spáchání činu" (doma v posteli se sirkama pod polštářem a dýmkou na nočním stolku). Ve chvíli, kdy vládní většina zjistí, že jí už nevěří "ani voják z povolání" (kvalitním vojákům se omlouvá, ale jedná se o přiléhavý příměr z doby mé povinné služby), tak to rozhodne zamést pod stůl nevydáním. Chcete v takové situaci vzít poslanci právo se očistit?
0 # Tomáš Pecina 2012-06-04 02:15
Analogie tam není. Pokud není v důsledku abolice trestní stíhání ani zahájeno, což je obdoba nevydání, nelze se jeho zahájení podle TrŘ domoci.
0 # Anonymní 2012-06-04 07:51
To je fakt...

Karel Vážný
0 # Anonymní 2012-06-03 22:13
Proč bych zrovna já neměl dr. Rathovi přát spravedlivý proces? Přeju ho každému. Tedy hlavně každému občanovi, aby se nikdy do hledáčku české justice nedostal. Jediné co říkám je, že směšujete různé druhy systémů a viny. Upřímně řečeno je mi dost jedno, jestli dr. Ratha odsoudí nebo ne. Dokonce si ani nemyslím, že by obecně bylo bůhvíjak prospěšné zavírat majetkové zločince. Je třeba zabavit majetek a dávat si na ně pozor. Jenže my už jsme asi dávno ztratili cit poznat podvodníka a hochštaplera a vypořádat se s ním společensky. Mimo jiné i v důsledku přemrštěného chápání viny pouze jako trestněprávního pojmu. O spravedlivém procesu pro dr. Ratha nepochybuju. Určitě bude věnována pozornost všemu co řekne, každá námitka bude projednána, nebude protokolováno to, co neřekl ... Proces s ním bude opět Potěmkinovou vesnicí české justice. Protože ta pravá tvář nikoho nezajímá. A pokud ne, narozdíl od většiny ostatních občanů si za to může sám. Jestli by mě něco opravdu zajímalo, tak jestli se může sprchovat jenom dvakrát týdně a pokud jo, jestli ví, že tak si to sám odhlasoval. JJ

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)