Zkuste si, vážení, pro začátek představit nějakou průměrnou, řádně spravovanou africkou zemi: řekněme Nigerii, Somálsko nebo Středoafrickou republiku. Díky zmíněné řádné správě bývá ona země čas od času postihována hladomory, k jejichž řešení jsou oním směrem vypravována letadla s potravinovou pomocí. Z těchto zásilek, jak je experimentálně ověřeno, se určitá část dostane hladovějícím, ale většina, spíše drtivější než méně drtivá, pravidelně končí ve skladech společností, vlastněných tamním establishmentem, nebo, můžeme-li to tak říci, místní elitou. Nemá nejmenšího smyslu pomáhat těmto zemím popsaným způsobem, protože bychom pomáhali toliko zcela zkorumpované vládě a na ni napojeným místním Agrofertům.

Podobně jako v Africe potravinová pomoc fungují v Evropské unii Regionální operační programy (ROPy). Evropský daňový poplatník pošle peníze na konkrétní projekty, ty jsou v cinknutých výběrových řízeních vysoutěženy, přičemž konečným příjemcem peněz jsou – opět pravidelně spíše ve většině spíše drtivější než méně drtivé – místní politici a jejich rodiny: jedná se, smíme-li si vypůjčit termín jistého bývalého politika ODS, o loupež za bílého dne. Nevěříte-li, proč nepoužít Google a nevyhledat příkladmo ROP Severozápad?

Leč zpět do Afriky. I v řečených zemích mají pravidelně volby, a portrety kandidátů v předvolebním období zdobívají líbeznou krajinu mezi junglí a slumy. A určitě tam mají i politiky, kteří z billboardů volají, že nejsou jako ti před nimi, protože nekradou, ale makají, a nelze pochybovat, že prostodušší část elektorátu je těmito jedinci oslovována, přestože informací o tom, že pretendent je ve skutečnosti daleko větší zloděj a korupčník než všichni před ním, je k disposici dost: tedy pokud si náhodou politik své postavení nepojistí nákupem rozhodujících medií v zemi, ale to by bylo, domníváme se, i na africké poměry přílíš, protože i nepříliš gramotní Afričané vědí, že mediální a politická moc musejí zůstat odděleny.

A teď si, moji milí, představte, že dárcovská země se nakonec namíchne a vytvoří forensní zprávu o tom, co se s předchozí dodávkou beden s jídlem stalo, a zašle ji do Afriky ministerstvu financí a prokuratuře. Myslíte si, že ji tyto orgány dají k disposici novinářům, aby si každý mohl přečíst, že ten sympaťhák z billboardu je lump a lapka, jemuž není na jih od rovníku rovno? Tůdle-nudle, vážení! Ministerstvo i prokurátoři budou zatloukat a zatloukat, a když nějaké informace přece jen prosáknou ven, vysvětlí, že oni odporní postkolonialisté jsou asi součástí planetární mafie, která se pokouší vším pracujícím africkým lidem milovaného výtečníka sesadit. A za pár dnů už po zprávě nikdo ani nepátrá, protože v průměrné africké zemi i ten největší skandál vyšumí za 3–5 dní.

My, naštěstí, v Africe nežijeme.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)