Přiznejme si na rovinu: i dnes se najdou lidé, kteří pokládají undergroundového básníka a opilce Egona Bondyho (1930–2007) za umělce. Ačkoli mezi tyto vadou kognitivních funkcí zjevně postižené jedince nepatříme, kvitujeme jako velmi pozoruhodné jednání vedení brněnské konservatoře, která zakázala své studentce Pavle Limmlové doživotně přednášet jednu z jeho básní
a za to, že ta byla na půdě oné nastudována, uložila vyučující Věře Zástěrové důtku. Báseň je prý vulgární a umělecky vzdělaných úst konservatoristky tudíž nehodná.
Potlačme nutkavé představy, jak to vypadalo, když studující s pedagožkou pilovaly správnou výslovnost slova hovno (na kteréžto ústřední thema, je-li nám známo, Bondy sepsal jeden celý svůj text), spokojivše se s poznámkou, že shora zmíněný institut, nesoucí toho času jméno Leoše Janáčka, by možná zasloužil přejmenovat; možností je řada, přičemž nejvíce se nabízejí klasikové české a československé censury, Zdeněk Nejedlý, Ladislav Štoll, Jiřina Švorcová nebo někdejší náměstkyně ředitele státní televise a strážkyně dobrých mravů Milena Balážová, která prý, praví legenda, vlastnoručně měřila účinkujícím délku sukní.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Bondy
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Jiné případy
- Počet zobrazení: 8275
Komentáře
Wiki: The arts represent an outlet of expression that is usually influenced by culture in society and which in turn helps to change culture. As such, the arts are a physical manifestation of people's internal creative impulse.
Proto Vas text vp. Pecina budu povazovat za ryze subjektivni poznamku.
Ano, byl to filoZof jak se patří.
Bondyho infantilni a prisprostle basnicky poskytuji dobovy kontext k priopile depressivni melancholii tech komunistickych desetileti, ktera prozil. Libila se mi povidka Saman. Ta neni nejak sprosta, a presah imho ma. Neni to asi to nejlepsi co kdy clovek sepsal, ale ztrata casu to urcite nebyla.
Meritka “kvality” umeni se ale casto odviji od dobovych hodnot a vkusu drzitelu moci. Kundera by se asi nikdy nestal svetovym spisovatelem, kdyby se Zapadu nehodilo ukazovat jak ti uprchlici z Vychodu trpi. Rodaka z Usti nad Labem Antona Mengse dnes skoro nikdo nezna, prestoze byl koncem 18. stoleti v nemeckem svete povazovan za mozna nejvetsiho malire vsech dob.
Tim je nechci srovanavat s Bondym, nybrz rici ze to, co dnes clovek povazuje za umeni, nemusi byt z duvodu nejake objektivni kvality, kterou nekteri jedinci jsou a jini zase nejsou schopni rozeznat.
Dokonce bych řekl, že jde spíš o projev skupinové hlouposti než čehokoliv jiného. Což ostatně kdysi dávno prokázal jistý recesista, který předložil pařížské akademii díla vytvořená oslím ocasem a páni akademici v domnění, že jde o renomovaného umělce, se nad nimi rozplývali.
Každý má jiné vnímání a úchylky, tak to tak berme.
Nicméně, můj problém s Bondym je manifestací problému, který mám, a vždy jsem měl, s undergroundem jako takovým. Nad ním jsem vždycky docela kroutil hlavou: ne každý undergroundový spisovatel je Charles Bukowski a ne každá undergroundová zpěvačka je Janis Joplin, většinou mi umělecká díla z tohoto prostředí připomínají pábení starců o tom, jaký to byl "vodvaz", když se tenkrát v XX-tém ožrali/zfetovali; skutečně, Mejla Hlavsa nebo Magor Jirous nejsou umělci, jejichž podobenku bych měl nad lůžkem!
U Bondyho k tomu přistupuje, že jeho underground je neupřímný, protože postrádá prvek touhy po svobodě, je to jen takové naříkání toho, kdo se, nemoha se oprostit zcela od zásad, které mu vštípila netotalitní výchova a vzdělání, nedokáže smířit s totalitou, a chtěl by ji mít trochu jinou. Jeho život, jak poznamenali jiní, byl nadto důkazem ne právě charakterní osobnosti; což by samo opět vadit nemuselo, pokud by se to, právě tak jako např. u řečeného Kundery, nějakým způsobem projevilo v očistné podobě v jeho díle. Leč, toho jsem nikdy nepozoroval.
Ale s tim Kunderou, tam jste se presne dotkl podstaty toho zdejsiho sporu. Ja mam Kunderu radeji nez Bondyho a Lehkost pro me taky byla dulezitym romanem, ale po pravde receno jsem obcas pri cteni jeho knih zapochyboval jestli si zaslouzi byt ten talentovany “svetovy” author. Nekdy jsem si rikal, jestli ty jeho knizky nejsou spis trochu precenovany kitsch, dobre prodane malby oslim ocasem, jak pise vyse vp. gogo. Ze tomu tak neni a ze je to slechtic pera me presvedcily jeho 4 knihy eseju (Umeni romanu, The Curtain, Encounter atd.)
Zalezi take na tom jaky ma kdo referencni ramec a vkus, nebo i kde a v jake situaci dane umeni konsumuje. Salman Rushdie byl pro me nesmyslny a nepristupny nez jsem si precetl Deti pulnoci primo na ceste Indii, ovsem ani ted jeho knihy ve shonu vsedniho industrialniho dne cist nemohu.
V Bondym se take da neco najit, kdyz s nim clovek sdili nejakou podmnozinu referenciho ramce.
Bondyho jsem klidně mohl potkat, a snad i potkal; ve stejné době, kdy chodil na Petřiny do oné putyky, již jsme nazývali, bůhví již proč, Prasečák, jsem ji navštěvoval rovněž, ale i kdybychom se byli setkali, naprosto bychom si nerozuměli. Já jsem chtěl normálně žít, on chtěl komunismus, mám-li tuto diskrepanci vyjádřit snad brutální, ale výstižnou zkratkou. Toto nedorozumění trvá.
Tak jak to Bondy učí už několikáté pokolení.
Prof. PhDr. František Trávníček (17. srpna 1888, Spešov – 6. června 1961, Brno, Československo) byl český bohemista a profesor českého jazyka na Masarykově univerzitě v Brně, akademik ČSAV. Zabýval se historickým vývojem češtiny i současným jazykem.
Dle mého jste z Wikipedie ještě pozapomněl něco přidat; viz následující text (citace):
"Bondy se ve svých textech nikdy neztotožnil s podobou poúnorového režimu a stal se jeho vytrvalým kritikem. Současně však v letech 1952–1955, 1961–1968 (krycí jméno „Klíma“), 1973–1977 (krycí jméno „Mao“) a 1985–1989 (krycí jméno „Oskar“) spolupracoval se Státní bezpečností. Psal udání na svou bývalou družku Janu Krejcarovou (roz. Jesenskou), jejího muže, sociologa Miloše Černého (na základě Bondyho udání vyloučen ze studia), filosofy Jana Patočku, Ivana Dubského, Jiřího Němce nebo mladé začínající spisovatele. Až do roku 1969 vydával prorežimní marxistické publikace a po tři desetiletí poskytoval režimu důležité kontrarozvědné, a dokonce rozvědné informace."
Nevím jak Vy, ale já jsem docela rád, že autor tohoto blogu u mne podnítil zájem o tuto v mnohém rozporuplnou postavu našeho takříkajíc "undergroundu", a proto - nutno dodat zcela logicky - jsem některé informace ostatních přispěvatelů ještě doplnil s příslušným odkazem pro další eventuální zájemce.
Nicméně se domnívám, že autor toho postu tím chtěl říct něco ve vztahu k páně Pecinově stížnostem na "hovno".
O panu Bondym toho mnoho nevím. Ale dokud o něm budou spory, nelze jej zcela zamítnout. Nechť tedy hovoří výsledky: dotyčná v recitační soutěži buďto uspěje nebo neuspěje.
A stále univerzity vykřikují a vytvářejí vlčí mlhu, že jejich nezávislost je stále malá, a stále ji někdo ohrožuje.
Na českou univerzitu si snad může někdo došlápnout pouze teoreticky, v praxi to nepřipadá vůbec v úvahu. Dokonce bych byl připraven věřit, že kdyby se třeba na Karlově univerzitě rituálně vraždilo, tak i to univerzitě a dotyčných profesorům projde bez jakýchkoli trestů a důsledků.
Miloslav Ponkrác
Miloslav Ponkrác
brno.idnes.cz/.../...
Soudruh umělec se vyjádřil:
"Deaktivace objektu, který byl určený k zabíjení."
a nějak asi nechápe základní účel krytu - ochrana života obránce.
Zajímalo by mě ale technicky, jak to uřízl. Jistě ne on sám vlastníma rukama. Tak technika by mě zajímala, která dovede uříznout kus armovaného betonu v takové délce.
Někdo by mu měl odříznout kus auta - objektu určeného k havarování.
Miloslav Ponkrác
RSS kanál komentářů k tomuto článku