Dopadlo to, jak to ve správné postkomunistické zemi dopadnout mělo: usnesením Okresního soudu v Karlových Varech mi byl vyměřen trest za občanskou neposlušnost, resp. uložena povinnost zaplatit náklady úspěšné a v aktivistických kruzích bezmála již zlidovělé exekuce na informace, do které jsem před třemi lety uvrhl město Karlovy Vary.
Na jednu stranu si říkám, že za tu legraci to stálo, na druhou se ve mně přece jen probouzí spořivý typ, který by si dal pro korunu koleno vrtat, a proto se budu bránit, seč mi budou procesní síly a opravné prostředky stačit; selže-li tato možnost, okamžitě požádám o náhradu ministerstvo spravedlnosti, neboť nebýt později zrušeného a bez ohledu na právní moc vykonatelného usnesení okresního soudu o nařízení exekuce, tyto náklady by mi nikdy nevznikly.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Unhappy ending v Karlových Varech
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Karlovy Vary
- Počet zobrazení: 6264
Komentáře
Nemůžete všechno vyhrát, to by Vás přece nemohlo bavit:)
cnemo
Jste opět o dvě délky hřiště mimo, prosím, napřed si prostudujte, co je to exekuce a jaký je účel generálního inhibitoria, pak budou vaše komentáře relevantní.
Taktéž jsem si odvykl očekávat objasnění u lidí z tohoto oboru. Pokud máte dojem, že tento typ reakcí snižuje úroveň blogu, smažte je.
Pro začátek:
– o zablokování majetku jsem nežádal, to je automatický důsledek nařízení exekuce, kterému nemůže oprávněný zabránit, ani kdyby chtěl
– nazvat vydíráním to, když někoho přinutím ke splnění povinnosti (v daném případě uloženém rozhodnutím nadřízeného orgánu, krajského úřadu), svědčí o naprosté mimosnosti vašich představ
– když si přečtete, co karlovarské exekuci předcházelo, zřejmě přehodnotíte svůj názor na to, zda jsem jednal nelegitimně
Váš návrh zněl mimo jiné:
****
3. Povinnému se zakazuje, aby po doručení usnesení o nařízení exekuce nakládal se svým majetkem, včetně nemovitostí, vyjma běžné obchodní činnosti, udržování a správy majetku.
***
Je to jistě výtečný nátlakový prostředek, ale věcně zcela mimo a chápu, že jste pouze využil asi jediné možnosti co Vám zbývala.
Na druhé straně, samotná vymahatelnost poskytnutí informace exekuční cestou je pro mě dost těžce představitelná - leda by seděl exekutor v kanclu a nepustil úředníky domů, dokud informaci nevydají.
Nepohoršoval jsem se proto ani tak nad Vaším osobním postupem, ale nad systémem exekucí, jak se jeví mně, coby právnímu bezvědomci.
I když v tomto případě padla rána správným směrem, vidím v této praxi v principu problém. Jak jsem psal - nesplním-li nějakou svoji nemajetkovou povinnost, mohu snad očekávat obstavení majetku?
Další dění je pro mě logické - město se cítilo právem poškozeno utrpěním materiální škody nesouvisející se sporem a Vy se zase cítíte poškozen (a také právem) tím, že byste snad byl situaci přímo zavinil a měl odškodňovat město. Takže když to shrnu, vychází mi z toho nesmyslná chyba v systému exekucí. Exekutor měl z města vyrazit informaci a ne blokovat jeho majetek - a pokud ano, tak úměrně výši odměny a odškodnění.
Skutečně? A v čem to spočívalo?
mel jste si ohlidat aby v rozhodnuti spravniho organu byla povinnost radne specifikovana
Byla, rozhodnout o konkrétně označené žádosti o informace.
Ale mám pocit, že spíš než diskutovat chcete trollovat, takže tuto diskusi jako nepřínosnou opouštím.
Nejprve musím potvrdit tvrzení pana Peciny, že generální inhibitorium opravdu vznikalo ze zákona. Zákaz nakládání s majetkem není součástí výroku o nařízení exekuce, ale zákonem stanovenou součástí poučení § 44 odst.6 g (120/2001 Sb.- eř) Toto doznalo v minulosti několika změn, ale podstata je stejná. Nejedná se o samostatný nárok, nebo způsob vedení exekuce, ale o následek, který je spojen s nařízením exekuce. Dá se to srovnat např. s tzv. účinky prohlášení konkursu. Rozsáhlý petit oprávněného byl nadbytečný. Stejně tak soud pouze nařídí exekuci jako celek a pověří jejím provedením soudního exekutora. Konkrétní způsob provedení exekuce určuje výlučně exekutor. V daném případě přichází v úvahu pouze ukládání pokut § 72 odst. 2)eř. Uložené pokuty nejsou příjmem exekutora, ale státu. Exekutor by tedy v žádném případě neprodával KV majetek, aby je "potrestal" za neplnění nepeněžité povinnosti. Vývoj generálního inhibitoria byl v čase docela zajímavý nejen z pohledu změn právní úpravy, ale i rozhodovací praxe NS, který zákonem stanovenou absolutní neplatnost vykládal pouze jako relativní s přihlédnutím k tomu, zda byl zcizením majetku oprávněný v exekuci skutečně poškozen. Ve stručnosti bych to shrnul tak, že exekuční řízení má svoje specifika, která jej odlišují od výkonu rozhodnutí. Například zcela zásadní rozdíl je, že ex. řízení je v podstatě dvoufázové. 1. fáze - zjištění zajištění majetku a 2. fáze - skutečné provedení exekuce zpeněžením. Většina "konfliktů" kolem exekucí vzniká ohledně nepochopení těchto rozdílů. Jiří Janečka
Ano, ale ve většině usnesení o nařízení exekuce je tento výrok přesto obsažen. Snad jen jednou jsem viděl usnesení, kde tomu tak není a inhibitorium je uvedeno pod rubrikou Poučení.
Teď je otázka, zda to psali blbci nebo dacani.
"+" znamená inhibitorium ve výroku, "-" v poučení:
OS-P1 ----------
OS-P2 --
OS-P3 ++
OS-P4 -
OS-P5 +
OS-P8 +
OS-BO ++++++
OS-KH -
OS-KL ++
OS-KV -
OS-MB +
OS-PY +++
OS-UO ++
Zpět k exekucím. Dnešní stav a to dlouhodobě - je u exekutorů úspěšnost vymáhání 30 %. Což je podle mne konečná. Zbytek není v možnostech exekutora. Jedná se o majetek zašantročený, nicméně "správně právně" ošetřený, či o osoby pohybující se, mnohdy velmi zdatně, v šedé ekonomice. Také jsem si, v roce 2005, když jsem začínal myslel, že istitut soukromé exekuce už má svůj zenit za sebou. Velké nesplacené úvěry a nemovitosti z dob privatizace byly zpeněženy (pokud to šlo) a u běžných dluhů zafungují náklady exekuce jako výstraha a platební morálka se výrazně zlepší. Pořád jsem čekal, kdy tato generální prevence začne fungovat. Nestalo se a ani nestane, protože křiklounům se dostalo zastání z nejvyšších míst. Zajímavé je, že tyto exekutorské kampaně probíhají asi náhodou ve volebních rocích.
Protože jsem toho ale už napsal moc a to jsme teprve v úvodu do problematiky a protože vím, že tento web navštěvují fanoušci práva, kterým stačí jen napovědět, pokusím se vymezit několik okruhů k domácímu studiu:
1. Jaký je rozdíl a to nejen z hlediska zákonného vymezení, ale zejména v praxi kárných provinění soudních exekutorů a soudců? (judikatura NSS)
2. Co podle Vás je základem činnosti exekutora: zjišťování majetku a příjmů povinného nebo vydávání konkrétních exekučních příkazů? Jak se k této zásadní odlišnosti mezi VR a E staví ÚS, resp. stojí mu vůbec za to se touto otázkou zabývat?
3. Srovnání kapitoly státního rozpočtu MSp - náklady na provoz soudů x soudní poplatky.
4. Jaká je odpovědnost SE vůči oprávněnému v případě, že svou nečinností umožní povinnému "odklonit" majetek z exekuce? JJ
Mám ovšem obavu, že celé to skončí populistickou koncovkou, takže ten, kdo chce vymoci právo, a jeho pomocník-exekutor, bude označen za veřejného nepřítele, místo aby se systémově řešil problém exekutorské zvůle. Tahle země je, bohužel, osídlena primitivy, nejen právními (ne že jinde by to bylo o moc jiné, ale tam aspoň nevládnou…).
Situace proběhla tak, že exekutor obstavil majetek a konto a vydal příkazy k prodeji. Nesprávnost postupu jsem spatřoval v tom, že vydal příkazy k prodeji celého majetku, tedy tří nemovitostí každé v hodnotě 200 000 - 800 000, přičemž pohledávka i s exekucí činila cca 20 000 a bylo ji možno uhradit z kterékoli z nich. Nadto bylo dost prostředků na účtě, který obstavil také. První stížnost (a následně výtka) dopadla tedy na neoprávněný rozsah exekuce.
Úkon asistentky jsem se pokusil zvrátit tím, že jsem na její "dopis" odpověděl, že se mýlí a jedná se o odvolání a že trvám na tom, aby s ním nakládala jako s odvoláním a zároveň jsem poslal odvolání rovnou na krajský soud a požádal o prominutí lhůty, zmeškané vinou asistentky. Ani okresní soud, ani asistentka, ani krajský soud vůbec neodpověděly.
MS mi zaslalo přípis, že do činnosti soudů nemůže zasahovat a proti asistentce tudíž nemůže nic podniknout.
Komunikace exekutora - exekutor vydal exekuční příkazy a příkazy k prodeji majetku. Na návrh nazastavení a návrh na odložení neodpověděl (ač to minimálně u návrhu na odložení zákon ukládá). Nereagoval dokonce ani na návrh na zastavení, který mu zaslal oprávněný. Byla nutná osobní návštěva u exekutora (který tím byl značně překvapený) a stížnost na MS, aby se věci pohnuly. Exekutorská komora stížnost zamítla s tím, že vše je v pořádku a exekutor jednal "stadardně" (tomu věřím, ovšem standardně neznamená správně). MS udělilo výtku za neoprávněný rozsah exekuce a druhou za nekonání (zmeškání lhůty návrhu na odložení atd.). Exekutor závěrem zaslal omluvný dopis, v němž pochybení přiznal. Dodnes nejsou vyřešeny některé věci, např. náklad 800 Kč,- vyúčtovaný bankou za zřízení "obstavovacího" konta atd.
Dál jsem to nečetl.
Ach jo… Pro vaši informaci: Exekuční titul, který byl splněn, není (obvykle) nicotný, ale je to důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) OSŘ. Soud I. stupně proto exekuci zastaví a zároveň s tím zastaví řízení o odvolání. Aspoň tak by to podle zákona i judikatury mělo být, je fakt, že někdy soudy postupují jinak, např. i po zastavení exekuce usnesení o jejím nařízení zruší, což je ovšem neúčelné; odvolací důvody by se měly promítnout pouze do rozhodování o nákladech.
Exekuční titul byl vydán 10 let PO zaplacení dluhu. V době jeho vydání žádný dluh neexistoval.
Pro lepší představivost posloupnost:
1) vznik dluhu (1991)
2) uhrazení dluhu (1991)
3) vydání exekučního příkazu (2012)
V právu mají odborné termíny přesný význam, takže nazýváte-li např. exekuční příkaz "exekučním titulem" nebo hovoříte o "nicotnosti" tam, kde se jedná o prostou nezákonnost, obtížně se domluvíme a budeme z diskuse jen oba frustrováni.
RSS kanál komentářů k tomuto článku