Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Humor

Tak nám ministr Blažek dočasně zprostil funkce vazebně stíhaného soudce Ondřeje Havlína. Škoda: mnohem stylovější a pro strany řízení poučnější by bylo, kdyby jej k jednáním, kde má rozhodovat, vodila eskorta: věc by tak soudce mohl s vazebně stíhanými obviněnými předběžně projednat přímo v eskortní cele, a bylo-li by řízení vedeno na svobodě, určitě by mělo na jejich chování náležitý odstrašující účinek, pokud by soudce byl do jednací síně přiveden v poutech.

Aneb: Přítomní, prosím, povstaňte, přivádějí soudce!

Úřad pro ochranu osobních údajů mi poslední dobou dělá jen radost. Kupříkladu dnes mi zaslal přípis, ve kterém reaguje na mou stížnost z 21. 10. 2009 (její přílohy: [1], [2]). Nejprve se, pravda, záležitostí vůbec zabývat nehodlal, avšak když jsem ho požádal, aby si mou stížnost laskavě aspoň přečetl, než na ni odpoví, přislíbil, že tak učiní. A netrvalo ani 3 roky a 10 dnů a skutečně mi na původní podnět, sua sponte, relevantně odpověděl!

Úpadek občanského práva hmotného v éře komunismu dokumentuje kukský případ: obec našla na svém katastru most a po půlroční karenční lhůtě si jej přivlastnila.

Přirozeně, že nemovitá věc se nemůže ztratit ani nalézt, je možné ji nejvýš to, že ji vlastník opustí, a poté se jedná o věc opuštěnou, res derelicta. Příslušnou úpravu, kterou komunisté zneužívali k tomu, aby se zmocnili majetku emigrantů bez nutnosti jej konfiskovat (nechvalně proslulé § 453 a § 453a ObčZ), v současném znění ObčZ nenajdeme, zůstala tam pouze možnost postupovat analogicky podle § 135 odst. 4, avšak tato úprava je zjevně deficitní, protože analogie s věcí nalezenou nemůže pro věci opuštěné z logiky věci fungovat.

Dobrá zpráva je, že (Eli)ObčZ opět ustanovení upravující derelikci obsahuje (§ 1045 odst. 2).

Do Kuksu tedy směřujeme dotaz, kdo most nalezl a komu bylo vyplaceno nálezné, a těšíme se na odpověď.

Komukoli, kdo byl ve styku se soudy prostřednictvím e-mailu nebo datové schránky, se určitě stalo, že byl vyzván, aby svoje elektronické podání doplnil v požadovaném počtu stejnopisů. Obvykle jsem reagoval přípisem, v němž jsem inteligenci osoby takovou výzvu sestavivší porovnal s mentální kapacitou prvoka, s nelichotivým resumé a infaustní prognosou. A byl pokoj, zvlášť od doby, kdy pro zvláště nedůvtipné soudní úřednictvo novelisovalo ministerstvo v tomto smyslu vnitřní a kancelářský řád.

Proto jsem byl lehce zaskočen, když mi včera do datové schránky přišlo vyjádření ministerstva vnitra ve dvou identických kopiích (věcně o něm píši na vedlejším blogu). Z přiloženého protokolu bylo přitom zřejmé, že dva identické dokumenty zaslal soudu sám žalovaný, ministerstvo vnitra.

Klíčí ve mně strašlivé podezření, že zatímco prosté pozemšťany nechávají orgány veřejné moci jejich ilusím, mezi sebou si elektronické dokumenty posílají tak, jak byly roky zvyklé, tedy dvojmo, trojmo, čtyřikrát, pětkrát nebo vícekrát, podle toho, kolikrát k tomu byly druhou stranou vyzvány.

Je-li tomu skutečně tak, této zemi asi už není pomoci.

U teplického soudu mají, zdá se, veselo. Spory se prý odehrávají hlavně mezi předsedou soudu Romanem Dobešem a bývalým místopředsedou Pavlem Krasem. Vyjímáme:

Několikrát jsem ho upozornil na nevhodné oblečení. Vyzval jsem ho, aby si uklidil nepořádek a zbytky jídla na stole v kanceláři. Nevhodná jsou podle mě rovněž schémata splachovacích zařízení na stěnách jeho kanceláře, popsal Dobeš.

Kras kvůli tomu posílal na Dobeše stížnosti na krajský soud a stěžoval si na jeho autoritativní řízení soudu.

Předseda soudu bez mého vědomí chodil do mé kanceláře fotit právě použité talíře. Písemně mi nařídil sejmout ze zdí mnou malované obrazy kopírující schémata vodních zařízení, jinak visících v každém vagoně Českých drah. To jsem odmítl, předložil svou verzi Kras.

Diví se také, že předsedovi vadí, když chodí v práci v pruhovaném tričku. Předseda soudu se ani netají tím, že si na mne vede soukromou složku jakýchsi domněle kompromitujících materiálů zřejmě zachycujících zejména mé působení na hudební scéně. Název naší kapely Spolčení hlupců jsme vskutku nemohli vybrat lépe, zareagoval Kras.

Jsem téhož názoru.