Představte si soud, ke kterému přijdete a dozvíte se, že vaše žaloba byla zamítnuta, protože důkazy svědčily proti vám. Když chcete vědět, které důkazy to jsou, máte smůlu: ty dodala protistrana s nikdo kromě soudu se s nimi seznámit nesmí.
Smyšlenka? Nikoli, v České republice realita, neboť právě tak je prováděno dokazováno v řízení o žalobě proti neudělení bezpečnostní prověrky (nevěříte-li, neděláte dobře: § 133 odst. 3 zákona č. 412/2005 Sb. vás přesvědčí, že je tomu skutečně tak, jak popisuji). Ústavní soud tyto anomalie dlouhodobě toleruje, a výsledkem je kausa Regner, momentálně ve druhém kole u ESLP ve Štrasburku.
Podobnou úpravu jako u prověřování bezpečnostní spohlivosti
navrhli disentující soudci
Kateřina Šimáčková a
Vojtěch Šimíček i v případě státního občanství, proti jehož neudělení se v současné době nelze u soudu bránit vůbec: stačí, když ministerstvo jako důvod neudělení uvede státně-bezpečnostní důvody.
Máme za komické, jestliže se o důvodech, proč je určitá osoba pokládána za (potenciálně) neloyalní, nesmí dozvědět ona sama, ale zato se to dozvědí soudci, kteří z velké části neloyalitu ke své zemi projevili aktivním souhlasem s její okupací sovětskou armádou.
Ale néšť, předpokládejme,
just for the sake of argument, že místní soudci nejsou mravním bahnem společnosti, nýbrž že jsou to slušní, důvěryhodní občané, kteří budou schopni kádrové posudky policie nebo tajné služby (asi takové, jaký
sepsal Robert Šlachta na Kamase, Nováka a Beera v případu Hitlerových projevů) řádně posoudit, a bez sebemenší procesní iniciativy žalobce si případně vyžádají, pro křížové ověření, důkazy další (jaké to byly, nesmí přirozeně žalobce ani vědět). Něco podobného se ostatně už děje, a je to vydáváno za fairový proces, u opatrovníků ustanovovaných osobám neznámého – či spíše soudem nezjišťovaného – pobytu: jak mohu hájit někoho, s kým jsem se nikdy nesetkal, proti žalobě ve věci, o níž je mi známo jen to, co mi řekla protistrana, ví zřejmě jen moudrý český zákonodárce. Advokáti se arci této úlohy ochotně ujímají, ana
pecunia non olet.
Zpět k prověrkám a potenciálně k udělování občanství. Co máme za naprosto nepředstavitelné, je fraška, která se nutně bude odehrávat ve druhém stupni, tedy u Nejvyššího správního soudu. Kasační stížnost směřující proti důvodům rozhodnutí, které spočívají na důkazech, stěžovateli neznámých a nedostupných, to je totiž daleko větší Kafka než ten, o kterém, nevědouce, čeho činí, hovoří ve svém disentu Šimáčková se Šimíčkem.
S ohledem na to, v jakém stavu je česká justice, by bylo spravedlivější, kdyby v těchto případech do soudní síně přivezli Kolo štěstí a žalobce si rozhodnutí vytočil, jak kdysi navrhl kterýsi karikaturista.
Komentáře
PRAHA.
Dne 2. listopadu 2016 se koná soud s ředitelkou střední školy, která hájila sekulární české školství proti islamistům.
Paní ředitelka je teď žalována islamisty a aktivisty z řad neziskovek. Je do nebe volající, že soudem nebyla daná věc zamítnuta bez projednávání, protože žijeme v sekulárním státě.
Přijďte podpořit paní ředitelku. Kde: Praha 10 – Vršovice, Justiční palác na Mičankách, místnost 1.312 v 9:00 hod.
Omlouvám se za OT příspěvek. Pokud jej pane Pecino uznáte za nevhodný, smažte jej. Děkuji.
že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.
Glosátor
@Glosátor: Přesně tak; o soudním řízení v materiálním smyslu se vůbec hovořit nedá, je to čistý fémový soud.
RSS kanál komentářů k tomuto článku