Jak naznačeno v titulku, hodlám plaidovat, a to za změnu občanského zákoníku, jenž de lege lata neumožňuje přechod nároků z porušení osobnostního práva na dědice, stanově namísto toho toliko možnost domáhat se ochrany postmortální (§ 15 ObčZ/1964, resp. § 82 odst. 2 ObčZ/2012).
Případ uraženého pedagoga, započavší v lednu 1990 a dodnes pravomocně neskončený, ukazuje na nutnost urychlené novelisace této partie soukromého práva: je-li už dnes možné zdědit průtahy v řízení, nevidím nejmenší důvod, proč by neměly být děděny i osobnostní nároky, nota bene trvá-li českým soudům jejich projednání i více než 20 let. Ano, uznávám, že formulace omluvy je mi skutečně líto, že můj dědeček urazil vaši babičku, a prohlašuji, že tato dáma nebyla stará rašple a dementní ochechule,
může vzbuzovat jisté pochybnosti o účinnosti a včasnosti ochrany poskytnuté porušenému právu, avšak nevadí-li to zjevně soudu, proč by to mělo vadit stranám?
Náš v mezidobí zlidovělý komentář týkající se děditelných průtahů v řízení pak bude mít tuto novou kanonickou podobu: Zemřel chudý. Jeho děti po něm zdědily jen nábytek, trochu obnošeného šatstva, troje průtahy, jednu hrubou urážku a dvě facky.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Plaidoyer aneb K dědičnosti osobnostních sporů
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2534
Komentáře
Proto není jediný, racionální, důvod, proč by se nároky z porušení osobnosstních práv neměly v demokratické společnosti dědit.
Zase vstupujes na tenky led!! Nezapomen, ze dnesni mladi Nemci makaji jako srouby, aby mohli Israeli davat zadarmo ponorky, protoze jejich dedci a pradedci vrazdili dedky a pradedky dnesnich mladych Israelcu. Zpochybnovanim dedicnosti sporu to zacina, zpochybnovanim holokaustu a dedicnosti viny pokracuje, odmitanim ponorek zhorsuje a plynovymi komorami konci. Tak si davej dobry pozor!
Petr V
Jak však uvedl i prof. Telec, de lege ferenda budou povinnosti k odčinění nemajetkové újmy z titulu odpovědnosti za zásah do osobnostních práv (osobnosti člověka) přecházet v souladu s § 1475 odst. 2 NOZ. Z čeho proto dovozujete (i vzhledem k dikci § 1475 odst. 2 a § 2951 odst. 2 NOZ), že se u omluv do budoucna nic nemění?
MR
MR
MR
V oblasti medicíny to takto jednoznačně nefunguje. Je jasné, že jen informovaný souhlas je platně udělený souhlas, ale odkaz na § 94 odst. 1 nebude vždy řešením. V situaci non liquet (bude-li důkazní nejistota ohledně toho, zda k řádnému poučení pacienta došlo či nikoli) zde totiž máme právě ten nešťastný § 97 odst. 2, větu první s domněnkou existence souhlasu. Tu patrně nevyvrátíme pouhou nejistotou o tom, zda byl souhlas skutečně informovaný. Vyvrátíme ji však tehdy, bude-li skutečně jasné, že souhlas informovaný nebyl.
MR
MR
Mně se oddělení souhlasu od poučení a jeho presumpce líbí, protože nebude nutné vyžadovat písemné souhlasy v každém tatoo/piercingovém studiu, resp. kadeřnictví, protože tím, že zákazník službu objednal, s ní souhlasí (i když poučení "Pane, s tímhle sestřihem budete vypadat jako blbec" by nebylo na škodu), a dají se v soudní praxi oddělit různé případy, např. lehkovážný souhlas (souhlas bez poučení), záměrně vadné/absentní poučení, souhlas na základě zavádějícího poučení ("Penis budete mít až o 150 % delší!" – bude, jistě!).
Vzhledem k tomu, že podmínkou platného souhlasu se zákrokem je předchozí poučení (slovy nepraktiků "vysvětlení") ve smyslu § 94 odst. 1 NOZ, pak o domněnce souhlasu dle § 97 odst. 2, věty první NOZ nelze uvažovat dříve, než bude prokázáno, že došlo ke splnění povinnosti dle § 94 odst. 1. Důkazní břemeno ohledně tohoto splnění přitom nenese osoba dotčená zásahem, ale původce zásahu. Teprve bude-li splnění této povinnosti prokázáno, nastoupí domněnka souhlasu dle § 97 odst.2, věty první. Důkazní břemeno ohledně jejího vyvrácení nese přitom osoba dotčená zásahem.
MR
Indka vyšla z vězení až 19 let po verdiktu o propuštění
A ještě jedna aktuální zpráva ze zahraniční justice:
Skandál na půdě Nejvyššího soudu. Soudkyně "úřadovala" nahá
Pořád váhám na tím, zda to hodnotit jako mravní poklesek soudkyně či nikoli. Naturizmus je přesně tak nenormální, jako je nenormální koupat se v plavkách - záleží jen na úhlu pohledu a nikomu se neublíží tím ani oním. Kdyby ji někdo pozoroval, jak v kanceláři místo nahé jógy hází oblečená šipky nebo luští křížovky, bylo by to také nějaké provinění?
Já jsem sice zvyklý cvičit oblečený, ale mé svědomí se zdráhá odsuzovat někoho, kdo cvičí jinak, ať už je to menšinová záliba či nikoli. Na nudistické pláži jsem v životě už byl (byť nikoli se Zuzanou Candigliota) a nepřipadá mi, že by mě to mělo nějak omezovat ve volbě povolání.
Dalo by se konečně argumentovat tím, zda chceme mít soudce absolutně konformní maloměšťáky nebo sebevědomé osobnosti mající nějaké individuální vlastnosti, kteří budou mít pochopení pro individualitu stran sporu.
RSS kanál komentářů k tomuto článku