Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ve světle lednové amnestie, jíž byla zastavena vlekoucí se trestní stíhání pro nejzávažnější ekonomickou kriminalitu, se nemůže obžaloba podaná na chrastavského střelce Pavla Vondrouše pro trestný čin se sazbou do šesti let jevit jako cokoli jiného než výsměch právu a spravedlnosti.

V době ještě předamnestijní jsme upozorňovali, že posuzovat kuličkový atentát jako trestný čin za situace, kdy byl podstatně intensivnější brachiální útok ministra financí vůči neuctivému občanu (kausa drzý spratek) vyřešen v přestupkovém řízení, je projevem dvojího metru, a tento dvojí metr vystupuje ještě daleko výrazněji nyní, kdy tento stát společnou a nerozdílnou rukou svých nejvyšších představitelů Klause a Nečase prohlásil zločince Smetkova, Chvalovského a bezmála i Berkova kalibru za nevinné, bezúhonné a vzorné občany.

Jak prozradil Pavel Hasenkopf z presidentské kanceláře, amnestie byla ušita na míru presidentovu požadavku, aby nedopadla na tykadlového Smetanu a na Pavla Vondrouše. Budiž, být účasten na amnestii není ničí právo. Přesto se domnívám, že za této situace měl mít liberecký OSZ dost rozumu na to, aby Vondroušovo trestní stíhání místo podání obžaloby zastavil.

28 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4710

V kause zkorumpovaného exznalce Michala Mazla se protočil další cyklus: prvoinstanční kárný senát České advokátní komory znovu nepravomocně uložil advokátu Petru Kočímu za obhajobu Lucie Šlégrové roční zákaz výkonu advokacie. Signál směřovaný do advokacie je jasný: ne, aby vás napadlo skutečně hájit tzv. pravicové extremisty nebo jiné osoby, které si establishment přeje odsoudit. Obhajobu musíte pouze předstírat, nebo s vámi zatočíme tak, jako s Petrem Kočím.

Jak na to, nám mimochodem názorně předvedli téměř všichni obhájci nálepkových zločinců. S výjimkou Roberta Cholenského a Jakuba Trčky pro své klienty za celou dobu hlavního líčení prakticky nehnuli prstem, dokonce se od svých aktivnějších kolegů např. v otázce podjatosti znalce Svobody decentně, leč zřetelně distancovali. Ano, tak nějak by měla obhajoba podle představ Komory vypadat: neklást překážky odsouzení, buď úplně mlčet nebo občas cosi nesouhlasně zamumlat, aby měl klient pocit, že je hájen a že své peníze nedává advokátu zbytečně. Netřeba jmenovat, dotyční dobře vědí, o kom je řeč.

Ani české soudy nejsou na agresivní a efektivní obhajobu, jakou předvedl např. Petr Kočí v Brně při výslechu Ivo Svobody, zvyklé, i jim vyhovuje, když obhájce proces nezdržuje zbytečnými otázkami na svědky a znalce a když blahosklonně přehlíží i všechny soudcovy procesní fauly, jako byl dotaz Dany Šindelářové místopředsedovi odvolacího soudu, jak má rozhodnout. Cílem tradiční obhajoby není obžalovanému pomáhat, nýbrž ulehčit soudu jeho odsouzení, přesně tak, jak to ve slabé chvíli řekl do televise Karel Čermák.

Za pozoruhodnou pokládám vzedmutou vlnu emotivních antisemitských komentářů, která se u shora odkazovaného článku na Novinkách objevila. Mám ji arci za hrubě nespravedlivou: toto není akce židovské lobby, ta na ní může jedině tratit; toto je akce s rukopisem Pravdy & Lásky, nepřátel svobody v té nejhorší podobě.
30 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 4532

Neregistrovaná Zábavní společnost přátel závadového diskursu si vás dovoluje co nejsrdečněji pozvat k Okresnímu soudu Brno-venkov, kde ve středu 17. dubna od 8:30 hod., v jednací síni č. 3, vystoupí takříkajíc na domácí půdě známý potulný znalec a soudní komik Ivo Svoboda, doktor juda a práva (kterýžto titul získal, pravda, na elitním plzeňském učilišti způsobem, který uvedená instituce před veřejností dodnes tají).

Kabaretiér bude vysvětlovat svou serii znaleckých posudků z oblasti závadového zpěvu, v nichž se příkladmo s otázkou, zda je možné spáchat trestný čin tím, že kapela ve své písni některé části textu nezazpívala, touto brilantní, vpravdě originální mazlo-svobodovskou myšlenkovou konstrukcí:

Otázka: Jsou předložené texty hudebních skladeb, zaznamenaných na zvukových a obrazových záznamech sledování totožné s texty skladeb, které jednotlivé hudební skupiny prezentují na svých doposud vydaných CD nosičích?

Odpověď: Předložené texty hudebních skladeb, zaznamenaných na zvukových a obrazových záznamech tak jak byly znalci předestřeny ke zkoumání, se vyznačují velmi rozdílnou kvalitou, a to v souvislosti se způsobem pořízení, kvalitou zpěvu samotného, modulace zpěvu specifickým stylem HateCore, povětrnostními podmínkami, hlukem dopravních prostředků z ulice a dalšími objektivními vlivy. Znalec se vyjádřil k těm záznamům, které byly bezpečně rozpoznatelné a konstatuje (viz jednotlivé koncerty výše), že převážná část textů byla totožná s texty skladeb, které jednotlivé hudební skupiny prezentují na svých dosud vydaných CD nosičích. Jednotlivě dochází k operativní dílčí obměně, která je zapřičiněna buď improvizací, nebo snahou o zakrytí signifikantních a explicitních vyjádření, které chtějí zpěváci z jakýchkoli důvodů vědomě zakrýt. Tato vědomost je však (tradičně v neonacistické hudební subkultuře stylu HateCore) vedena spíš než snahou neprodukovat nějaká slova, myšlenky či slovní obraty, než snahou o interakci správného textu ze strany obecenstva. To se provádí buď zpěvem mírně odlišného textu, nebo nezpíváním (tedy mlčením) s tím, že pasáž zpívá obecenstvo. To je v neonacistické hudební subkultuře poměrně časté, zejména u známých a obecně oblíbených sklade[b], které se hrají často i několikrát během koncertu. V praxi se má situace tak, že zpěvák před skladbou upozorní, že (např.) …aby ti co pomáhají a chrání, neměli problém…, (nebo podobně) a zpívá jiný či komolený text, (anebo vůbec nezpívá nějakou krátkou pasáž či slovo), nicméně obecenstvo je tím vyprovokováno ke zpěvu původního textu. V každém případě však toto vědomé měnění a komolení textu (slovně a občas i v písemné podobě) je zjevně účelové a nemá žádný vliv na celkový souhrn markant identifikujících závadový diskurs podpory a propagace hnutí porušující práva a svobody osob.

(Ze znaleckého posudku č. 16/ZP/2010 ze dne 4. 5. 2010, v ceně bratru 54 250 Kč)

To pokládám za báječnou inovaci, která může bojující demokracii vlít novou krev do žil: závadového diskursu (ať už tento pojem znamená cokoli) se lze dopustit nejen nevhodným projevem, ale rovněž tacite, jeho absencí. Dovedeno o stupeň dál, trestné může být i to, že kapela některou ze svých písní na koncertu nezahraje anebo že se koncertu vůbec nezúčastní, protože i tím, jak plyne z kontextu, dává najevo podporu hnutí směřujících k potlačení práv a svobod. Jako bych svalovce Ivona slyšel: A já se ptám, co chtěl hudebník vyjádřit tím, že na koncertě nevystoupil?

Začínám litovat, že policie tohoto znalce už napříště nemíní využívat, protože obhajoba si nemůže přát nic víc, než když na podporu druhé strany vystoupí někdo s takto absurdními úvahami, v jejichž světle plasticky vystoupí zrůdnost toho, co se v této zemi pod rouškou ochrany demokracie před jejími rozvraceči už několik let děje.

13 komentářů
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 3687

V diskusi k jednomu z posledních článků jsem se zmínil, že podle mého názoru v současném českém právu už o spravedlnost vůbec nejde. Za což jsem byl arci obratem zkritisován s poukazem na to, že stejně nesmyslné by bylo tvrdit, že ve zdravotnictví nejde o zdraví, toliko o to, co lékaři nebo zdravotnickému zařízení proplatí pojišťovna.

Shodou okolností se dnes na stejné thema rozepsal v Neviditelném psu Milan Hulík; nelze si nepovšimnout, že jeho i můj závěr je identický: české právo je systém, z něhož byla spravedlnost téměř dokonale vytěsněna, a pokud je přesto tu a tam některé soudní rozhodnutí spravedlivé, je to spíš náhoda než záměr, aberace.

Nevěříte-li, zkuste si vzít masu soudních rozhodnutí týkajících se občanskoprávního postihu černých pasážerů v MHD. Ústavní soud judikoval, že přiznávat v těchto případech právo na náhradu nákladů řízení ve standardní výši je hrubě nespravedlivé a protiústavní, přesto jsou tato rozhodnutí po desetitisících vydávána a co hůř, exekučně vymáhána. Justiční mašinerie se tak stala vědomým vykonavatelem nespravedlnosti, a není síly, která by tomu mohla zabránit.

Anebo rozsudky vydané bez toho, aby byl žalovaný vůbec informován o tom, že je nějaké řízení vedeno. Fikce náhradního doručení v současné pospíšilovské podobě je světovým unikátem, schopným generovat nespravedlivá rozhodnutí jako na běžícím pásu, bez možnosti domoci se reálné nápravy. Převzal jste si na poště obsílku? Nepřevzal! Že na adrese, kam bylo doručováno, už pět let nebydlíte, nás nezajímá, k doručení podle zákona došlo a rozsudek je pravomocný, vykonatelný a nezměnitelný, a tak plaťte: žalobci, jeho advokátovi i exekutorovi.

Jistě, spravedlivá soudní rozhodnutí existují, avšak domoci se jich vyžaduje nesmírné úsilí a spoustu času. Případ pana Ž., o kterém jsme informovali, není dodnes pravomocně skončen, ač k samotnému incidentu došlo na podzim r. 2002. Koho zajímá v r. 2013 satisfakce za jedenáct let staré příkoří? I spravedlivý rozsudek bude po takové době nespravedlivý, neboť, jak praví často citovaná anglická právní zásada, justice delayed is justice denied. A ještě hůř je na tom poškozený v kause baseballové pálky s nápisem Na Romy. Skutečně si někdo myslí, že po patnácti letech se dá ještě mluvit o zadostiučinění?

Dlouhé roky se táhnou ovšem i další řízení, občanskoprávní, obchodní i trestní. Před devíti lety podal můj klient žalobu na akciovku, které vytěsnila menšinové akcionáře za zlomek skutečné hodnoty jejich akcií, a Krajský soud v Brně dodnes ani nezahájil dokazování; náhrady se snad dočkají aspoň klientovy děti, protože tyto nároky se, na rozdíl od osobnostních, dědí.

Chyba je systémová a s největší pravděpodobností tedy i neodstranitelná bez změny systému, jehož se nespravedlnost stala imanentní součástí. Hulík se kriticky zmiňuje o generaci mladých právníků, které spravedlnost nezajímá, jejich cílem je rychle zbohatnout a užívat si luxusu. Má pravdu: generace morálně pokřivených komunistických prokurátorů a soudců vychovala své nástupce k obrazu svému. Nebyla-li personální reforma justice provedena na počátku 90. let, nyní je již neuskutečnitelná, a stav, že profese soudce má u veřejnosti setrvale nižší prestiž než povolání uklízečky, tu s námi bude dál, až do konce stávajícího politického režimu.

Justice, ve které nejde o spravedlnost a která negeneruje spravedlivá rozhodnutí, a která se místo o autoritu morálních principů a z nich vyvěrající spravedlnosti opírá o holé právo, navíc společností jen zčásti akceptované, se stala předmětem veřejného pohrdání a její percepce se v důsledku řádění exekutorských, konkursních a dalších justičních mafií zhoršila natolik, že dnešní česká justice je synonymem státem organisovaného a podporovaného zločinu. Pověst justice nebyla patrně nikdy v dějinách této země horší, a to paradoxně ani tehdy, když bylo právo plně instrumentalisováno a používáno jako nástroj třídního boje a kdy se – stejně jako nyní – od justice spravedlnost už ani neočekávala.

Další smutnou kapitolou je korupce v justici. Ne všichni soudci sice berou, avšak berou mnozí, a stěží se můžeme utěšovat tím, že situace není zdaleka tak hrozná jako ve státní správě, kde berou všichni a kde je neúplatný úředník exotickou, ba mythickou bytostí. Lidé nejsou hloupí a dobře rozpoznají, které rozsudky byly zdarma a které za peníze. Právo je dvojí: pro chudé je personifikováno exekutorem, symbolem práva pro bohaté se stali Roman Janoušek, duo Škárka-Bárta a Klausem amnestovaní ekonomičtí zločinci.

Rád bych se mýlil, ale mám velké obavy, že stav práva a této společnosti vůbec se nejen nespraví sám v demokratickém politickém procesu, ale stane se jedním z důvodů, proč zakrátko demokracii i svobodu na dlouhou dobu ztratíme.

67 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6580

Tak jako existují samo-se-vyplňující proroctví (self-fulfilling prophecies), existují i samo-se-komentující zprávy (self-commenting news). Tahle je jednou z nich:
Dne 26. března 2013 vydal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodnutí, jímž zastavil řízení o stížnosti rozpuštěné Dělnické strany a jejího bývalého předsedy. Důvodem rozhodnutí byla skutečnost, že stěžovatelé nereagovali na stanovisko vlády k přijatelnosti a odůvodněnosti jejich stížnosti, a to ani po upozornění ze strany Evropského soudu o procesních důsledcích, které může tento postup mít. V případě, že by Evropský soud dal stěžovatelům zapravdu, že rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany porušilo článek 11 Evropské úmluvy o lidských právech, mohli by stěžovatelé podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem.  Proti rozhodnutí není možné podat opravný prostředek.
Takže, pokud tomu dobře rozumím, ESLP neodmítl stížnost na rozpuštění Dělnické strany pro zjevnou neopodstatněnost a rozhodl se jí věcně zabývat, avšak Tomáš Vandas neuznal zájem soudu za hodna své pozornosti a procesní korespondenci použil na otop, případně si jí podložil vratký kus nábytku. Vskutku, velká to osobnost české politiky!
23 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 7756