Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Nejhorší ze všeho jsou trpaslíci, praví klasik. Kdepak, nejhorší jsou exekutoři, bude oponovat člověk znalý místního právního prostředí, nadto notně mediálně zmasírovaný posledními skandály kolem exekutorské komory. Omyl, vážení, máme-li být zcela korektní, nejhorší právnickou profesí jsou rozhodci ad hoc, protože ti mohou, na rozdíl od exekutorů, vydávat rozhodnutí, jež jsou exekučním titulem, aniž by byla přezkoumatelná soudem a aniž by musela mít cokoli společného s právem nebo spravedlností. Za své chyby nejsou čeští rozhodci nijak postižitelní (ledaže se dopustí tak frapantních excesů jako legendární "samorozhodkyně ad hoc" Sandra Svobodová), a to ani vlastní stavovskou organisací, protože žádnou nemají, ani státem, a nepodléhají ani povinné registraci nebo regulaci.

Na myšlence arbitráže není nic špatného: smluvníci se dohodnou, že namísto soudu jejich spory z určitého závazkového vztahu projedná a rozhodne jiná nezávislá osoba, jíž oba důvěřují, tzn. rozhodce, anebo častěji tříčlenný panel rozhodců, jehož složení mohou obě strany ovlivnit stejnou měrou. Je to levnější, rychlejší a efektivnější než zatěžovat sporem moloch státního soudnictví, a výsledky bývají obvykle i spravedlivější.

K tomuto účelu vznikly specialisované instituce, stálé rozhodčí soudy, např. rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře. Pracují dobře: kdyby nepracovaly, podnikatelé by jejich služby nebyli ochotni využívat.

Potíž nastává, když příslušná prorogační dohoda, nejčastěji včleněná jako tzv. rozhodčí doložka do smlouvy, vznikne mezi kontrahenty v nerovném postavení, podnikatelem (prodejcem) a jeho drobným zákazníkem (spotřebitelem). Spor se v těchto případech nesvěřuje stálému rozhodčímu soudu, ale tzv. rozhodci ad hoc, vybíranému podnikatelem, přičemž zákazník nemá možnost, jak tento výběr ovlivnit; rozhodčí doložka, pokud si jí zákazník vůbec všimne, je mu presentována jako nutná podmínka uzavření smlouvy – typicky leasingové, splátkové nebo úvěrové, ale stále častěji i běžné smlouvy o poskytování služeb – a když se spotřebitel přesto rozhodne od zamýšlené transakce odstoupit, mívá smůlu, protože u konkurence nepochodí lépe: i tam na rozhodčí doložce trvají.

Relativně méně nepříznivá situace nastává, jestliže je rozhodcem ad hoc osoba jmenovaná zájmovým sdružením podnikatelů, např. asociací leasingových společností. Není pochyb, že takový rozhodce nebude nestranný a spory bude standardně rozhodovat ve prospěch podnikatele, avšak protože nerepresentuje jednotlivého dodavatele, ale celý obor, bude mít aspoň tendenci tlumit největší excesy podnikatelů.

Horší je to, je-li rozhodce stanoven ze seznamu soukromé rozhodcovské společnosti: říkejme jí – a za chvíli uvidíme, proč – Česká podvodnická s. r. o. Existuje celá řada takových společností (příklad 1, příklad 2), vyznačujících se tím, že seznam jejích rozhodců je neveřejný – nu, asi by nebylo dobrou reklamou inserovat, kolik z rozhodců bylo v minulosti odsouzeno pro hospodářskou trestnou činnost nebo kolik se angažovalo ve strukturách StB. Jak bude takto stanovený rozhodce České podvodnické pracovat, je dáno prostou konkurencí: na trhu je tolik rozhodcovských společností, že s výsledky arbitráží nespokojený podnikatel může škrtem pera ze svých smluv vyřadit jednu podvodnou společnost a nahradit ji jinou, takže možnost "rozhodovat" spory a škubat spotřebitele-hejly (sazebník poplatků, které nese neúspěšná strana, si stanovuje sama Česká podvodnická) dostane napříště někdo jiný.

Tolik k sherwoodské právní realitě. Jak je to vůbec možné? A proč to jinde v Evropě nemají? Odpověď je prostá a kupodivu nespočívá v legislativě: českým soudům to tak vyhovuje. Spory, které "vyřeší" rozhodci, by totiž jinak přišly na stůl soudcům. Navíc je tu nechuť k meritornímu rozhodování – vždy je jednodušší žalobu na neplatnost nálezu se standardním odůvodněním zamítnout než jí vyhovět a složitě to odůvodňovat.

Z hlediska zákona je přitom věc jasná: ujednání natolik jednostranné, jako je rozhodčí doložka s odkazem na Českou podvodnickou, je ve spotřebitelské smlouvě nepřípustné a spotřebitel se může dovolat jeho neplatnosti (§ 55 odst. 1 ObčZ). Ve stejném duchu hovoří Směrnice Rady EU 93/13/EHS a ještě jednoznačnější je Doporučení Evropské komise 98/257/ES.

Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách se pokládají v řadě evropských zemí za nepřípustné vždy, v jiných je zkoumáno, poskytuje-li takto stanovený rozhodce záruky spravedlivého procesu. Americké soudy dokonce judikovaly, že nelze vyjmout ze soudního přezkumu ani pravomocné rozhodčí nálezy, pokud odporují právu [rozhodnutí Wilko v. Swan 346 US 427 (1953)]. České soudy, včetně ústavního, naopak zatvrzele trvají na tom, že co si spotřebitel svým podpisem pod adhesní smlouvu navařil, musí si sníst, čímž v důsledku nadřazují stav formálně-právní, fakticky však příkře protiprávní, stavu materiální spravedlnosti.

První vlaštovky se přesto objevily. Senát 32 Cdo Nejvyššího soudu začal nedávno judikovat typickou českou kličkou: nenašel sice dost odvahy, aby se vyslovil pro relativní neplatnost rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách an sich, avšak dovodil, že jsou-li podmínky rozhodčího řízení a jeho procesní pravidla v disposici samotné rozhodcovské společnosti, která je může kdykoli, dokonce i v průběhu řízení, měnit, nelze z toho vyvozovat, že by smluvní strany s takovými podmínkami vyslovily souhlas, a rozhodčí doložka je tudíž neplatná (rozsudek NS sp. zn. 32 Cdo 2227/2007).

Rád bych věřil, že přijdou vlaštovky další, případně též legislativní. Jedním řešením by bylo reimplementovat Směrnici 93/13/EHS tak, aby o deliktech ze spotřebitelských smluv nadále nerozhodovaly České podvodnické, ale soudy nebo minimálně procesní záruky skýtající a veřejnoprávní regulaci podléhající rozhodčí tribunály; řešení by sice zahubilo celý prudce se rozvíjející "rozhodcovský průmysl", avšak bylo by čisté, jednoznačné a účinné. Druhým řešením je dovodit neplatnost rozhodcovské doložky v adhesních smlouvách v soudní judikatuře, byť to bude znamenat, že se tím zvýší zátěž soudů.

Obojí by bylo neporovnatelně lepší než stávající "sherwoodské" poměry. Třetí, optimální možnost, tzn. zřízení státní kvasisoudní instituce k mandatornímu projednávání spotřebitelské agendy, jaké jsou jinde obvyklé, je asi mimo horizont současné politické representace.

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 7844

Jak bylo právě oznámeno, česká policie přímo na letišti zatkla bývalého vůdce (Grand Wizard) Ku Klux Klanu Davida Duka pro podezření z trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka (§ 260 TrZ). Spáchal ho patrně ještě na palubě letadla, jinak si nedokážu vysvětlit, jak místní orgány činné v trestním řízení mohly k závěru o existenci důvodného podezření dojít; rád bych ovšem věřil, že Spojené státy odpovědí ve stejném duchu a hned na letišti zatknou kupř. Václava Klause, jehož činy spáchané na území České republiky jsou zcela jistě podle amerických zákonů trestné.

Aktualisováno.
Podle dalších zpráv k zadržení nedošlo na Ruzyni, ale v restauraci Černý orel na Malé Straně.

Aktualisováno.
"Zatčení se nebojím, zatím se mi to v žádné evropské zemi nestalo," řekl Duke Právu asi 15 minut předtím, než jej policie zadržela. – V evropské jistě ne, nicméně Česká republika a její obyvatelstvo dlí dosud mentálně v Asii; tento aspekt pan Duke zjevně podcenil.

A ještě jednu věc bych rád poznamenal: při Langerově známé zbabělosti považuji za takřka vyloučené, že by se malostranská fraška odehrála bez předchozího souhlasu americké strany. O Obamově administrativě jsem měl lepší mínění.

Aktualisováno.
Podle sdělení Dukových obhájců má stíhaný skutek spočívat v tom, že obviněný na blíže nezjištěném místě a v blíže nezjištěné době sepsal knihu, jejíž obsah je z hlediska českého práva trestný. Důkaz, že se tak stalo na českém území a v takové době, aby skutek nebyl promlčen, je na orgánech činných v trestním řízení.

Očekávám, že takovou blamáž si nemohou dovolit ani Američané, a tak v pondělí vyrazí český velvyslanec ve Washingtonu k "šéfce" do State Departmentu na kartáč…

Aktualisováno.
Věci vzaly nakonec ještě rychlejší obrat: policie Duka propustila poté, co jí státní zástupkyně, zřejmě v náhlé manifestaci zbytkového pudu sebezáchovy, hodila podnět k vazbě na hlavu, a Duke byl správně vyhoštěn. To má ovšem háček: jako osoba trestně stíhaná musí být David Duke kdykoli k disposici OČTŘ, takže za současné situace nemůže oběma protichůdným příkazům veřejné moci, tzn. být v České republice i mimo ni, vyhovět. Být na místě jeho obhájců, udělám teď policistům ze života administrativní peklo.

Jedno je jisté: lepší propagaci jeho dnešní přednášce si těžko představit. Myslím, že půjdu také.

Aktualisováno.
Ve snaze vylepšit dojem ze zpackané akce si policie u ČTK objednala oslavný blábol, ve kterém na její podporu vystupuje dokonce i "nejmenovaný právník"; výsledný dojem – vrchol trapnosti.

K věci není zatím dostupný dostatek dokumentů, nicméně začíná se zdát, že stejně jako v případě spektakulárně neúspěšného pokusu o rozpuštění Dělnické strany policie předvedla cosi, co své původce kompromitovalo do té míry, že šéfům nezbylo než od počátečního záměru couvnout. Indikativní bude, zda bude v trestním stíhání vůbec pokračováno anebo zda se je policisté pokusí nechat v tichosti zastavit.

Aktualisováno.
Poněkud mimo oblast racionálně komentovatelného zachází dnešní prohlášení policie, podle něhož není trestným činem vydat "závadnou" knihu, pokud se vydavatel od jejího obsahu v předmluvě distancuje a pokud vydáním sleduje toliko dosažení zisku. Režim, kde musely západní filmy "nastavovat nelítostné zrcadlo" kapitalistické společnosti, jsme vyhodili dveřmi a hle, identická myšlenková schemata se nám vracejí oknem.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1946

Na thema českých bretschneiderů, soudních znalců vysílaných do terénu k monitorování "extremistických" akcí, jsme na tomto blogu psali již několikrát. Jak vyplývá ze zprávy ČTK, persekuce za veřejné projevy přerůstá ve svého druhu verbální fetišismus: stačí, když zopakujete obsahově nezávadnou větu, kterou pronesl některý známý rasista, a v České republice vás zavřou (další informace viz David Lane).

ČTK úslužně napsala, že David Lane, jehož "14 slov" měl Sedláček parafrasovat, byl v USA odsouzen na 190 let do vězení, opomněla se ovšem zmínit, že nikoli za své výroky: za projevy, ani rasistické, se ve Spojených státech do vězení nechodí.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2681

S několikadenním překročením zákonné lhůty mi Městský soud v Praze zaslal svůj zamítavý rozsudek ve věci komunistické minulosti soudců Vrchního soudu v Olomouci.

Odůvodnění poněkud vyráží dech: členství v KSČ je ryze soukromá věc, která se soudcovým veřejným působením nemá nic společného. Asi jako zda se soudce v mládí věnoval filatelii nebo závodně plaval, zapomněli dodat.

Aktualisováno.
Proti rozsudku samozřejmě podávám kasační stížnost.

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2130

Moje radost byla předčasná: dnes jsem obdržel dva rozsudky Městského soudu v Praze (rozsudek 1, rozsudek 2), v nichž se soud (až na decentní "obíčko") sice již nezpěčuje názoru Nejvyššího správního soudu, ale zato rozhodl, že mi nepřizná náhradu nákladů zastoupení advokátem, celkem tedy bratru nějakých 35 tisíc korun (jak je zřejmé z rozsudků, procesní vývoj byl bouřlivý a vydání konečného rozhodnutí předcházely v obou případech tři kasační stížnosti).

Nad touto mírou sveřepé pomstychtivosti mi nezbývá než nechápavě kroutit hlavou – a podat ústavní stížnost, o jejímž osudu budu na tomto blogu informovat.

3 komentáře
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2247