Autorem blogu je 
Obvodní soud pro Prahu 1 dnes samosoudkyní Šárkou Šantorovou zprostil všechny tři obžalované aktery vyvěšení Zemanových rudých trenýrek nad Pražským hradem, resp. rozhodl o postoupení věci k projednání v přestupkovém řízení.
Nesouhlasíme, a to z důvodu, který jsme naznačili již v předchozím textu k této kause. Výměna standarty nebyla výtržnictvím, cesta po střeše nebyla poškozením cizí věci, avšak to, že si umělci původní standartu odnesli a vrátili ji daňovému poplatníku per partes, rozstříhanou na cca 1 000 kusů, byla krádež.
Pokud by šlo toliko o umělecké gesto, musela by skupina Ztohoven původní standartu vrátit majiteli, a to, přirozeně, neprodleně a vcelku. To arci neučinila a naopak se standartou nakládala jako s vlastní, tedy ji, řečí práva, odcizila. Jedinou otázkou, která zbývá k vyřešení, je, zda je trestní represe v tomto případě skutečně nezbytná a nestačil by mírnější prostředek nápravy, tedy v dané situaci to, že stát umělce zažaluje o náhradu škody nebo svá práva uplatní v adhesi u přestupku: vždyť přece úmyslem, jak by řekl jeden z místních diskuterů, jenž má v oblibě klasickou právní češtinu, činců nebylo o standartu se obohatit např. tím, že ji prodají, ale využití, které pro ni plánovali, bylo výhradně recesistické.
To si však nemyslíme. Úmysl obohatit se je sice pro krádež příznačný a jistě ve více než 99 % případů je pachatel touto pohnutkou veden, avšak není to její zákonná podmínka; jinak by nebylo trestné krást pro zábavu, jako adrenalinový sport. Ve spojení s tím, že hodnota odcizené věci přesahuje pětitisícovou hranici pro trestnost běžné krádeže více než šestinásobně, kloníme se k názoru, že k tomuto přečinu onehdy na střechách Hradu skutečně došlo.
Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Ztohoven
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Ztohoven
- Počet zobrazení: 10507
Komentáře
Hodnota standarty může být sporná, mohli argumentovat tím, že v době činu již byla omávaná, ale vyjít z faktur, které za ně KPR platila, mi nepřijde prima facie nerozumné. Tedy nad pět tisíc velmi pravděpodobně.
Yossi
www.velebny.cz/vlajka-cr
www.vlajky.com/.../statni-vlajky
www.vlajky.eu/cenik.htm
Ztohoven si hlavně zadara udělali vlastní reklamu, copak to nevidíte?
Ste Sta
Upřesním to tedy. Je nutno se zabývat jaká je PLNOHODNOTNÁ náhrada věci. Zejména by se mělo myslet na to: Jde pořídit "ojetá" standarta? Byla šita na zakázku nebo to byl plastový potisk? Obohatí se poškozený novou věcí? Pořád mi vychází, že auto a standarta jsou v tomto případě nesrovnatelné.
Není rozhodné, zda bylo vystavení příliš nákladné standarty neekonomické nebo i riskantní, škoda se rovná hodnotě odcizené věci, a ta mohla být, s premisou nulové zůstatkové hodnoty, od nuly po plnou kupní cenu.
Zavírat do kriminálu si myslím, že nemá význam.
www.halonoviny.cz/articles/view/44046602
I. Standartu presidenta republiky, z povahy věci, nelze vůbec běžně zakoupit. Její vlastnictví, arci, není protiprávní, pročež k její výrobě je nutné zadat zakázku.
II. Pakliže jí pravidelně, v měsíčních intervalech, obměňují, musí mít, logicky, dávno zaplacený grafický návrh na její zpracování a logicky platí pouze za vyšití / vytištění nové standarty.
III. Výši škody, kterou činci způsobili tím, že si jí přisvojili, určíme, proto, jako zůstatek hodnoty nové standardy, od kterého odečteme alikvotní část, která bude přesně odpovídat součtu dílů celkové částky, na kterou lze hodnotu nově zhotovené standarty rozdělit, podělíme-li tuto celkovou částku celkovým počtem měsíců, po které standarta visí; má-li standarta po svěšení, jako odpad, zůstatkovou hodnotu, tato zůstatková hodnota se k zústavší částce připočte.
Jednoduchý princip, per exemplum: Visí-li standarta standardně 10 měsíců, a jest-li její pořizovací hodnota Kč 30,000.00, a přisvojili-li si tuto činci přesně v den, kdy visela poslední den osmého měsíce, zůstavší hodnota činí Kč 30,000.00 / 10 x 2, tj. = Kč 6,000.00; prodala-li by státní správa, theoreticky, svěšenou standartu na hadry za Kč 60.00, činci by svým skutkem způsobili škodu Kč 6,060.00, příkladmo.
Vycházím při tom pouze a jen z logiky věci, a z ustanovení § 137 tr.zákoníku.
Z ustanovení jeho věty prvé, totiž, že při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a místě činu obvykle prodává, vyjít nemůžeme, neboť standarta presidenta České republiky se, prostě a jednoduše, v době a místě činu, vůbec neprodává.
Nezbývá nám tedy, než užít ustanovení věty druhé, podle kterého nelze-li výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
Skutečnost, že státní správa vyměňuje standartu v pravidelných intervalech, nevidím jako něco mimořádného, čím by se, případně, měl soud zabírat hlouběji, leč jako péči řádného hospodáře a součást práva vlastnit a pokojně užívat majetek.
Vyjdeme proto, in dubio pro libertate (in dubio pro reo), z účelně vynaložených nákladů na uvedení věci v předešlý stav, tj. že dojde k výměně praporu standarty dříve, než je její normovaná užitná doba, po případě, že byl účastník soukromý ještě ukrácen o zůstavší hodnotu odpadu.
Jak prosté a banální.
V úvahu nutno vzít jak skutkovou podstatu ve smyslu ustanovení § 205 odst. 1 lit. a), tak lit. b) tr. zákoníku:
Právní theorie totiž definuje vloupání jako
a) vniknutí do uzavřeného prostoru (kumulativní podmínka),
a
b) lstí a / nebo
c) nedovoleným překonáním překážky (uzamčení, jiné jistící překážky...) za užití síly,
d) musí jít o vniknutí do uzavřeného prostoru; uzavřený prostor je definován povšechně tak, že je zřetelné opatření proti zcizení věci, tedy např. ne ohraničení pozemku nízkým, okrasným, plotem.
Nedokážu si reálně představit, že bych si to, zcela nepokrytě, našpacíroval na střehu Hradu, aniž by si mne kdokoli z hradní stráže, hradní policie atp., všiml, minimálně bych si musel "vyčíhnout" vhodný okamžik a proplést se mezi strážemi...
Pak je, myslím, věc, opět, zcela jasná - jde o vloupání lstí (připodobnil bych to k situaci, kdy se činec nechá zavřít v obchodním domě, zmocní se věci, a po jeho otevření tento opustí). Na výši způsobené škody, totiž, vůbec nezáleží...
Pokud to ovšem mělo na něco reálný vliv: předpokládal bych, že ochranka by je tam pustila a nerušeně nechala pracovat, i kdyby se po lešení vyšplhali v přestrojení za islámské teroristy.
Obecně, přeci, platí, že, per exemplum, je rozdíl, pakliže budu chtít někoho okrást, a Vy zrovna půjdete, v noci, prázdnou ulicí, kde před Vámi tři hodiny neprošla živá noha, a když si Vás "vycihnu" jako snadnou oběť, protože jste, řekněme, při těle, protože jsem si zjistil, že nechodíte ozbrojený, a protože chodíte místem, kterému by se každý normální člověk obloukem vyhnul.
Všechny tyto věci mají, primárně, vliv nikoli na trestnost, leč na druh a výměru trestní sankce, ale in causa, mají velký vliv na posouzení skutku, jako takového, protože cinci byli hodně rafinovani, ergo jsou zvracení.
Prostě prepadnu-li za tmy, na odlehlem místě, slabší osobu, to vše jsou těžké pritezujici okolostojicnosti.
No, myslím, že nemá. I kdyby byli bez převleku, museli by sobě, minimálně vyčíhnout vhodný okamžik, aby je nespatřila hradní policie, hradní stráž atp.
Otázkou, spíše akademickou, je, co to je bez převleku: asi cítíme rozdíl mezi člověkem, který si na lešení a střechu nakráčí ve fraku, a mezi člověkem, který si tam nakráčí v montérkách (a znám lidi, kteří prakticky nic jiného, než modráky, nenosí, jeden v nich dokonce i spí).
Musíme se, totiž, řídit ustanovením § 21 tr.zákoníku o pokusu trestného činu, přičemž dodám, že podle ustanovení § 205 odst.6 tr.zákoníku je trestná i příprava.
Proto vycházím z premisy, že skutek se stává trestně relevantním v okamžiku, kdy činci, jsa již prevlečení za kominíky, vstoupili do prostoru, kde jinak veřejnost nemá přístup za účelem zmocnění se praporu standarty. I kdyby v této fasi byl jejich přečin odporován a překážením překažen, byli by trestně odpovědni za jeho pokus.
Než k odemčeným dveřím bych to přirovnal ke dveřím, kde činec věděl, že jsou vybaveny, zvláště složitým a bytelným, bezpečnostním zámkem, avšak jejich majitel je "pouze" zabouchl a nezamkl, čímž kasař měl desetinovou práci.
Lest vykládám poněkud restriktivněji než vy, a nemám za postačující, že by byli obelstěni turisté, kteří by jinak výskyt podezřelých individuí na lešení mohli ohlásit (a dost pochybuji, že by se takoví v místě vůbec byli vyskytli), ale muselo by dojít k uvedení v omyl osoby, která je ostrahou pověřena, tedy např. že by někdo z hradní stáže viděl osoby oblečené v kominickém úboru na střeše a nereagoval na to právě v domnění, že jde o skutečné kominíky.
Škoda, že je judikatura k tomu, co je a není vloupání lstí, značně skoupá, resp. nonexistentní.
Proto považuji za těžko udržitelnou premisu, že musí dojít k uvedení ostrahy v omyl; ostrahou pověřená osoba se, totiž, v daném místě nemusí v době, kdy dochází ke spáchání skutku, vůbec nacházet, ať už čirou "náhodou", zanedbáním svých povinností, nebo prostě proto, že si činec vyčíhne, že ostraha chodí v 5 - 10 minutových intervalech (či jiných), protože prostě tolik pochůzka trvá a vyčíhne si právě okamžik, kdy ostraha prošla a ví, že má právě nejméně 5 minut.
Napadají mne, pro srovnání, dva příklady, z nichž jeden se stal, arci s úplně jiným úmyslem, druhý je čistě hypothetický, leč má reálný základ:
Svého času (je to už nějakých cca 20 let) dovezl řidič spícího opilce v autobusu do depa. Protože o něm nevěděl, zamkl autobus i s ním, mohlo být nějakých 7-8 hodin odpoledne.
Opilec se probral něco po půlnoci, tj. v době, kdy už v depu není žádný provoz. "Ostraha" ve formě velice hodné paní vrátné, s ještě hodnější, velkomožnější a přežranější, sukou německého ovčáka, jsa vybavena pevnou telefonní stanicí s obstarožním vytáčecím telefonem a klasickým gumovým "VUMLem", když uslyšela štabarc, vzala suku a VUMLa a, celá vyklepaná, se tam šla podívat.
Borci se podařilo otevřít zadní dveře, které byly "pouze" zevnitř zajištěny metlou, a ve chvíli, kdy vrátná přišla, přelézal zeď ven z garage. Ona si, přirozeně, myslela, že jde o zloděje, tak na něho hrkla, a on už byl s to celou situaci vysvětlit.
No, protože byl schopen vcelku koherentně popsat, co se stalo, a protože ani v autobusu nic nechybělo, vrátná ho normálně pustila branou vrátnice, autobus odemkla, zajistila nějak zadní dveře a zamkla (mají náhradní klíče, nebo by alespoň měli mít, od všech aut) a ráno to, samozřejmě, hlásila svým nadřízeným, a ti ČSAD pánům.
Řidič šel "na kobereček", že nezkontroloval autobus, a bylo po problému.
Byl-li by onen zaspavší zločinec, a konal-li by popsaný děj v úmyslu něco v garage ukrást, pak by, dozajista, nebyl sebemenší problém posedět si hodinku na nádraží na nástupišti v vhodný čas a "vyčíhnout" si řidiče, kteří mají notně na spěch a autobus prostě nekontrolují (dělá se to rutinně - zavírají se okna, kontroluje se bedlivěji, než po každém spoji, zda-li tam některý cestující něco nezapomněl, neztratil, atp.), pak tímto spojem dojet na nádraží a pouze se vhodně skrýt vzadu. Jde to.
Už skutečnost, že se ukryl, je lest a na věci nic nemění ani ta skutečnost, že řidič případně poruší svou pracovní povinnost a neprojde a nezkontroluje auto, protože i kdyby tak učinil, prostě si ho všimnout nemusí, může ho přehlédnout, cokoli.
V zásadě vlastnictví vojenské (policejní, celnické ...) uniformy není trestné, ani jako přestupek. Ano, nošení uniformy na veřejnosti nebo na místě veřejnosti přístupném, je přestupek, ovšem sám o sobě relativně neškodný. Ve chvíli, kdy v takovém mundúru vejdu (vkradu se), ovšem, do kasáren a spoléhám na "náhodu", nebo ještě k tomu na padělané / pozměněné doklady (což u vojáku VZS nebyl až takový problém), jde o začátek lstivého jednání.
V soudním roku by se tak musel relativně přesně dokázat skutkový děj krádeže lstí a nevidím nic relevantního na tom, zda příslušná ostraha čince viděla, neviděla, když viděla, zda skutečně byla obelstěna, či porušila povinnost strážní služby, jinou povinnost, či-li nic. Trestán je činec, a to za skutek v úmyslu, nikoli osoby okolo. K těmto okolnostem bych, významněji, přihlížel až ve chvíli, kdy by lest nebyla lstí, ale "lstí" v tom směru, že by byla nápadně nepravděpodobná (např. oděv hodně podobný vojenské uniformě, avšak osobě znalé a prima vista musí být zřejmé, že se o vojenský stejnokroj nejedná), a / nebo povinné osoby (dozorčí, ostraha...) zjevně zřejmě neplnili, lhostejno z jakých příčin, povinnosti své služby (viděl ho, byl mu podezřelý, ale vykašlal se na to, třeba).
Vy v zásadě tvrdíte, že postačí úmysl překážku překonat, argumentuje při tom zlodějem, který se skryje v autobuse zajíždějícím do depa. S tím arci nesouhlasím, protože ke lsti – ukrytí – tady zjevně došlo, bez ní by byl zloděj včas rozpoznán a vykázán.
Vezměme jiný příklad: plot. Plot je zajisté překážkou, tedy jeho přelezení je vloupáním. Avšak co když je v plotě díra? Je vloupáním už to, že se pachatel musí sehnout a prolézt jí? Nedomnívám se, děravý plot překážku ve smyslu předmětného ustanovení TrZ netvoří, tak jako ji netvoří instalovaná, ale nepřítomná, spící nebo liknavá ostraha.
Myslím, že ale v tomto konkrétním případě překážka reálně existovala, nejen ji činci (mylně) předpokládali.
Hrad je strážen a hlídán - hradní stráží, hradní policií. Ta přece, různým způsobem, monitoruje celý prostor Hradu.
V jednání obviněných, že se převlékli za kominíky spatřuji jednoznačný úmysl lstivého jednání, přičemž překonání překážky lstí by nebylo pouze tehdy, pakliže by se tam nikdo z ostrahy nikde nenacházel, pakliže by byl vypnut kamerový systém, zkrátka a dobře, šlo-li by o lest putativní, tj. že by činci předpokládali ostrahu a ona nebyla - nebyla by vytvořena překážka k překonání.
Myslíte, že tomu tak, in causa, skutečně bylo, že převlekem skutečně neměli lstí co překonat?
Putativní lest, tedy pouhý animus strategematis, podle mne nepostačuje, je nutný positivní akt obelstění, jinak nelze hovořit o překonání překážky, neboť té není.
Napadla mne další možnost obhajoby, a to, zda je vůbec protiprávní vystoupit po lešení na hradní střechu. Má-li areál svůj návštěvní řád, museli bychom zkoumat, zda je v něm zákaz lézt po střeše výslovně zakotven a zda byl návštěvní řád pachatelům dostupný tak, aby se s ním mohli před činem seznámit.
Jako objektivní překážku vnímám jednoznačně hradní stráž a hradní policii, přičemž skutečnost, jak kvalitně a profesionálně tato vykonávala svou práci, nevidím jako něco obzvláště relevantního.
Jistě, pak je jiná věc, totiž, dokazování, že k obelstění došlo, tedy že činec "překonal překážku" tj. in concreto přelstil alespoň jednoho příslušníka hradní stráže / policie; to je arci věc nikoli akademická, leč věcí zástupce státního, aby si opatřil důkazy. Když však bylo propuštěno několik lidí z hradní stráže, presumuji spíše, že je někdo viděl a porušil svou povinnost, klidně i jen na kamerách.
Myslím, že nastíněnou možnost obhajoby lze, bez hlubšího zkoumání, označit za účelovou: meritem dokazování, přeci, nebude, byli-li činci na střeše legálně, či-li nic, leč dokazování krádeže. Vylezení na střechu by, přeci, mohlo být maximálně přestupkem.
RSS kanál komentářů k tomuto článku