Chronická rathitida, v pokročilém stadiu, dlouhodobě neléčená; právě tak lze charakterisovat to, co o stavu české justice odhaluje případ Davida Ratha, hejtmana, který, ač přistižen s úplatkem takříkajíc přímo v podpaždí, spravedlnosti stále uniká a čím dál víc se zdá pravděpodobným, že i unikne.

Rath není problémem, nýbrž zrcadlem, které nám ukazuje, jak na tom jsme s vykonatelností práva a spravedlností vůbec: tedy že celý systém trestní represe v této zemi dokáže fungovat jen za předpokladu, že je znemožněna efektivní obhajoba.

Ačkoli nemáme rozumných pochybností o tom, že obžaloba byla podána právem, co se kolem D. Ratha od počátku jeho trestního stíhání dělo a dodnes děje, nemá s fungováním materiálního právního státu nic společného: systém, ve kterém si státní zástupce z desítek možných soudů volí ten, který bude obviněnému nejméně nakloněn, přičemž tento soud, jak od něj očekáváno, jen okopíruje státním zástupcem dodané odůvodnění, včetně do očí bijících věcných chyb, samotná volba dozorujícího KSZ odvíjející se nikoli od místa páchání trestné činnosti, nýbrž od ambicí jedné karieristky, která se chce na odstíhaném politikovi udělat, stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného za situace, kdy by výrok nebyl jen akademickým, ale do řízení by mohl zasáhnout a obžalovanému uškodit, vyjádření hlavy státu, tedy úředníka, který mimo jiné jmenuje všechny soudce, k neskončenému trestnímu řízení, nyní zcela oprávněně napadené Rathem u Ústavního soudu, to jsou, jak předesláno, kulisy grotesky a nikoli právního státu, ve kterém bychom rádi žili.

Buďme proto vděčni za Ratha, protože bez něj by to, jak kvalitní je místní justice a její lidé, věděli toliko zasvěcení; takto jde o informaci dostupnou každému.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)